Je směšné, jak někteří diskutující v obhajobě vražedných skutků Mašínů, poukazují na komunistické vrahy nevinných. Sami dávají rovnítko; vrah jako vrah.

Také je neudržitelné zdůvodnění od Mašínů, že zabili aktivní podporovatele komunistů. Byla pracovní povinnost, takže podle jejich filozofie byli na odstřel všichni pracující.

Třetí pohled - kdyby jejich akce měli naději způsobit, ne zrovna převrat, ale nějakou pozitivní změnu, dalo by se, sice velmi problematicky, hledat to známé "Když se kácí les...., ale opak byl pravdou. Svými akcemi nabíjeli "ostrými" právě komunistické propagandě.

U mně - vrazi.

Pro mně jsou Mašínové jednoznačně hrdinové. Ten podříznutý esenbák a účetní na tom nic nezmění. Opravdu nechápu, jak někdo může považovat Mašíny za vrahy a zároveň přehlížet ty neskutečné zločiny komunistů. To byli skuteční vrazi! V 68mém roce se těm zločinům začalo říkat "přehmaty", zkusme to použít i pro Mašíny.

Za mne vrazi.

Ta Novákova kniha je skvělá, ostatně je to také významný scénarista, tuším, že i Formanův. Kádrovat je nebudu, žili svůj život a jejich táta byl opravdový hrdina.

...pokolikáte

Toto téma se opakuje (a bude opakovat), stejně jako 21.srpen 1968, změna času, nebo ponožky v sandálech.

Pro mě jsou Mašínové rozporuplné osobnosti, přes to všechno, co jsem o tom četl. Výsledek "odboje" ne moc přesvědčivý a přitom mnoho "kontroverzních" mrtvých.

Zvlášť když to srovnám s operací Anthropoid. Tam prostě nevidím žádnou zásadní kontroverzi. Tam mohli také parašutisté např. zastřelit někoho u koho se skrývali s tím, aby je nemohl prozradit, nějakého českého četníka s tím, že stejně sloužil Němcům, nebo nějakého nádražáka ...... Nic takového tam nebylo.

Pro mne je pro hodnocení bratrů Mašínů rozhodující, že zapálili stoh a potom stříleli po hasiči.

Ty činy, které jim lidé nejvíce vyčítají, je možné chápat jako nutné zlo pro možnost jejich útěku.

Ale zapálení stohu jim vůbec v ničem nepomohlo. To bylo zcela samoúčelné, a když nelze omluvit zapálení stohu, nelze tím pádem omluvit ani střílení po hasiči Janu Leciánovi, jehož zmrzačili (muselo mu být odstraněno jedno oko).

V těch činech, které se jim vyčítají, bych to viděl 50:50, ale tohle s tím zapáleným stojem a postřeleným hasičem to celé převáží v neprospěch Mašínů.

Ctirad Mašín po zásahu Leciána do oka ještě do padajícího hasiče Leciána vypálil další ránu "jistoty" do prsou, aby měl jistotu, že jej zabil.

Hasič Lecián však obě zranění přežil.

Díky za recenzi, rovněž lze doporučit knihu Jana Nováka "Zatím dobrý", případně knihu pana Rambouska "Jenom ne strach".

Nikdo se již nejspíše objektivně nedozví, jak se ony problematické události - myslím tím smrt několika lidí - staly, zda-li oni usmrcení nevyhrožovali mladým lidem udáním apod.

Zatímco chladnokrevné vraždy zcela nevinných lidí ze strany KSČ /myslím tím řadu oběšených kněží, sedláků, umláceného faráře Toufara a mnoha dalších/ bereme jako "historickou nutnost" třídního boje, tak u tohoto případu existuje řada lidí, kteří přesně vědí, kde se stala chyba a jak byla skupina bratří Mašínů špatná.

Ota Rambousek... V 80. letech mi kamarádi propašovali z Francie útlý paperback - Zprávu dokumentační komise k 231, kterou vydali členové dokumentační komise K 231 v exilu v čele s Otakarem Rambouskem.

Byly to žádosti politických vězňů, jež v roce 1968 podávali k rehabilitačním soudům, v kterých podrobně popsali svůj příběh. Byly mezi nimi osudy vojáků, kteří prošli mučením ve smutně proslulém hradčanském "domečku", příslušníků domácího i zahraničního odboje, dokonce i dobrovolníků z Interbrigád, ale i dělníků a rolníků, které semlela "třídní spravedlnost", i prominentních komunistů, jako byl Gustáv Husák.

Otřesné bylo vyprávění krásné a mimořádně talentované Dagmar Šimkové z Písku, která popsala strašlivé poměry ve vyšetřovací vazbě v Bartolomějské ulici a ještě horší v ženských věznicích.

Bylo to srdcervoucí čtení... tehdy jsem měla nutkavý pocit vzít svoje děti do náruče a utíkat s nimi pryč z této země...

Panu Rambouskovi se podařilo část archivu Dokumentační komise K 231 převézt přes hranice a knižně ji vydat v belgické Lovani.

Kdykoliv slyším o skupině bratří Mašínů, říkám si, co by je tu asi tak čekalo... a vzpomenu si na ta svědectví, která mnou tehdy tak otřásla.

Byli to obyčejní vrazi. O žádnou odbojovou skupinu se nejednalo. Historky, které si později vymýšleli pro svou omluvu nebohou obstát.

Tak to zase ne, vláda USA jim poskytla politický azyl.

Ano, bratři Mašínové podřezali příslušníka SNB jako králíka. Z dnešního pohledu to jistě není nic hezkého. Ale není to o nic horší, než když československý stát nechal (bez soudu) střílet jako králíky civilisty při pokusu o přechod státní hranice na západ, protože legální cestou jim to nebylo umožněno.

To ale je neorganické směšování dvou věcí.