I američtí vojáci mají strach a prožívají nejistotu

Američtí vojáci jsou nám často předkládáni v nejrůznějších filmech, knihách jako neomylní a neohrožení superhrdinové, kteří si hravě poradí s každým nepřítelem. I oni jsou ale jen obyčejní lidé, kteří prožívají strach a nejistotu.

I profesionální vojáci se bojí nejen o sebe, ale i o své spolubojovníky, přemýšlí o svých nasazeních a o smyslu bojů. Na jednu stranu plní rozkazy a chovají se jako profesionálové, na stranu druhou ale rovněž zažívají trapasy, strach a chybují.

V bojích ale většinou není možnost opravy a jedna sebemenší chyba může znamenat smrt. V lepším případě na ni vojáci jen vzpomínají a mají možnost se z ní poučit, ve většině situacích ale taková chybička může být osudová. Řada lidí si tak vůbec neuvědomuje, s čím a kým takový nasazený voják dennodenně musí bojovat.

Určitý obrázek si může udělat každý sám například prostřednictvím knihy Nicholase Irvinga Stroj na smrt. Skutečný příběh snipera s 33 potvrzenými zásahy. Jde o jakousi, nyní si částečně vypůjčím termín z české kinematografie (snad mi to prominete), cestu do hlubin vojákovy duše.

Kniha totiž pojednává nejen o výcviku armády a samotných bojích proti nepříteli, zároveň popisuje i samotnou duši takového vojáka. Člena týmu, který je nasazen do boje tisíce kilometrů od svého domova, kde má své rodiče, sourozence, kamarády, ale také třeba přítelkyni, manželku a mnohdy i děti.

Kdo je Nicholas Irving

Nicholas Irving předně není spisovatel, ale bývalý příslušník americké armády. I proto mu s knihou Stroj na smrt. Skutečný příběh snipera s 33 potvrzenými zásahy pomohl zkušený Gary Brozek. Sám Nick Irving narukoval do armády hned po ukončení střední školy v roce 2004.

Prvotně se zajímal o kariéru u SEALs, přičemž absolvoval tábor pro Navy SEALs nováčky na Floridě. Výcvik i fyzické testy úspěšně zvládl, přesto se nakonec rozhodl pro Rangery. Nejdříve však musel podstoupit rangerský výběrový program.

S třetím praporem Rangerů si prošel různými funkcemi, od kulometčíka, přes vedoucího týmu kulometčíků, granátníka, vedoucího týmu granátníků. Dále byl vybraným střelcem, odstřelovačem, vedoucím týmu odstřelovačů i mistrem odstřelovačem.

Mise v Afghánistánu z pohledu profíka

Od roku 2005 byl Irving nasazen vícekrát v Iráku a Afghánistánu. V roce 2009 byl jako seržant vyslán do jižního Afghánistánu. Během nasazení se účastnil více než stovky speciálních operací. Se svým pozorovatelem měli za úkol například zneškodnění vysokých cílů z řad tálibánských bojovníků. Během této mise si Nick Irving připsal 33 Pentagonem potvrzených úspěšných zásahů.

Ve své knize Stroj na smrt. Skutečný příběh snipera s 33 potvrzenými zásahy se Nicholas Irving snaží na základě svých vlastních výcvikových a především bojových zkušeností vylíčit čtenářům, jak probíhají zahraniční mise pohledem jejich aktivního účastníka.

Velkým pozitivem jeho knihy je ale i fakt, že ze sebe a svých spolubojovníků nedělá takové ty typické americké superhrdiny, kteří neohroženě rozdrtí každého nepřítele. Naopak. Irving rozebírá nejen samotné bojové situace, ale popisuje i své vlastní vnitřní rozpoležení, kdy bez obalu přiznává i vlastní nejistotu a strach.

Stroj na smrt na druhou

Nicholas Irving se rozhodl vypovědět světu svůj příběh odstřelovače z mise v Afghánistánu, kde působil tři a půl měsíce, poměrně záhy po svém návratu. Vezmeme-li v potaz, že od zmíněné doby uplynulo pouhých šest let a že tehdy bylo Irvingovi 24 let. I přesto se své role v Afghánistánu chopil už jako velmi zkušený sniper a navíc šéf týmu.

Irving se ve své knize Stroj na smrt. Skutečný příběh snipera s 33 potvrzenými zásahy snaží popisovat právě nejrůznější bojové akce a život na zahraniční misi, zatímco rodinné a soukromé záležitosti de facto zcela upozadil. Samotný název knihy „Stroj na smrt“ je navíc Irvingovou přezdívkou.

Ta mu byla „přilepena“ na základě jeho bojových nasazení a úspěchů samotnými vojáky. Právě mezi nimi se totiž roznesly nejrůznější fámy o stovkách úspěšných zásahů snipera Irvinga. Ono se vlastně ale ani neví, kolik těch úspěšných zásahů Irving skutečně měl.

Kniha byla vydána po šesti letech od mise

Musím uznat, že "nespisovatel" Irving solidně a snad i nezkresleně podal obrázek o pocitech a bojích s terorismem pohledem obyčejného vojáka, který plní rozkazy, ale zároveň o své práci přemýšlí. Je evidentní, že myšlenka napsat knihu vlastních zážitků z boje s terorismem v Irvingovi příliš dlouho nehlodala.

Možná se Nicholas Irving chtěl vypořádat nejen se svými vzpomínkami na samotnou misi, ale třeba chtěl i svým známým a lidem z města, v němž žije se svou manželkou, vypovědět, jak to skutečně v Afghánistánu bylo.

E-kniha je rozložena do celkem 11 kapitol, před nimiž nechybí prolog, v závěru pak následuje doslov a pasáž věnovaná autorovi. Dílu určitě pomohla i pomoc zkušeného Garyho Brozka, který se podílel i na mnoha dalších počinech s vojenskou tematikou.

Závěrečné slovo…

Zdařilý mi přišel rovněž překlad knihy Stroj na smrt. Skutečný příběh snipera s 33 potvrzenými zásahy, kterou Nicholas Irving  napsal v roce 2015. Anglický originál nese název „The Reaper: Autobiography of One of the Deadliest Special Ops Snipers“ a vydán byl nakladatelstvím St. Martin’s Press.

Do češtiny pak knihu přeložily Ester Včelišová a Dani Vrbů. Knihu vydala v Praze v roce 2015 Grada Publishing, a. s. pod značkou COSMOPOLIS.

Všem vřele doporučuji, aby si Irvingovu knihu Stroj na smrt. Skutečný příběh snipera s 33 potvrzenými zásahy určitě přečetli. Obrázek si ale následně udělejte každý sám. :-) E-knihu mi k recenzi poskytl Rájknih.cz, za což děkuji.