Když se rabuje Evropa a ztrácí se umění

Rabování. Slovo, které máme v poslední době v Česku spojené spíše s povodněmi než s čímkoli jiným. Každopádně má význam negativní. A rabovali i nacisté před i v průběhu 2. světové války. A to ve velkém. 

Zlato, šperky, majetek a zejména největší nacističtí pohlaváři se zaměřili na umění. Rabování v období před a během 2. světové války se nejvíce dotýkalo lidí, kteří byli Třetí říši nepohodlní. Raboval se majetek nejen odpůrců tehdejšího režimu, ale především majetek židovských rodin. A to formou vysokých „poplatků“ za to, že jim nacisté umožnili opustit Německo (případně jemu porobené země),  nebo se prostě „natvrdo“ rabovalo s jasným cílem obohatit se do budoucna.

A nešlo o zrovna „malý byznys“. To rozhodně ne. „Módní“ navíc bylo rabování uměleckých děl, především pak obrazů, selekce na malíře „správné a nesprávné“ a další obchodování mezi elitou, nižšími důstojníky či řadovými občany Třetí říše.

Po umění lačnila především nacistická elita

Lačný po obrazech byl nejen Adolf Hitler, ale také například další nacističtí pohlaváři Hermann Göring, Albert Speer, Joachim von Ribbentrop či Marin Bormann.

Naopak mezi poškozenými nechyběla například ani rodina se jménem, které je dodnes ve světě pojmem – rodina Rothschildova. Nešlo ale jen o tuto rodinu, ale i řadu dalších, ať už známých či neznámých, ale i o řadu evropských muzeí a galerií.

A touto problematikou se zaobírá ve své knize Rabování. Jak nacisté vykrádali evropské umělecké sbírky švédský spisovatel a novinář Anders Rydell, který zkoumá nejen období kolem a za 2. světové války, ale mapuje i další osudy „ztracených“ uměleckých děl de facto až do roku 2013.

Kdo je Anders Rydell

Pokud jde o autora knihy, Anders Rydell se narodil v Jönköpingu 20. ledna 1982. Pracoval jako redaktor i editor různých deníků a časopisů, byl šéfredaktorem, má svůj blog.

Přes své mládí už napsal řadu knih, přičemž se věnuje především literatuře faktu. Největší uznání ale má v této oblasti právě za knihu Rabování. Jak nacisté vykrádali evropské umělecké sbírky.

Konkrétně tato jeho kniha si získala poměrně značnou mezinárodní pozornost a byla přeložena do 10 světových jazyků (zatím). Navíc, jak sám autor píše v závěru svého díla, byla kniha vydána v době, kdy bylo objeveno zhruba 1 300 obrazů v jednom mnichovském bytě. I proto byl tak častým hostem v médiích, která se o tento objev a tím i Rydellovu knihu zajímala.

Rabování na východě i západě

Ve své knize Rabování. Jak nacisté vykrádali evropské umělecké sbírky se Anders Rydell snaží na základě historických faktů, archivů, médií a dalších pramenů mapovat a přiblížit čtenářům nejzajímavější krádeže (případně donucovací krádeže, kdy nacisté přinutili vlastníka prodat určité umělecké dílo „za hubičku“), vyvlastnění, výměny, černé obchody…

Následně Rydell přibližuje například novodobé žádosti potomků okradených rodin o vydání uměleckéhého díla, složitá vyjednávání, jak se k věci postavil ten který stát, v němž bylo dílo nalezeno, jak vše dopadlo a podobně.

Kniha je zajímavá mimo jiné i tím, že se z ní čtenář dozví, jak se k žádostem o vydání děl postavily které země, že ve válce neutrální státy nemusí být až takovými svatoušky, autor navíc popisuje relativně podrobně jednotlivé žádosti potomků o vrácení rodinných „pokladů“. Zajímavý je minimálně v jednom případě i postoj válečně neutrálního Švédska, od něhož by člověk čekal něco trochu více než alibismus ve smyslu „galerie, vyjednej si to sama“.

Prolínání historie a současnosti

Na druhou stranu je vidět, že Anders Rydell je právě ze Švédska, protože tento konkrétní případ mi přijde jednoznačně nejpodrobněji a nejlépe zmapovaný.

V knize Rabování. Jak nacisté vykrádali evropské umělecké sbírky navíc autor umně prolíná děj z 2. světové války se současností, přibližuje souvislosti a jednání (obchodních) agentů, které si nacističtí pohlaváři na vytipování a následné získání uměleckých děl najímali.

Velmi dobře jsou v knize vysvětleny ambice Adolfa Hitlera s přebudováním jeho oblíbeného Lince k obrazu jeho, a to včetně založení „nejskvělejšího“ muzea/galerie na světě, kde chtěl mít Hitler ty největší světové umělecké skvosty.

Autor mile překvapil

Prostě a jednoduše musím „říci“, že švédský autor Anders Rydell mě velmi mile překvapil. Sám ve své knize zmiňuje, že na ní dělal zhruba 10 let, kdy shromažďoval především podklady k jejímu napsání (což bezpochyby nebyl zrovna nejjednodušší úkol).

Je vidět, že Rydell se těžko rozhodl ze dne na den, že podobnou knihu napíše. Evidentně v něm tato myšlenka/ambice hlodala delší dobu, než aby se rozhodl (vzhledem ke svému mladému věku) ve 23 letech „teď budu psát knihu o nacistickém rabování uměleckých děl“.

Myslím si, že v něm tento cíl zrál delší dobu, než se vůbec odhodlal do té mravenčí práce jít a deset let shromažďovat podklady. Ať už tak, či tak, cíl se vydařil a vzniklo další hodnotné dílo spadající do žánru literatury faktu.

Slovo závěrem…

Zdařilý mi přišel i překlad knihy Rabování. Jak nacisté vykrádali evropské umělecké sbírky, kterou Anders Rydell napsal v roce 2013. Švédský originál nese název „Plundrarna. Hur nazisterna stal Europas konstskatter“ a vydán byl ve Stockholmu nakladatelstvím Ordfront.

Do češtiny pak knihu zdatně přeložila Irena Lysáčková a vydala ji v Praze v roce 2015 Euromedia Group, k. s. Knižní klub v edici Universum.

Každopádně všem vřele doporučuji, aby si Rydellovu knihu Rabování. Jak nacisté vykrádali evropské umělecké sbírky určitě přečetli. Obrázek si následně udělejte každý sám. E-knihu mi k recenzi poskytl Rájknih.cz, za což děkuji.