Chlapec, který přežil pochod smrti… a natruc neumřel!

13. 09. 2018 8:26:18
Hrůzy 2. světové války by měly být omílány neustále dokola, abychom každé další generaci předávali poselství ve smyslu “tak takhle tedy ne!”. Je prostě třeba se poučit.

2. světová válka zhatila miliony, resp. desítky miliony životů, žel Bohu většinou lidí, kteří se do ní dostali takříkajíc nevinně. Prostě žili v době a v místě, kde je hrůzy nejhorší války v dějinách “semlely”.

Byli samozřejmě i tací, kteří ji přežívali doslova a do písmene sami, mezi cizími lidmi, v koncentračních táborech, sanatoriích, mezi dalšími válkou stiženými lidmi či vrstevníky, případně u “hodných” obyčejných lidí, kteří přitom oficiálně patřili do tábora protivníkova. Přežívali, jak se dalo, doslova a do písmene z ruky do huby, z hodiny na hodinu, z minuty na minutu, aniž by věděli, co s nimi bude dál. Je ale o to smutnější, když nám svědectví o prožitých hrůzách nacismu předkládají (tehdy) malé děti.

Svědectví jedenáctiletého chlapce

A právě vzpomínkám především na toto období svého života, tedy 2. světové válce, ale vesměs celému svému životu se věnuje ve své knize Chlapec, který přežil pochod smrti s podtitulem ... a natruc jsem neumřel! její autor Pavel Taussig.

Ten pro svého staršího syna napsal v roce 1981 k jeho jedenáctým narozeninám svůj životopis. I Pavlu Taussigovi bylo totiž jedenáct let (a půl), když se ocitl v nechvalně proslulé Osvětimi. Následně jej čekaly ještě Mauthausen, Melk a Gunskirchen a navíc i pochod smrti.

Při psaní životopisu vycházel Pavel Taussig ze svého deníku, který si právě jako malý, teprve jedenáctiletý chlapec, psal dle svých vzpomínek od zatčení přes koncentráky do osvobození tak, jak je měl v čerstvé paměti. Úctyhodný počin od chlapce, který si tím krátil dlouhou chvíli v nemocnicích v Rakousku.

Nacistická zvůle očima dětské nevinnosti

Autor následně text svého životopisu proložil poznámkami, dokumenty vystavenými v koncentračních táborech a těsně po osvobození i o přepis původního deníku, který psal od 4. května 1945 do 27. července 1945.​

Kniha Chlapec, který přežil pochod smrti s podtitulem ... a natruc jsem neumřel!, která naštěstí pro všechny lidi, které podobná tematika zajímá, spatřila světlo světa, je svědectvím malého chlapce, s vhledem dospělého muže, který ji vhodně dotvořil, přidal k ní i další neblahé zkušenosti poválečné, z komunistické éry, kdy se rozhodl s rodinou emigrovat, a předložil tak čtenářské obci skutečně velké literárně-historické dílo.

Příběh Pavla Taussiga a jeho rodiny je vyprávěním nejen o těžkostech jejich vlastních, ale rovněž podává obrázek o (především) 2. světové válce, zejména jejím závěru, a to očima malého chlapce, Žida, který se o svém židovství dozvěděl až po “pár letech”. Jeho cennost je o to větší, že popisuje poměrně autenticky a v plné (dětské) hrůze a nevinnosti příšernosti nacistické zvůle.

Přežít a žít naplno!

Kniha Chlapec, který přežil pochod smrti s podtitulem ... a natruc jsem neumřel! je sice velice útlá, je však velká svým obsahem, posláním a příběhem, který na čtenáře doslova a do písmene dýchá. Dýchá na něj velkou sílu a chuť po životě, sílu a odhodlání chlapce, který se rozhodl navzdory osudu přežít koncentrační tábory i pochod smrti, své odloučení od rodiny a žít plnohodnotný život.

I se mnou se muselo něco stát, protože jsem už brzo měl začít chodit do školy. Německá obecná škola, která byla původně v plánu, pochopitelně nepřicházela v úvahu. Německou vychovatelku tedy rodiče poslali domů a na její místo přijali Češku Rozálku Peterkovou. Protože neuměla ani slovo německy, nepomohly mi žádné výmluvy, a tak jsem za čtyři týdny mluvil česky. Podotýkám česky, ne slovensky, ale každopádně už ne jen německy. Od té doby to u nás vypadalo následovně: Otec mluvil česky. Matka slovensky, jak uměla, a když nevěděla, vypomohla si němčinou. Já jsem s otcem mluvil česky, s matkou slovensky (potom, co jsem se to ve škole naučil). Když byli rodiče sami, mluvili německy, a když jsem něco neměl slyšet, používali nově získané znalosti angličtiny, která mi však silně zaváněla němčinou. Já jsem potom už téměř nikdy německy nemluvil a na německé otázky jsem odpovídal slovensky. Protože jsem se němčinu neučil ani ve škole, postupně jsem ji téměř zapomněl.
Slovenští přívrženci Hitlera, kteří teď vládli v zemi podle německého vzoru, postupovali i vůči Židům shodně s Hitlerovými plány. Všichni Židé ztratili občanská práva. Museli nosit židovskou hvězdu, hospodářsky i politicky je čím dál víc omezovali a nakonec je proti jejich vůli deportovali kamsi do východní Evropy. Veškerý majetek museli nechat na Slovensku a o jejich dalším osudu se nikdo nic nedozvěděl. Že moji rodiče včas přestoupili na křesťanskou víru a já že jsem byl od narození evangelík, nám započítali jako polehčující okolnost. Dostali jsme takzvanou „výjimku“. Většina protižidovských zákonů sice postihla i nás, ale ne ty nejhorší: Neodvezli nás ze Slovenska do východní Evropy. Neměli jsme však žádnou záruku, že – nebo jak dlouho – to tak zůstane. Dlouhé roky visel náš osud na vlásku. Každou, ať sebemenší událost, třeba moje známky ve škole, či světobornou, jako vypuknutí druhé světové války a její průběh, provázela úzkostlivá otázka pronásledovaných: „Je to pro nás dobré?“ Mnozí naši přátelé a známí najednou beze stopy zmizeli. Otec se často musel hlásit na policii a nikdy jsme nevěděli, jestli jej ještě uvidíme. Ozbrojení slovenští hitlerovci – takzvaní gardisti – v pravidelných intervalech k nám vtrhli do bytu, aby nás okradli o nejrozličnější předměty, které podle nejnovějších zákonů nesměli Židé vlastnit. Jednou to byl rozhlasový přijímač, potom vlněné pulovry, teplé spodní prádlo, koberce nebo moje hračka – plechová dýka.

(Pavel Taussig - Chlapec, který přežil pochod smrti, str. 23 - 26)

Kdo je Pavel Taussig

Autor knihy Chlapec, který přežil pochod smrti s podtitulem ... a natruc jsem neumřel! - Pavel Taussig (*24. listopadu 1933, Bratislava) - je spisovatel, publicista a výtvarník. V roce 1944 byl spolu s rodiči odvezen do koncentračního tábora Auschwitz, přežil pochod smrti a koncentrační tábory Mauthausen, Melk a Gunskirchen.

Vystudoval Filozofickou fakultu UK v Bratislavě. Po emigraci v roce 1968 se usadil ve Frankfurtu na Mohanem, kde postupně prošel satirickými časopisy Pardon a Titanic a odborným periodikem Ärzte Zeitung. Proslavil se především satirickými kolážemi (tzv. bublináže), jejichž soubor vyšel v Torontu v roce 1987 pod názvem Blbé, ale naše. Na Medzinárodnom festivale humoru Kremnické gagy 2012 získal cenu za celoživotní dílo.

Jako spisovatel debutoval knihou povídek Jedinečná svätá (1985), „nereálnými příběhy z reálného socialismu“. Podle titulní povídky vznikl i televizní film. Přispíval také do zahraničního exilového tisku, do vysílání Svobodné Evropy v Mnichově a Deutsche Welle v Kolíně nad Rýnem. Jeho poslední román Hana byl nominován na cenu Anasoft litera 2013.

Pár slov na závěr...

Na exkurs do hrůz nacistické zvůle z 2. světové války, ale také do let pozdějších včetně okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy a do svého života, zve čtenáře knihy Chlapec, který přežil pochod smrti s podtitulem ... a natruc jsem neumřel! její autor Pavel Taussig, a to na 208 stranách textu a příloh.

Grafickou úpravu a sazbu si vzal na svá bedra Šimon Jimel, obálku pak Vojtěch Kočí. Fotografie a ilustrační materiály pocházejí z autorova archivu. Knihu vydalo nakladatelství Grada Publishing, a.s., pod značkou Cosmopolis v Praze v roce 2018.

Kromě základních informací (kdo, kdy a kde ji vydal atd.) je kniha rozdělena na jakýsi úvod, dále autorovo věnování staršímu synovi Martinovi, poté už přichází na řadu samotný životopis, dále přílohy, po nichž následuje Deník “Od našeho osvobození...”, dále kapitola Jak to vidím dnes a opět fotografie z autorova archivu.

Pavel Taussig svou knihou Chlapec, který přežil pochod smrti s podtitulem ... a natruc jsem neumřel! dokazuje světu, že i Československo mělo svou Anne Frankovou, byť naštěstí ne s tak tragickým koncem. Za mě každopádně palec nahoru! Obrázek o knize si už ale udělejte každý sám. Brožovanou knihu bez přebalu mi k recenzi poskytlo nakladatelství Grada Publishing, a.s., za což děkuji.

Autor: Tomáš Králíček | čtvrtek 13.9.2018 8:26 | karma článku: 34.13 | přečteno: 759x

Další články blogera

Tomáš Králíček

České Vánoce v proměnách času: První republika, protektorát, komunismus...

České Vánoce a jejich oslavy prošly stejně jako naše republika za posledních sto let spoustou úskalí i krásných chvil. Zatímco v protektorátu chtěli Češi věšet na vánoční stromeček Němce, dnes si na něj věší vánoční ozdoby.

24.12.2018 v 15:28 | Karma článku: 22.11 | Přečteno: 712 | Diskuse

Tomáš Králíček

Sebedůvěra a vůle aneb Jak Hitler předčil Masaryka

Tomáš Garrigue Masaryk. Oslavovaný tatíček zakladatel, ale i rváč a individualista s výrazným egem. Člověk neoblíbený i oblíbený, neochotný ke kompromisu. Leccos o něm vypovídal i jeho názor, že muž nemá dávat najevo své city.

20.12.2018 v 10:08 | Karma článku: 23.11 | Přečteno: 467 | Diskuse

Tomáš Králíček

Boj o přežití na Slovensku aneb Bez zraku a sami v horách

Co dělat, když bez jakýchkoli předchozích signálů ztratíte zrak? Jste sami v horách, široko daleko žádní lidé. Jídlo a pití na dva dny a jsou Vánoce. Přepadne vás naprosté šílenství, bezmoc, zoufalství... Začíná boj o holý život.

13.12.2018 v 9:04 | Karma článku: 23.74 | Přečteno: 347 | Diskuse

Tomáš Králíček

Inženýr Formis. Hrdina, který zaplatil za protinacistické vysílání ze Slap životem

Vražda německého inženýra Rudolfa Formise v hotelu Záhoří u Štěchovic z roku 1935 není širší veřejnosti až tak známá. Fémová vražda provozovatele protinacistické vysílačky je i nyní zajímavým námětem pro spisovatele a historiky.

4.12.2018 v 9:38 | Karma článku: 28.52 | Přečteno: 389 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuše Palková

Holit hulit a hlaholit aneb alkohol je metla lidstva

Když má člověk trochu vypito, napadají ho nejrůznější blbosti. Ale horší je, že ve stavu sdílnosti způsobené alkoholem, i rozumný jedinec se o ty blbosti začne dělit s ostatními. Protože v tu chvíli mu to tak moc hloupé nepřipadá.

17.2.2019 v 12:33 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 13 | Diskuse

Pavel Hewlit

Diskuze s Múzou o volbách ANO, Zemanovi a Kalouskovi

O Múze jsem tady už mluvil. Včera natolik tak divoce, až jsem onen příspěvek dal do osobní kategorie, poněvadž by přes zvýšenou vzrušivost v hlavním proudu neobstál.

17.2.2019 v 11:49 | Karma článku: 4.75 | Přečteno: 90 | Diskuse

Olga Pavlíková

Morální rozpad české společnosti podle Josefa Mašína

Dcera paní Mašínové a sestra Josefa Mašína požádala pražský magistrát o exhumaci ostatků své matky. Tyto ostatky se nacházejí v hromadném hrobu na Ďáblickém hřbitově spolu s ostatky tisíců dalších obětí komunistické zvůle.

17.2.2019 v 9:11 | Karma článku: 37.40 | Přečteno: 1237 | Diskuse

Jan Klar

Deník spisovatele - soukromá osoba v instantní omáčce

Jsem soukromník. Vyhovuje mi to, že nemusím brát ohledy na nic, kromě svého vkusu při psaní. Je velká svoboda nemuset brát v potaz, jestli jste pro čtenáře potažmo nakladatele dost čitelní.

17.2.2019 v 8:34 | Karma článku: 5.76 | Přečteno: 111 | Diskuse

Helena Vlachová

Ta naše paměť vrtošivá

V tom našem životě je to stejně na draka. Sotva se jeden narodí, ani se pořádně nerozkouká a už je tu den, kdy by měl myslet na sepisování závěti. Ale jak má něco sepsat, když si mnohdy nemůže na nic vzpomenout.

17.2.2019 v 7:42 | Karma článku: 7.23 | Přečteno: 185 | Diskuse
Počet článků 139 Celková karma 22.99 Průměrná čtenost 1214

PR manažer, blogger, recenzent, mediální poradce, bývalý novinář a tiskový mluvčí.

Od r. 1994 jsem pracoval jako redaktor, editor, zástupce šéfredaktora a šéfredaktor v renomovaných médiích v ČR i na Slovensku. Byl jsem tiskovým mluvčím v soukromé i státní sféře, poradcem místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, členem Komise pro výchovu a vzdělávání při Radě MČ Praha 6. Učil jsem na ZŠ a přednášel masmédia na VOŠ. Profesně se zabývám PR a mediální komunikací.

Tituly mi k recenzím poskytují nakladatelství: Academia, Argo, DOMINO, GRADA, Host, Jan Melvil PublishingJOTA, LEDA, Nakladatelství Kazda, Paseka, PortálSlovart; dále portály Audioteka.cz, ebux.cz, eReading, filmgame.czPalmknihy.czvydavatelství Českého rozhlasu Radioservis, vydavatelství audioknih OneHotBook, za což děkuji.

Najdete na iDNES.cz