USA na kolenou. Šéf americké Sněmovny reprezentantů chce položit Senát i prezidenta

10. 05. 2018 8:26:18
Spojené státy americké jsou v ohrožení. Šéf Sněmovny reprezentantů amerického Kongresu a někteří Rytíři Zlatého kruhu se rozhodli změnit politický systém. Z předsedy se tak může stát de facto neomezený vládce Spojených států.

V letech 1861 až 1865 probíhala na severoamerickém kontinentu mezi státy Unie a Konfederace, tedy jedenácti americkými státy, které se chtěly odtrhnout od Unie, občanská válka. Konfederované státy byly soustředěny v jihovýchodní části Unie, i proto je občanská válka často označována zjednodušeně jako válka Severu proti Jihu. Jih usiloval o mnohem větší autonomii jednotlivých států v Unii, zatímco Sever prosazoval silnější centrální vládu.

Výsledek známe všichni. Řada lidí z Jihu se s ním ale nechtěla spokojit. A jeden takový tajný řád proto opatroval a shromažďoval nesmírné bohatství (zlato, stříbro, mince...), které plánoval použít k financování druhé občanské války. Šlo o Rytíře Zlatého kruhu a jejich obrovské jmění.

Změna politického systému a “ztracené” zlato

A právě tento motiv včetně změny politického systému v USA je stěžejní v dalším strhujícím románu amerického bestsellerové autora Steva Berryho s názvem Ztracený řád, ve kterém tento úspěšný spisovatel už tradičně vrhl Spojené státy do nejistoty. A nebyl by to Steve Berry, aby si v jeho knize opět nevzali hlavní slovo Berryho klasičtí hlavní hrdinové v čele s nepřemožitelným Cottonem Malonem, a to už podvanácté. A v sázce je tradičně velmi mnoho a všem hrdinům brzy začne jít o život.

Tentokráte však jde mnohem více než obvykle o týmovou práci v čele s Cottonem Malonem, externím spolupracovníkem špionážní agentury Magellan Billet. Cottonovi v tomto dalším povedeném kousku z pera Steva Berryho více než jen sekunduje krásná a zdatná Cassiopeia Vittová, bývalý prezident Spojených států Danny Daniels či Stephanie Neelová, někdejší Cottonova šéfová z Megallan Billetu.

Čtenáři této strhující knihy budou moci od první do poslední stránky s napětím sledovat, jak dopadne, když se “pár lidí” rozhodne zásadně změnit politický systém USA. Pomoci jim k tomu má obrovské jmění nashromážděné tajným řádem - Rytíři Zlatého kruhu - už z dob občanské války.

Hledá se trezor

Rytíři Zlatého kruhu byli největší a údajně i nejnebezpečnější tajnou organizací v americké historii. Ti v nejrůznějších úkrytech po celém území USA poschovávali obrovské jmění. Tyto skrýše jsou už od dob americké občanské války v merku hledačů pokladů.

A o zhruba 160 let později se Rytíři Zlatého kruhu v Berryho thrilleru Ztracený řád rozdělili na dvě frakce. Každá se chce dostat až k tzv. trezoru, kde je hlavní část bezmezného bohatství Řádu, z jiného důvodů. Zatímco jedna frakce chce poklad zachovat netknutý, ta druhá jej hodlá zneužít k získání moci díky změně politického systému USA.

Pro Cottona Malona má ale “toto dobrodružství” ještě jeden podstatný aspekt. Klíčem k nalezení nesmírného bohatství Rytířů Zlatého kruhu je jeho praprapraděd Angus Adams, někdejší špion Konfederace, který byl Cottonovi Malonovi podobný nejen svým zjevem, ale také jako excelentní agent a svou přezdívkou “Cotton”. V centru veškerého dění je navíc slavný Smithsonův institut, odkud vedou nitky nejen k rytířům a pokladu, ale právě i k Malonovi samotnému.

Špetka historie

To by snad ani nebyl Steve Berry, aby i v jeho posledním románu Ztracený řád nebyly v ohrožení rovnou Spojené státy a jejich politický systém. Autor si opět neváhal vypůjčit do svého románu velké události a postavy historie, a to nejen americké.

Návštěvník postřehl na tváři hostitele náhlý úlek. Byl to ne­zvyklý pohled, jelikož Joseph Henry se těšil pověsti rozvážného člověka a jednoho z předních amerických vědců, o jeho prestiž­ní funkci nemluvě.
Byl tajemníkem Smithsonova institutu.
Seděli spolu v Henryho vymrzlé kanceláři na pohodlné ko­žené pohovce a rozhovor už téměř ukončili. Návštěvník si do­hodl s Henrym schůzku před několika týdny a původně se měla konat už včera, ale opozdil se. Dalo se to pochopit; vždyť hned za řekou ve Virginii zuřila občanská válka, přestože už pozvol­na dohasínala. Po Gettysburgu se vše změnilo. Padlo více než
250 000 vojáků Konfederace, dalších 250 000 strádalo v unio­nistických zajateckých táborech a 125 000 jich bylo zmrzačeno či zraněno. Předtím se zdálo možné, že Jih zvítězí, ale teď se si­tuace obrátila.
„Slyšel jste to?“ otázal se Henry.
Aby ne.
Odněkud shora se ozvalo ostré zapraskání.
Kancelář sídlila v prvním patře, za velkým rozetovým oknem mezi dvěma charakteristickými věžemi budovy.
„Ze střechy asi sklouzl led,“ opáčil návštěvník.
Ten den mrzlo, až praštělo. Řeku Potomac ochromily ledové kry a téměř zastavily říční dopravu, takže se kvůli nim zdržel. Vstoupit do hlavního města Severu nebylo snadné. Federální distrikt byl obkroužen prstencem pevností. Všude tábořily vo­jenské oddíly a platila přísná bezpečnostní opatření. Každý, kdo přicházel nebo odcházel, se musel podrobit výslechu a různým omezením. Henryho návštěvník měl naštěstí patřičná doporu­čení, a právě proto mu tuhle misi svěřili.
Praskot se ozval znovu.
A opět.
„Mohl by to být led, ale není,“ řekl Henry.
Vstal a vyrazil ke dveřím kanceláře. Návštěvník vyšel za ním do rozlehlé dvojúrovňové přednáškové síně, kde se pod stro­pem převalovaly husté chuchvalce dýmu.
„Hoří,“ vykřikl Henry. „Musím vyhlásit poplach.“
(...) Návštěvník sem přicestoval z Richmondu na tajný, osobně udělený rozkaz prezidenta Jeffersona Davise. Jelikož se přátelil s Josephem Henrym a vyznal se v budově Smithsonova institu­tu, představoval ideální volbu. Za dva týdny měla v Hampton Roads proběhnout tajná mírová konference za účasti Lincolna a viceprezidenta Konfederace Alexandera Stephense, který usi­loval o ukončení války už dva roky. Jefferson Davis Stephense, svého nejbližšího podřízeného, hluboce nenáviděl – pokládal toho bujarého chlápka z Georgie za slabocha a zrádce. Stephens ale pevně doufal, že lze vyjednat čestný konec války.
(...) „Po budově je veta,“ křičel jakýsi muž, který vláčel z poslu­chárny do bezpečí nějakou bednu. „Všichni musejí pryč!“

(Steve Berry - Ztracený řád, str. 13, 14, 15)

Berry dokázal opět svým typickým způsobem přelouskat část americké historie, přidal k ní ještě již tradičně špetku koření ze své nevysychající studnice vědění a fantazie a vytvořil pro čtenáře další akční thriller se strhujícím dějem a bohatou a zajímavou zápletkou.

Jde tak o další povedený literární kousek z dílny bestsellerového Steva Berryho, který tak své nadšené čtenáře určitě nezklamal. A určitě je na místě alespoň jedno varování - odtrhnout se od této četby je od první až do poslední stránky de facto nemožné.

Kdo je Steve Berry

Autor knihy Ztracený řád, Steve Berry, je velmi úspěšný americký bestsellerový spisovatel. Jeho knihy se překládají do desítek světových jazyků a vycházejí ve více než 50 zemích světa, ve kterých zaujímají přední místa v prodejních statistikách.

Čeští čtenáři mohou dílo Steva Berryho znát prostřednictvím jeho předchozích jedenácti románů ze série Cotton Malone (Templářské dědictví, Alexandrijská knihovna, Benátská zrada, Rukopis Karla Velikého, Pařížská pomsta, Císařova hrobka, Jeffersonova šifra, Královský klam, Lincolnův mýtus, Hrozba patriotů, Čtrnáctá kolonie), které u nás byly vydány už dříve. Mimo tuto sérii v tuzemsku vyšly Berryho romány Jantarová komnata, Rasputinovo proroctví, Třetí tajemství a Kolumbova záhada.

Všechna Berryho díla čtenáře dostanou svým napětím, historickými souvislostmi, záhadami, ale i akčností, konspiračními teoriemi a špionážní zápletkou. Díky thrilleru Templářské dědictví se Berry dostal na piedestal tohoto žánru po bok například Dana Browna. Ten se právě o Templářském dědictví vyjádřil pochvalně, když řekl, že “tato kniha naprosto splňuje mé (Brownovy) představy o skvělém románu”.

Berry byl přitom během prvních 12 let svého psaní celkem 85krát odmítnut nakladateli, než mu nakladatelství Ballantine vydalo v roce 2003 Jantarovou komnatu. Ta následně několik týdnů figurovala na americkém žebříčku nejprodávanějších knih. A Berryho tempo je impozantní - jedna kniha ročně!

Slovo závěrem...

Steve Berry “vzal” čtenáře na exkurs do historie i současnosti Spojených států amerických prostřednictvím napínavého příběhu rozepsaného na 576 stranách knihy Ztracený řád. Tento další strhující román Steva Berryho je v pořadí již 12. ze série Cotton Malone. Z anglického originálu The Lost Order, vydaného nakladatelstvím Minotaur Books v New Yorku roku 2017, přeložila knihu do češtiny už tradičně Hana Pernicová. Knihu vydalo nakladatelství DOMINO v Ostravě v dubnu 2018.

Kromě základních informací (kdo, kdy a kde ji vydal atd.) obsahuje kniha rovněž autorovo stručné věnování (zaměstnancům a finančním podporovatelům knihoven Smithsonova institutu), poděkování a na závěr ještě poznámku autora. Ústřední děj thrilleru Ztracený řád je rozdělen na celkem 85 kapitol, kterým předchází ještě prolog (rok 1865). Některé kapitoly ve svém úvodu mají ještě i údaj o čase a místě jejich konání.

Za sebe dávám jednoznačně palec nahoru. Steve Berry prostě nezklamal. A to i přesto, že se tematika jeho knih točí možná až příliš často kolem ohrožení stability Spojených států amerických. V tomto už by možná byla nasnadě nějaká změna. Vázanou knihu s přebalem i její elektronickou verzi mi k recenzi poskytlo nakladatelství DOMINO, za což děkuji.

Autor: Tomáš Králíček | čtvrtek 10.5.2018 8:26 | karma článku: 32.52 | přečteno: 905x

Další články blogera

Tomáš Králíček

České Vánoce v proměnách času: První republika, protektorát, komunismus...

České Vánoce a jejich oslavy prošly stejně jako naše republika za posledních sto let spoustou úskalí i krásných chvil. Zatímco v protektorátu chtěli Češi věšet na vánoční stromeček Němce, dnes si na něj věší vánoční ozdoby.

24.12.2018 v 15:28 | Karma článku: 22.11 | Přečteno: 712 | Diskuse

Tomáš Králíček

Sebedůvěra a vůle aneb Jak Hitler předčil Masaryka

Tomáš Garrigue Masaryk. Oslavovaný tatíček zakladatel, ale i rváč a individualista s výrazným egem. Člověk neoblíbený i oblíbený, neochotný ke kompromisu. Leccos o něm vypovídal i jeho názor, že muž nemá dávat najevo své city.

20.12.2018 v 10:08 | Karma článku: 23.11 | Přečteno: 467 | Diskuse

Tomáš Králíček

Boj o přežití na Slovensku aneb Bez zraku a sami v horách

Co dělat, když bez jakýchkoli předchozích signálů ztratíte zrak? Jste sami v horách, široko daleko žádní lidé. Jídlo a pití na dva dny a jsou Vánoce. Přepadne vás naprosté šílenství, bezmoc, zoufalství... Začíná boj o holý život.

13.12.2018 v 9:04 | Karma článku: 23.74 | Přečteno: 347 | Diskuse

Tomáš Králíček

Inženýr Formis. Hrdina, který zaplatil za protinacistické vysílání ze Slap životem

Vražda německého inženýra Rudolfa Formise v hotelu Záhoří u Štěchovic z roku 1935 není širší veřejnosti až tak známá. Fémová vražda provozovatele protinacistické vysílačky je i nyní zajímavým námětem pro spisovatele a historiky.

4.12.2018 v 9:38 | Karma článku: 28.52 | Přečteno: 389 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuše Palková

Holit hulit a hlaholit aneb alkohol je metla lidstva

Když má člověk trochu vypito, napadají ho nejrůznější blbosti. Ale horší je, že ve stavu sdílnosti způsobené alkoholem, i rozumný jedinec se o ty blbosti začne dělit s ostatními. Protože v tu chvíli mu to tak moc hloupé nepřipadá.

17.2.2019 v 12:33 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 13 | Diskuse

Pavel Hewlit

Diskuze s Múzou o volbách ANO, Zemanovi a Kalouskovi

O Múze jsem tady už mluvil. Včera natolik tak divoce, až jsem onen příspěvek dal do osobní kategorie, poněvadž by přes zvýšenou vzrušivost v hlavním proudu neobstál.

17.2.2019 v 11:49 | Karma článku: 5.31 | Přečteno: 90 | Diskuse

Olga Pavlíková

Morální rozpad české společnosti podle Josefa Mašína

Dcera paní Mašínové a sestra Josefa Mašína požádala pražský magistrát o exhumaci ostatků své matky. Tyto ostatky se nacházejí v hromadném hrobu na Ďáblickém hřbitově spolu s ostatky tisíců dalších obětí komunistické zvůle.

17.2.2019 v 9:11 | Karma článku: 37.50 | Přečteno: 1237 | Diskuse

Jan Klar

Deník spisovatele - soukromá osoba v instantní omáčce

Jsem soukromník. Vyhovuje mi to, že nemusím brát ohledy na nic, kromě svého vkusu při psaní. Je velká svoboda nemuset brát v potaz, jestli jste pro čtenáře potažmo nakladatele dost čitelní.

17.2.2019 v 8:34 | Karma článku: 5.76 | Přečteno: 111 | Diskuse

Helena Vlachová

Ta naše paměť vrtošivá

V tom našem životě je to stejně na draka. Sotva se jeden narodí, ani se pořádně nerozkouká a už je tu den, kdy by měl myslet na sepisování závěti. Ale jak má něco sepsat, když si mnohdy nemůže na nic vzpomenout.

17.2.2019 v 7:42 | Karma článku: 7.23 | Přečteno: 185 | Diskuse
Počet článků 139 Celková karma 22.99 Průměrná čtenost 1214

PR manažer, blogger, recenzent, mediální poradce, bývalý novinář a tiskový mluvčí.

Od r. 1994 jsem pracoval jako redaktor, editor, zástupce šéfredaktora a šéfredaktor v renomovaných médiích v ČR i na Slovensku. Byl jsem tiskovým mluvčím v soukromé i státní sféře, poradcem místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, členem Komise pro výchovu a vzdělávání při Radě MČ Praha 6. Učil jsem na ZŠ a přednášel masmédia na VOŠ. Profesně se zabývám PR a mediální komunikací.

Tituly mi k recenzím poskytují nakladatelství: Academia, Argo, DOMINO, GRADA, Host, Jan Melvil PublishingJOTA, LEDA, Nakladatelství Kazda, Paseka, PortálSlovart; dále portály Audioteka.cz, ebux.cz, eReading, filmgame.czPalmknihy.czvydavatelství Českého rozhlasu Radioservis, vydavatelství audioknih OneHotBook, za což děkuji.

Najdete na iDNES.cz