Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Cílevědomá a nezlomná. Ruská ranařka Maria Šarapovová dnes slaví

19. 04. 2018 8:26:18
Když si v roce 2004 smlsla ve finále Wimbledonu na dvojnásobné obhájkyni titulu Sereně Williamsové, ze sedmnáctileté Marie Šarapovové se takřka přes noc stala překvapivá světová hvězda. Víte ale, jaký je její život?

Maria Šarapovová. Tenistka, která to dotáhla ze sovětské (nyní ruské) Ňaganě až na světový tenisový piedestal. Cílevědomá, zarputilá, nerada prohrávající, nezlomná, nezastavitelná... blonďatá kráska, která si vždy šla za svým, a to mnohdy i přes nepřízeň osudu a událostí.

Blonďatá královna a bojovnice se už v šesti letech společně se svým otcem přestěhovala do Spojených států. Bez matky, která nedostala vízum. Probíjela se svou zarputilostí, odhodláním, za více než vydatné pomoci svého tatínka, Jurije Šarapova. Ten byl jejím tahounem, který si “bral od huby” a dřel do úmoru, aby pomohl své dceři na dlouhé cestě k cíli - stát se světovou jedničkou ve dvouhře.

Velmi silný příběh

A právě svůj veskrze a převážně tenisový život a kariéru, své pády i úspěchy přibližuje krok po krůčku čtenářům své autobiografie Nezastavitelná tenistka Maria Šarapovová s přispěním Riche Cohena.

Jde o velmi silný, srdceryvný příběh, po jehož přečtení si Marii Šarapovovou zamiluje snad každý nekriticky naladěný čtenář. Nejde o to, že by si snad Šarapovová zasloužila jen a pouze kritický pohled, ale na druhou stranu je otázkou, zda vše bylo tak, jak čtenářům Šarapovová vykreslila ve své povedené autobiografii.

Osobně jsem Marii Šarapovovou nikdy příliš nemusel, přišla mi vzhledem jako typická blonďatá Ruska, navíc mě vždy otravovalo její huronské hekání při každém úderu. Po přečtení této knihy, pokud bych na ni nepohlížel bez klapek na očích, bych si Šarapovovou prostě musel doslova a do písmene velmi zamilovat. Ano, názor na ni mi tato kniha přece jen poněkud mění více do pozitivna, ale to neznamená, že věřím nekriticky všemu, co Maria píše.

Šarapovová nezapomněla ani na Strýcovou či Kvitovou

Maria Šarapovová se ve své autobiografii Nezastavitelná poohlíží nejen po svých prvních tenisových krůčcích a úderech, ale rozebírá v ní de facto celý svůj - nutno podotknout, že logicky především tenisový - život, přičemž čtenáři přibližuje veškerá úskalí, úspěchy i pády. Rozebírá i nešťastný pozitivní dopingový nález z Australian Open zkraje roku 2016, nezapomíná ale ani na své největší rivalky, především sestry Williamsovy, či na Češky Barboru Strýcovou a Petru Kvitovou.

Jednou, bylo to někdy ke konci turnaje Australian Open v roce 2016, mě požádala zdravotní sestra, abych se vyčurala do kalíšku. Na tom nebylo nic neobvyklého – je to součást běžného postupu ITF, Mezinárodní tenisové federace, když testuje sportovce kvůli udržení čistoty sportu. Bylo mi dvacet osm let. Do kalíšků jsem čurala už přes deset let a na ten test jsem vzápětí zapomněla. Rychle jsem se zase začala soustředit na aktuální záležitosti: další kolo turnaje, další zápas, který musím vyhrát, abych se dostala tam, kam chci. Už jsem vyhrála pět grandslamový turnajů, včetně Australian Open, ale ta touha být v poslední den velkého turnaje nejšťastnější ze všech hráček, ta se nikdy nezmění. Vlastně je čím dál silnější. Jak jsem se blížila ke konci kariéry – a v prvních týdnech roku 2016 jsem nad ničím jiným nepřemýšlela –, začala na mě doléhat tíha času. Těch šancí vyhrát další grandslamový titul už moc nebude.

Ve finále v roce 2015 mě porazila Serena Williamsová. Dva nula na sety, ve druhém setu ve zkrácené hře. Prohra nikdy nepotěší, přesto jsem odcházela v dobré náladě a silná. Těšila jsem se na nadcházející sezónu, která měla být jednou z mých posledních. Ve skutečnosti jsem v těchto týdnech, při cestách z jednoho asijského turnaje na druhý, přemýšlela víc o konci kariéry než o hře. Věděla jsem, že konec se blíží, a chtěla jsem odejít dokonale. Chtěla jsem ještě naposledy absolvovat celý okruh, od Australian Open přes French Open po Wimbledon. Něco jako vítězné kolečko na stadionu. Milovala bych lidi a lidé by milovali mě. Skončilo by to US Open, které bych hrála právě v okamžiku, kdy by se tato kniha dostala do obchodů. Snad bych se dokonce dostala až do finále. Možná by tam byla i Serena.
Serena Williamsová byla u všech vrcholů i mezí mé kariéry – naše příběhy jsou vzájemně propletené. Ke každému zápasu s ní přistupuji s úzkostlivým respektem. Byla to Serena, kterou jsem porazila ve finále Wimbledonu, a pronikla tak v sedmnácti na mezinárodní scénu, a byla to Serena, kdo mi od té doby uštědřil nejhorší porážky. Porazila jsem všechny hráčky, které vyhrály nad Serenou, ale bylo pro mě téměř nemožné porazit Serenu samotnou. Má to svůj důvod – ona ho zná a ví, že já ho znám. Je to naše tajemství, k němuž se ještě dostanu.
Možná bych ji nějakým způsobem dokázala porazit, a moje kariéra by tak skončila stejně, jako začala: držela bych pohár před jásajícím davem vedle Sereny.
Ale víte, jak se to říká: Člověk míní, Pán Bůh mění.
Tři týdny po začátku sezóny jsem dostala e-mail od ITF. Po jeho přečtení jsem začala panikařit. Test moči z Melbourne? Neprošla jsem. V moči mi našli meldonium, které bylo v lednu 2016 přidáno do seznamu zakázaných látek Světové antidopingové agentury. Jinými slovy, byla jsem dopingovou hříšnicí. Chystají se mi okamžitě pozastavit činnost. Bude následovat vyšetřování.
Meldonium?

(Maria Šarapovová - Nezastavitelná, Předmluva, str. 9, 10)

Nutno podotknout, že i přes poměrně časté překlepy v českém vydání je autobiografie Marie Šarapovové napsána velmi čtivě, svižným jazykem včetně nějaké té tenisové hantýrky, nepostrádá vzrušení, napětí, dokáže v čtenáři vzbudit dojetí i úžas. Přestože vlastně (především tenis sledující) čtenáři vědí předem, co a jak se kdy stalo (alespoň pokud jde o všeobecné známé věci).

Kdo je Maria Šarapovová

Autorka knihy Nezastavitelná - Maria Šarapovová (*19. dubna 1987) - je profesionální ruská tenistka a bývalá světová jednička v singlu. Tou se stala na prahu dospělosti ve svých 18 letech, a to dokonce jako vůbec první Ruska v historii.

Tím ale výčet jejích úspěchů nekončí. Může se chlubit vyhranými trofejemi ze všech Grand Slamů, tedy z Wimbledonu, US Open, Australian Open, French Open, ale také například triumfem z Turnaje mistryň či stříbrem z OH v Londýně v roce 2012.

Na profesionální dráhu nastoupila v roce 2001 a již v roce 2004 vyhrála Wimbledon. Následovaly další tituly, ale také zranění ramene, kvůli kterému musela přerušit kariéru. Na kurty se vrátila po deseti měsících a ihned se zařadila zpět mezi světovou tenisovou elitu. Pak ale v roce 2016 “přišel” pozitivní dopingový nález na kardiakum meldonium z Australian Open, který znamenal původně dvouletou stopku v kariéře, která byla následně snížena na 15 měsíců. Nyní se snaží svou profesionální tenisovou kariéru a své jméno opět rehabilitovat.

Slovo závěrem...

Na exkurz do svého vlastního světa i světa světového tenisu zve čtenáře knihy Nezastavitelná její autorka, tenistka Maria Šarapovová, prostřednictvím 288 stran textu a osmi stran fotografické přílohy. Z anglického originálu Unstoppable: My Life So Far vydaného nakladatelstvím Sarah Crichton Books, Farrar, Straus and Giroux v New Yorku v roce 2017 přeložil Petr Kovařík. Obálku a přílohu obstarala Veronika Cágová. Knihu vydalo Nakladatelství JOTA, s. r. o., v Brně v roce 2018 jako první vydání.

Kromě základních informací (kdo, kdy a kde ji vydal atd.) obsahuje kniha autorčino poděkování (velmi stručné v úvodu knihy a podrobnější na závěr), uvedení citátem Nelsona Mandely (Nesuďte mě podle mých úspěchů, suďte mě podle toho, kolikrát jsem upadl a znovu vstal.) a předmluvu. Poté již následuje celkem 19 stěžejních kapitol této knihy. A nechybí ani osmistránková příloha s fotografiemi na křídovém papíře.

Autobiografie Marie Šarapovové Nezastavitelná určitě stojí nejen za pozornost, ale i za přečtení. Ať už jste tenisovými fanoušky, nebo ne. Svým způsobem navíc může na leckoho působit i velmi motivačně a být vzpruhou a hnací silou pro leckterého začínajícího tenistu/tenistku. Vázanou knihu s přebalem mi k recenzi poskytlo Nakladatelství JOTA, za což děkuji.

Věnování: Tuto recenzi věnuji právě Marii Šarapovové k jejím dnešním narozeninám. Vše nejlepší a sportu zdar, Marie!

Autor: Tomáš Králíček | čtvrtek 19.4.2018 8:26 | karma článku: 36.28 | přečteno: 851x


Další články blogera

Tomáš Králíček

Chlapec, který přežil pochod smrti… a natruc neumřel!

Hrůzy 2. světové války by měly být omílány neustále dokola, abychom každé další generaci předávali poselství ve smyslu “tak takhle tedy ne!”. Je prostě třeba se poučit.

13.9.2018 v 8:26 | Karma článku: 18.57 | Přečteno: 511 | Diskuse

Tomáš Králíček

Vyjednávej tak, jako by ti šlo o život

Umět vyjednávat je nutností nejen pro profesionální vyjednavače s teroristy. V životě totiž vyjednává každý, ať už jde o business, jednání mezi rodiči a dětmi, rokování o platech, nebo dokonce o lidských životech. Víte, jak na to?

16.8.2018 v 8:26 | Karma článku: 21.33 | Přečteno: 372 | Diskuse

Tomáš Králíček

Každý v sobě máme svůj nekonečný příběh. Nalistovat si ho musí každý sám

Dětství, zážitky, vzpomínky, návyky, stejně jako lásky, a to nejen partnerské, se v dospělém člověku odrážejí mnohdy mnohem více, než by kdo čekal. Stejné to ale může být i s knihami a filmy, které nás kdysi oslovily.

27.7.2018 v 8:26 | Karma článku: 24.86 | Přečteno: 276 | Diskuse

Tomáš Králíček

Má Německo vyřešenou nacistickou minulost? Nemá!

Kdo myslí, že Německo už se s nacistickou minulostí vypořádalo, mýlí se. Ano, naprostá většina tehdy aktivně žijících a bojujících Němců je už jistě na pravdě Boží, ale minulost, tu nikdo nevymaže. Tu si národ nese jako břímě dál.

12.7.2018 v 8:26 | Karma článku: 30.20 | Přečteno: 929 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Hysterie kolem sirotků

Muži rádi hysterii přisuzují jenom ženám, aby ne, když je to od slova hystera, čili děloha. Ale množství článků převážně mužských autorů, o syrských sirotcích, které se tu na nás valí dokazují, že hysterický lze být i bez dělohy.

19.9.2018 v 10:55 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Michal Pohanka

Děkujeme, že kouříte!

Děkuji všem, kteří kouří, pokud jinak žijí ještě relativně normálně. Pokud možno bez stresu, závislosti na zdravé výživě a digitálním světě.

19.9.2018 v 9:24 | Karma článku: 20.47 | Přečteno: 478 | Diskuse

Pavel Vrba

Když jsem se onehdá zatoulal do.. Odhalení

V minulém díle, jsem nabídl malou hádanku, spojenou s hádankou, kde že jsem to vlastně byl a kterého umělce jsem měl na mysli. A jak jsem slíbil, dnes zveřejním správnou odpověď.

19.9.2018 v 8:30 | Karma článku: 5.96 | Přečteno: 115 | Diskuse

Jan Pražák

Jak se baví dámy v nejlepších létech

Úplně obyčejná hospoda v centru dvacetitisícového města. Pondělní večer, vcházíme s manželkou dovnitř. U baru sedí pár štamgastů, jeden stůl má cedulku „reserved,“ u dalšího se baví skupinka hostů.

18.9.2018 v 20:23 | Karma článku: 28.95 | Přečteno: 1515 | Diskuse

David Vlk

Děckám sa už dneska alkohol nenalívá.

"Tož ale štrůdl sa jest nenaučil, to sa děckám zakazuje pit dobré víno a pak jich zabije upečená šupka z jabka. Chceš trochu vody šohajku?"

18.9.2018 v 16:52 | Karma článku: 34.74 | Přečteno: 1136 | Diskuse
Počet článků 132 Celková karma 23.74 Průměrná čtenost 1177

PR manažer, blogger, recenzent, mediální poradce, bývalý novinář a tiskový mluvčí.

Od r. 1994 jsem pracoval jako redaktor, editor, zástupce šéfredaktora a šéfredaktor v renomovaných médiích v ČR i na Slovensku. Byl jsem tiskovým mluvčím v soukromé i státní sféře, poradcem místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, členem Komise pro výchovu a vzdělávání při Radě MČ Praha 6. Učil jsem na ZŠ a přednášel masmédia na VOŠ. Nyní se profesně zabývám PR a mediální komunikací. Ve volném čase se věnuji své rodině, literatuře, historii, češtině, sportu, psaní blogů, ale opět i své práci.

Na blog píši především recenze. Knihy a audia k mým recenzím mi poskytují nakladatelství: Academia, Argo, DOMINO, GRADA, Host, Jan Melvil PublishingJOTA, LEDA, Nakladatelství Kazda, PasekaSlovart; dále pak portály Audioteka.cz, ebux.cz, eReadingPalmknihy.czvydavatelství Českého rozhlasu Radioservis, vydavatelství audioknih OneHotBook, za což všem děkuji.





Najdete na iDNES.cz