Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Slovenské pohoří Tribeč. Místo, kde se beze stopy ztrácejí lidé

4. 01. 2018 8:26:18
Pohoří Tribeč na Slovensku je více než jen obyčejným pohořím. Už dvě století se tam ztrácejí lidé. Mizí beze stopy a bez vysvětlení. Jejich ostatky nikdy nikdo nenašel. Že by slovenský bermudský trojúhelník?

Míst opředených tajemstvími a legendami je skutečně mnoho. Řada je ale i míst, která se negativně proslavila například mizením lidí, letadel, předmětů... Příkladem, který se vybaví snad každému, je bermudský trojúhelník. Často slýcháme ale také třeba o UFO, mnohdy ale nevíme, kdy jde o realitu a kdy o fikci.

Skutečnost, nebo horor? I tak se můžeme tázat na řadu událostí, o kterých se hovoří či píše v médiích a na internetu. Přesto ale často hledíme i na zdánlivě vyhlížející sci-fi či hororové příběhy s pochybnostmi - jde o realitu, nebo o hororovou fikci?

Igorův příběh

A právě do této kategorie zapadá i kniha slovenského spisovatele Jozefa Kariky Trhlina. Jde o další velmi povedený literární počin slovenského mistra (nejen) hororu, mladého bestsellerového spisovatele, který si nezadá s kdejakými uznávanými mistry pera.

Karika v mysteriózním thrilleru Trhlina předkládá čtenářům příběh tajemného Igora, který se autorovi po vydání jeho předchozího mysteriózního románu Strach (mou recenzi si můžete přečíst ZDE) ozval a vyprávěl mu svůj děsivý příběh. Karika jeho vyprávění zaznamenal, řadu tvrzení ověřil, vyhledal na internetu, doplnil o vlastní zjištění a zpracoval právě v knize Trhlina. Poodhaluje tak jednu z největších záhad Slovenska – záhadné a nevysvětlitelné mizení lidí v pohoří Tríbeč.

Trhlina je typicky karikovsky propracována do nejjemnějších detailů, čte se sama, čtenáři nedá chvilku klidu, přičemž se mu dostane do mysli, za nehty, do nejniternějších pater jeho podvědomí. Čtenář si skutečně místy může vybavit prvky Karikova Strachu, pokud jej také četl. Ale nejde jen o tajemno v lesích a psychologii postav, s níž Karika skvěle pracuje.

Skutečnost, nebo fikce?

Možná si čtenáři vybaví rovněž slavný hororový snímek Záhada Blair Witch, jehož záběry se mohou leckterému čtenáři vybavit při čtení Karikovy Trhliny. V začátcích knihy si člověk ale může vzpomenout i na slavného Drákulu a pomateného pacienta Renfielda a Dr. Sewarda, který si jeho případ nahrává na fonograf. V Karikově Trhlině jde o nahrávky pacienta Waltera Fischera na gramofonových deskách, jednoho z mála v pohoří Tribeč zmizelých a po měsících se záhadně objevivších.

Jozef Karika se nebojí využívat různých jazykových forem a prostředků, i tímto způsobem udržuje čtenáře v permanentním napětí. Autor přitom sám během spádu své knihy v občasných poznámkách/komentářích hledá, pochybuje, polemizuje... Jaká je ale skutečnost?

Karikův skutečně neskutečný román Trhlina je opravdu více než “jen” hororově šokující. Své čtenáře pohltí už od samotného začátku, navíc se odehrává v českému a slovenskému čtenáři velmi blízkém kraji, prolíná se v něm přítomnost i minulost, statě z internetu, které si čtenář skutečně může na internetu najít (a s daty evidentně staršími, než je Karikova Trhlina). Podle mého názoru se není čemu divit, že Trhlina na Slovensku získala ocenění Kniha roku 2016 v kategorii čtenářů. Román Jozefa Kariky byl navíc jako jediný žánrový titul v historii nominován na nejvýznamnější slovenskou literární cenu Anasoft litera.

Mistr spisovatel

Už v recenzi na Karikův Strach jsem psal, že Karika bezpochyby “strčí do kapsy” i renomované světové spisovatele, kteří se proslavili svými mysteriózními a hororovými příběhy. Musím říci, že Trhlina Karikovu spisovatelskou genialitu jen potvrzuje a ještě ji vyzdvihuje na pomyslný piedestal mnohem výše.

Karika totiž prokazuje nejen svůj spisovatelský um, ukazuje rovněž schopnost proniknout čtenáři až do jeho mysli, umí si hrát s napětím i psychologií jednotlivých postav, ví, kdy je třeba “přitlačit” a kdy ubrat. Stejně jako to dokazoval například Edgar Alan Poe, který si doslova liboval v těch nejtemnějších zákoutích lidské mysli, Bram Stoker či Mary Shellyová nebo současný mistr hororů - Stephen King.

PRVNÍ SÉRIE NAHRÁVEK
(nahráno mezi osmnáctým dubnem a šestnáctým květnem 2015)
Měl jsem se otočit a odejít, nechat černou příšeru na pokoji. Hnusná, zatracená věc! Samozřejmě, po bitvě je každý generál. Jenže jak jsem měl, do prdele, vědět, kam mě ten objev dovede? A kdyby jenom mě... Zkurvená ocelová dvířka, jak jsem mohl tušit, co je za nimi?!
Chtěl jsem jenom trochu prachů navíc, myslel jsem si, že shrábnu pár starých cenností, které střelím v zastavárně za rohem nebo starožitnictví na náměstí. Kdo mohl tušit, že tam místo toho najdu... Ani nevím, jak to pojmenovat, chápeš?
Takže popořádku, pěkně od začátku, za chvíli se k ocelové příšeře – a k tomu, co jsem v ní našel – dostaneme tak jako tak.
Jsem absolvent vysoké školy, obor není podstatný. Promoval jsem před několika měsíci, takže je jasné, že trčím na úřadu práce, ne? Potřebuju platit nájem, přítelkyně sice něco zatáhne, ale na všechno nestačí; musíme jíst, oblíkat se a všechno ostatní, vždyť to znáš. Takže brigádničím, co ti budu povídat, většinou dělám nic moc práce.
Tak to bylo i tehdy – investor koupil stařičkou budovu na Hurbanově ulici, připravoval kompletní rekonstrukci, bylo třeba uklidit svinčík. Koho k tomu zavolají? Přece vysokoškolské absolventy, co dřepí na úřadu práce. Ať si mladí uvědomí, že nestudovali pro nic za nic. Teta úřednice ti nabídne absolventskou praxi – na tři nebo čtyři měsíce, za krásných sto třicet eur měsíčně. Bereš – nebereš, všechno jedno. Jenže když nevezmeš, máš černý puntík, protože prý nespolupracuješ, a při nejbližší příležitosti tě vykopne, jen se za tebou zapráší. Vyškrtne tě i z evidence, ať nezvyšuješ procenta nezaměstnanosti. Sociální politika v praxi. Takže beru i manuální šichty, nic jiného mi nezbývá, dřu jako barevný a doufám, že na dvoustou žádost o práci už někdo aspoň odpoví.
Jsem z toho na nervy, ale žerty stranou, protože tam to všechno začalo. Samozřejmě, tehdy jsem o tom nevěděl, ale v poloviční ruině na Hurbanově se spustilo odpočítávání. Potichu tikalo, dokud hra neskončila a společně s ní i já...
Do těch sraček jsem namočil i ostatní, už víš, jak to všechno dopadlo, takže mě chápeš. Ale chci ti to povyprávět celé. Mysli si, co chceš, klidně to považuj za ojeb, mám to na háku.

(Jozef Karika - Trhlina, str. 13, 14)

Kdo je Jozef Karika

Autor knihy Trhlina, Jozef Karika (*1978), je mladý - leč přesto už renomovaný a bestsellerový - slovenský spisovatel a publicista. Vystudoval historii a filosofii na Univerzitě Mateje Bela v Banské Bystrici. Pracoval jako historik v muzeu, televizní redaktor, vedoucí marketingového a grantového oddělení v samosprávě a také například jako tiskový mluvčí města Ružomberku.

Jako televizní redaktor se zaměřoval především na politické a investigativní reportáže, což se dle mého názoru odráží i v jeho knize Černá hra (mou recenzi si můžete přečíst ZDE). Karika je literárně mimořádně plodný. Na literárním poli debutoval v roce 2005 knihou Zóny stínu, o dva roky později mu pak vyšla Magie peněz, následovaly knihy KPMPZ, Brány meonu, ve Spojených státech amerických pak Karikovi vyšel soubor esejí Liber 767.

Poté následovala trilogie Ve stínu mafie, Ve stínu mafie II - Čas dravců a Ve stínu mafie III - Nepřítel státu. Za první dva díly této trilogie získal ocenění Zlatá kniha (uděluje se za více než 15 tisíc prodaných výtisků). V letech 2012 a 2013 mu vyšel dvoudílný román Na smrt o přátelství a lásce, které se změnily na smrtelnou nenávist. V příběhu se Karikovi podařilo spojit tři zdánlivě protichůdné světy – prostředí židovské mafie v New Yorku, nacistické Německo a první slovenský stát. V roce 2014 vyšel první Karikův mysteriózní thriller - Strach - a o rok později thriller Tma.

Pár slov na závěr...

Na exkurs do mysteriózního světa fikce i reality, záhad, tajemna a nejistoty, do prostředí sousedního Slovenska zve Jozef Karika čtenáře své knihy Trhlina. Nutno podotknout, že její obsah - rozepsaný na 336 stranách - jistě nenechá klidným žádného čtenáře.

Ze slovenského originálu Trhlina, vydaného v roce 2016 nakladatelstvím Ikar v Bratislavě, přeložil do češtiny Jiří Popiolek. Obálku si vzal na svá bedra Neil Johnston. Graficky upravil a sazbu provedl Pavel Růt. Knihu vydalo nakladatelství Argo v Praze v roce 2017, a to jako vydání první. Kromě základních informací (kdo, kdy a kde ji vydal atd.) a velmi stručného autorova poděkování a předmluvy je kniha rozdělena na tři série nahrávek včetně datace. Nechybí ani autorův doslov.

Všem čtenářům, kteří mají rádi tajemné a mysteriózní příběhy, napětí či rozvíjení psychologie aktérů děje a jejich strachy, mohu jen doporučit, aby si thriller mladého slovenského spisovatele Jozefa Kariky Trhlina určitě přečetli. Obrázek už si ale následně udělejte každý sám. Za mě ale můžu s klidným svědomím říci, že je tato kniha napsána typicky karikovsky - tedy čtivě, svižně, živým jazykem a navíc až “děsivě živě”. Vázanou knihu s přebalem mi k recenzi poskytlo nakladatelství Argo, za což děkuji.

Autor: Tomáš Králíček | čtvrtek 4.1.2018 8:26 | karma článku: 28.86 | přečteno: 1528x

Další články blogera

Tomáš Králíček

Zohavené tělo mladé ženy nalezené ve Vltavě je jen začátek

Co se děje, když Vltava vydá zohavené tělo ženy? Začne vyšetřování, které může vést prakticky kamkoli. A mnohdy může vést nejen do politických sfér, ale může odhalit i to, co by ani samotní vyšetřovatelé jen tak nečekali.

19.1.2018 v 8:26 | Karma článku: 13.10 | Přečteno: 1482 | Diskuse

Tomáš Králíček

Inka Bernášková před popravou: “Československá republika žije a bude žít!”

2. světová válka měla řadu zrádců, ale i hrdinů. Řada z nich je známá doposud, na jiné se pomalu zapomíná, mnoho dalších svět ani nezná. Velké hrdinství prokázalo i mnoho českých žen. Jednou z nich byla Irena "Inka" Bernášková.

11.1.2018 v 8:26 | Karma článku: 25.37 | Přečteno: 626 | Diskuse

Tomáš Králíček

K Vánocům patří pohádky. Třeba ty od bratří Grimmů

Dejme si ruku na srdce - pohádky měla a má ráda snad většina z nás. Ať už jsme zrovna děti, dospívající, dospělí, rodiče, prarodiče... A pohádky a Vánoce k sobě patří dvojnásob, tak proč toho nevyužít...

19.12.2017 v 14:13 | Karma článku: 22.21 | Přečteno: 238 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Helena Vlachová

O nelítostném kapitalismu

Doporučila jsem svým rodičům, aby zhlédli dokument České televize Selský rozum. Pojednává o největším sedlákovi v Čechách, jinými slovy - o Andreji Babišovi

22.1.2018 v 6:02 | Karma článku: 14.62 | Přečteno: 388 | Diskuse

Filip Vajdík

Nevím, že nic nevím!

Žádná fakt 100% jistota není. A i když je někdo fanatik, tak ta jistota je jenom v jeho hlavě. Není nic co by šlo objektivně 100% potvrdit. Takže já pochybuju o tom, že existuje něco víc, než to co vím doteď. Možná že vím vše?

22.1.2018 v 2:11 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 55 | Diskuse

Jana Slaninová

Odpustíš mi zítra?

Sylvie se smířila s tím, že její hormony už budou jen zlobit, dokud nevyprchají. Čtyriačtyřicet let, zvětšující se objem košíčků podprsenky a výkyvy nálad - na několik let.

21.1.2018 v 23:26 | Karma článku: 12.13 | Přečteno: 233 | Diskuse

Štěpánka Semecká

Konec igelitek v Čechách

Další nedělní glosa o tom, že se dnes každý ohání ekologií a záchranou životního prostředí, ale jen na tom drze profituje.

21.1.2018 v 17:44 | Karma článku: 23.30 | Přečteno: 844 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Nehraj si s těma pitomejma kostkama, v telce máš Šmouly

„Ježíšmarjá nech jí, ať si hraje,“ vybouchnu, ač do výchovy vnoučat mám přísně zakázáno strkat frňák. „Kostky budí v dětech tvořivost a fantazii, když se to nenaučí teď, může jí to pozdějc chybět.“

21.1.2018 v 16:40 | Karma článku: 18.71 | Přečteno: 465 | Diskuse
Počet článků 115 Celková karma 24.95 Průměrná čtenost 1155

Od roku 1994 jsem pracoval na pozicích redaktora, editora, zástupce šéfredaktora a šéfredaktora v renomovaných médiích v ČR i na Slovensku (zaměřených především na ekonomiku, finance a politiku). 

Byl jsem tiskovým mluvčím v soukromé i státní sféře, poradcem místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, členem Komise pro výchovu a vzdělávání při Radě MČ Praha 6. 

Učil jsem na ZŠ a přednášel masmédia na VOŠ. Nyní se profesně zabývám PR a mediální komunikací. 

Ve volném čase se věnuji své rodině, literatuře (aktivně i pasivně), historii, češtině, sportu, psaní blogů, ale opět i své práci.

Na blog píši s pravidelnou nepravidelností recenze. Knihy/e-knihy a audia k mým recenzím mi poskytují nakladatelství: Academia, Argo, DOMINO, GRADA, Host, JOTA, LEDA, Slovart; dále pak portály Audioteka.cz, ebux.cz, Palmknihy.czvydavatelství Českého rozhlasu Radioservis, za což všem děkuji.





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.