Reinhard Heydrich. Blonďatá bestie, pražský kat, řezník z Prahy, archanděl zla… Přezdívek měl zastupující říšský protektor Protektorátu Čechy a Morava řadu. Co předcházelo atentátu, jak k němu došlo a jaké měl důsledky?
O 2. světové válce už byly napsány desetitisíce knih, ať už jde o literaturu faktu, memoáry, romány a další nejrůznější žánry. Některé vycházely z historických pramenů, jiné byly čistě fiktivní záležitostí. Některé se věnovaly celému období 2. světové války, jiné rozebíraly její část, událost, osobnosti…
Řada knih byla napsána i o události, která v očích světa pozvedla někdejší český protinacistický odboj, českou exilovou vládu a národ… Dodnes navíc bývá označována za vůbec nejodvážnější protinacistický čin 2. světové války - ano, jde o atentát na zastupujícího říšského protektora Protektorátu Čechy a Morava - Reinharda Heydricha.
Nejen o atentátu
A přelomová byla nejen svým obsahem, ale i svou netradiční a neotřelou formou například kniha francouzského spisovatele a překladatele Laurenta Bineta HHhH. Jde o románový debut tohoto autora, který se stal de facto okamžitě bestsellerem. Laurent Binet v něm metanaritivním způsobem rozebírá nejen slavnou operaci Anthropoid.
Popisuje nejen přípravy a provedení atentátu na zastupujícího říšského protektora Protektorátu Čechy a Morava - Reinharda Heydricha, ale věnuje se i jejím důsledkům, popisuje své sbírání materiálů a podkladů k této knize, přiznává se ke svým myšlenkovým pochodům při psaní tohoto románu, místy se až s dobou, událostmi a osobami této pohnuté historie de facto až ztotožňuje.
Název románu HHhH, je akronymem věty Himmlers Hirn heißt Heydrich (Himmlerův mozek se jmenuje Heydrich). O úspěchu Binetovy románové prvotiny svědčí i fakt, že kniha získala i formu stejnojmenné audioknihy, kterou výborně načetl český divadelní herec Jiří Plachý mladší, a podle knižní předlohy vznikl film Smrtihlav.
Skutečné, nebo vymyšlené?
Binet se ve svém románu vlastně vyznává i ze své - troufám si říci - až posedlosti tímto nejodvážnějším protinacistickým činem 2. světové války. Rozhodně se dá říci, že Binetův román je pojat velmi originálně, zajímavě, na druhou stranu ale někomu může trochu vadit Binetova sebestřednost, kdy místy až příliš staví i na svém pátrání a sám na sobě. Na druhou stranu jde ale o román postmoderní, metanarativní, že…
Objevují se i autorovy pochyby o různých dialozích v jeho románu obsažených, kdy začne spekulovat a polemizovat sám se sebou a potažmo tak se čtenářem, že dialogy působí příliš lacině. Problémem je, že Binet vycházel z dostupných pramenů, tzn. z dochovaných interpretací pamětníků a přímých účastníků. Sám ale nadhazuje, že vše mohlo být vyřčeno úplně jinak, než někteří přímí aktéři po letech tvrdí.
(...) Předchozí rozhovor je názorným příkladem potíží, kterým musím čelit. Flaubert jistě u Salambo podobné problémy neřešil, protože hovory, které vedl Hannibalův otec Hamilkar, nikdo nezaznamenal. Ale když já nechám Heydricha říci: “A jestli si, Naujocksi, myslíte, že si ze mě můžete dělat blázny, tak vám radím, abyste si to pořádně rozmyslel,” jen tím rozhovor rekonstruuji jako Naujocksovy interpretace. Chceme-li podat svědectví o větě, sotva můžeme doufat v lepšího svědka, než je její přímý posluchač a adresát. Zároveň ale pochybuji, že Heydrich svou hrozbu formuloval právě takhle. To není jeho styl, takto si ji po letech vybavil Naujocks, vzápětí ji přepsal ten, kdo jeho svědectví zaznamenával, a po něm ještě přeformuloval překladatel.
Je asi pitomost, aby Heydrich, Blonďatá bestie, nejnebezpečnější člověk Říše, říkal: “A jestli si, Naujocksi, myslíte, že si ze mě můžete dělat blázny, tak vám radím, abyste si to pořádně rozmyslel.” Mnohem pravděpodobněji zní, že Heydrich, sprosťák, muž opilý mocí a navíc pořádně naštvaný, ze sebe vyrazil něco jako: “Děláte si ze mě prdel? Dávejte si bacha, nebo vám rozkopu držku!”
Ale co je moje představa proti očitému svědectví?
(Laurent Binet - HHhH, kapitola 102, str. 130)
Binet občas popíše i nějaké ty události, u nichž vzápětí přizná, že jsou vymyšlené, že je možná ze svého románu vyškrtne. Nicméně je ve svém románu ponechá i pro samotné čtenáře. Místy pro změnu polemizuje nad správností faktů použitých v románech svých předchůdců, například v otázce Heydrichova mercedesu.
Román inspiroval
Za mě mohu tvrdit, že román HHhH je jeden “z těch lepších kousků”, které byly o atentátu na Reinharda Heydricha napsány. Netradičně, spisovatelem, nikoli historikem, ale mající základ v historických pramenech a vyprávěních, navíc velmi poutavě a originálně napsaný román, který je velmi čtivý a pochopitelný i pro čtenáře “méně zběhlé v historii”.
Nedivím se, že si Binetova románu všimli filmaři a že z něj vznikla i audiokniha. Režisérského “kormidla” stejnojmenné audionahrávky románu Laurenta Bineta se chopil Jakub Tabery, mistrem zvuku je Jan Kacian. Posluchač ale bezpochyby ocení nejvíce toho, kdo audioknihu HHhH načetl, totiž Jiřího Plachého mladšího. Nutno podotknout, že v jeho podání posloucháte knihu Laurenta Bineta jakoby “na druhou”. Stojí za to, i pokud jste četli knihu. Osobně jsem si užil obojí. :-)
(...) Ta chvíle se blíží. Cítím to. Mercedes už jede. Už je tu. V pražském vzduchu visí cosi, co mi proniká až do morku kostí. Zákruty silnice vykreslují osud jednoho člověka, pak dalšího, dalšího a dalšího. Vidím, jak se z bronzové hlavy Jana Husa odlepují holubi, a v zadním plánu tu nejkrásnější kulisu na světě, chrám Panny Marie před Týnem, černou katedrálu ježící se věžičkami, tu, před kterou bych pokaždé, když smím obdivovat šedivý majestát její zlověstné fasády, nejradši padl na kolena. V hrudi mi buší srdce Prahy. Slyším řinčení tramvají. Vidím muže v zelenošedých uniformách, jak v holínkách dupou po dlažbě. Musím se do Prahy vrátit. Až se to stane, musím tam být.
(Laurent Binet - HHhH, kapitola 206, str. 259)
Kdo je Laurent Binet
Autor knihy HHhH, Laurent Binet (*1972) je mladý a úspěšný francouzský spisovatel. Laurent Binet pracuje jako profesor francouzštiny na pařížském předměstí (Seine-Saint-Denis) a přednáší na univerzitě. Vojenskou službu vykonával na Slovensku, několik let žil střídavě v Praze a v Paříži.
Syn historika vystudoval literaturu na Pařížské univerzitě. Do francouzštiny překládá básně Vítězslava Nezvala. Jeho první prací byly Silné a slabé stránky našich sliznic. Zatím poslední knihou Laurenta Bineta je sémiotická detektivka Sedmá funkce jazyka. Hned za svou literární prvotinu - právě román HHhH - obdržel v roce 2010 prestižní Goncourtovu cenu.
Audioknihu HHhH načetl český divadelní herec Jiří Plachý mladší. Jiřího Plachého známe především z dabingu, kterému se věnoval už jako malý. V 90. letech namluvil desítky postav v zahraničních filmech a seriálech. Díky svému hlasu našel uplatnění také v rozhlasových hrách či právě v namlouvání audioknih. Od roku 1970 působí ve Vinohradském divadle.
Slovo závěrem...
Na exkurs do období 2. světové války, světa nacistické zvůle či do Protektorátu Čechy a Morava zavede čtenáře francouzský spisovatel Laurent Binet prostřednictvím knihy HHhH, a to na celkem 351 stranách velmi zajímavého textu. V případě audioknihy jde o hercem Jiřím Plachým mladším skvěle načtený příběh, který trvá 13 hodin a 46 minut.
Kromě základních informací (kdo, kdy a kde ji vydal atd.) a poznámky překladatelky, je kniha rozdělena na dvě části a má celkem 257 kapitol (druhá část je od kapitoly 222). Každou část uvozuje citace (První část od Osipa Mandelštama a druhou část citace z Goebbelsova deníku).
Knihu přeložila ze stejnojmenného francouzského originálu vydaného nakladatelstvím Éditions Grasset & Fasquelle v Paříži roku 2009 Michala Marková. Grafickou úpravu a sazbu knihy měl na starosti Martin Radimecký, obálku s použitím plakátu k filmu Smrtihlav navrhl Daniel Trojan. Knihu vydalo v Praze v roce 2017 nakladatelství Argo, a to jako vydání druhé.
Pokud si chcete přečíst či poslechnout opravdu netradičně napsaný román na základě historických událostí z 2. světové války - které jsou více než úzce spjaty s českou historií - pak za to kniha a audiokniha od Laurenta Bineta HHhH opravdu stojí. Vlastní obrázek si už ale udělejte každý sám. Brožovanou knihu s přebalem mi k recenzi poskytlo nakladatelství Argo, za což děkuji. Stejnojmennou audioknihu mi k recenzi poskytla Audiotéka, za což rovněž děkuji.
