Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zkuste si dát paralen a panáka a bejt víc hakuna matata

12. 09. 2017 8:26:35
Z otce na syna se dědí různé rady, zkušenosti či vlohy. Může jít o poučení do života, rozbor fungování světa, zkušenosti s holkami... Jedno je jasné - maminky komunikaci otce se synem nedokážou pochopit a tatínky za ni často kárají.

Už v roce 2014 zpíval Miroslav Donutil v jedné písničce, že “ten báječnej mužskej svět, nepochopí nikdy ženský, ten báječnej mužskej svět...”. Ale aspoň snažit by se mohly, ne? ;-) Třeba by pak snáze - a vůbec aspoň někdy - pochopily komunikaci otce se synem. A kdy by měl otec vlastně svému mužskému potomkovi začít dávat rady? Odpověď je nasnadě - už od nejútlejšího věku! Proč? V pubertě už by syna otcovy rady nemusely až tak zajímat.

A vůbec nejlepší je začít slovem i písmem naráz. Otcova slova mohou být “motivační” skutečně už “de facto” od peřinky, každopádně na malinká miminka se má přece co nejvíce mluvit, že... Ale je pravda, že řadu rad a doporučení ještě tak úplně nevnímají, hlavně ta pro pozdější věk.

Rady do života

I proto mi přijde nápad předat poselství synovi nejen verbálně, ale uchovat jej pro něj i v psané formě jako velmi šibalský. Stačí nahlédnout například do knihy Fredrika Backmana Co by můj syn měl vědět o světě. Jde o neotřelý a originální autorův pokus otce vysvětlit dvouletému synovi fungování světa, dát mu nějaké ty rady do života a zároveň se mu předem omluvit za veškeré přehmaty a trapasy, které mu v budoucnu způsobí.

A nutno podotknout, že pokud už nějakou tu ratolest (zejména pak mužského pohlaví) doma máte, můžete se s mnoha tezemi a zkušenostmi švédského bestsellerového autora ztotožnit. Kniha Co by můj syn měl vědět o světě je napsána svižným jazykem, přičemž v sobě ukrývá řadu velmi neotřelých, zajímavých a vtipných (především pro muže - otce) autorových postřehů, myšlenek, vyprávění a pouček, které jsou určeny Backmanovu malému synovi.

Omlouvám se ti.
Za všechno, co budu dělat příštích zhruba osmnáct let. Za to, co všechno prošvihnu. Co nepochopím. Za všechny lístečky o rodičovských schůzkách, které mi nebudeš chtít ukázat.
Za to, kolikrát tě ztrapním. Kolikrát se dobrovolně přihlásím na tábor jako vedoucí. Za všechny holky, které nikdy nebudeš chtít pozvat domů na večeři.
(...)
Za to všechno se ti omlouvám.
Ale až na mě budeš jednou hrozně naštvaný, byl bych rád, kdyby sis uvědomil, že pro mě budeš vždycky ten roční klouček, co stál nahatý v předsíni, křenil se bezzubou pusou a šťastně svíral v náručí plyšového lva.
Až budu otravný. Až budu trapný. Až budu nespravedlivý. Pak bych chtěl, aby sis vzpomněl na onen den.
Když jsi mi odmítl prozradit, kam jsi mi sakra schoval klíčky od auta.
A aby sis uvědomil, že sis začal ty.
Tvůj táta.

(Fredrik Backman - Co by můj syn měl vědět o světě, kapitola Mému synovi, str. 9, 10)

I tatínek je tvor omylný

Backman si ve svém “knižním dopise” synovi na nic nehraje. Ví, že je člověk omylný, že ať se rodič snaží sebevíce, ne vždy je svými potomky pochopen, respektován a ne vždy bude výsledek snahy a činění spojen s úspěchem.

Autor knihy Co by můj syn měl vědět o světě se prostě nebojí vyznat se ze svých názorů, zkušeností a omylů, ze svých mnohdy naprosto odlišných postřehů a myšlenek před a po narození syna, nebojí se uznat, že je trapný i ve školce, že se na něj rodiče synových spolužáčků a spolužaček mnohdy dívají skrz prsty a s despektem. A jak už to ve světě chodí, rozhodně není jediný rodič, který na tom takto je. I proto může být jeho “zpověď” velmi zajímavá a poučná i pro další tatínky, ale i maminky.

Pravda, když jsem se doma nad čtením občas smál a pak četl tu kterou pasáž partnerce s vidinou, jak ji to rozesměje, narazil jsem. No jo, tatínkové to holt vidí jinak než maminky. A ten, kdo ještě potomka nemá, to může vše vidět úplně jinak. Ale Backmanova bezprostřednost, nadhled, vtipnost a snaha být co nejlepším rodičem každopádně dokáže pobavit i povzbudit leckterého čtenáře.

Kdo je Fredrik Backman

Autor knihy Co by můj syn měl vědět o světě, Fredrik Backman (*1981) je úspěšný mladý švédský spisovatel. Proslavil se hned svým prvním románem Muž jménem Ove z roku 2012, který vyšel zároveň s knihou Co by můj syn měl vědět o světě.

Fredrik Backman pochází ze Stockholmu, pravidelně píše sloupky do švédských novin a na svůj blog. Backmanovy knihy vycházejí ve 43 zemích světa a prodalo se jich přes 7,5 milionu. Česky už vyšly Backmanovy knihy Muž jménem Ove (2014), Babička pozdravuje a omlouvá se (2015) a Tady byla Britt-Marie (2016).

Anglický překlad románu Muž jménem Ove se drží na předních příčkách žebříčku bestsellerů deníku The New York Times už přes rok, stejně jako německé vydání v žebříčku bestsellerů týdeníku Der Spiegel. Stejnojmenný film měl českou premiéru v listopadu 2016 a získal nominaci na Oscara v kategorii cizojazyčný film.

Slovo závěrem...

Na exkurs do světa otců a jejich synů zavede čtenáře švédský spisovatel Fredrik Backman prostřednictvím knihy Co by můj syn měl vědět o světě, a to na celkem 191 stranách velmi zajímavého a neotřelého textu.

A jak všichni říkají, že jakmile má člověk dítě, tak se sám od sebe začne zajímat o děti, tak to je lež. Já jsem se, když ses narodil, začal zajímat jen o jedno dítě. Ty ostatní mi přijdou pořád stejně protivné.
Ach jo. Já vím, že většinou je chyba ve mně. Že nenaslouchám a neberu nic vážně.
Jako tenkrát, když noviny varovaly před párky nakaženými bakterií, která je pro děti nebezpečná. Feliciina maminka hrozně vyváděla, že školka se nemůže zaručit, že nebude dávat dětem párky, až pojedou na výlet. Ani nikdy jindy. Nikde jinde. Já jsem se zeptal, co jim z těch párků vlastně hrozí, a Feliciina maminka sykla: “Zánět mozkových blan!” A já jsem na to řekl: “Tak to za to stojí.” A ona se strašně, strašně naštvala.
No.
Taky jsem neměl Feliciině mamince říkat: “Zkuste si dát paralen a panáka a bejt víc hakuna matata.” To jsem asi neměl.

(Fredrik Backman - Co by můj syn měl vědět o světě, kapitola Co bys měl vědět o tom, proč se na mě Feliciina maminka zlobí, str. 123 )

Kromě základních informací (kdo, kdy a kde ji vydal atd.), stručného věnování (babičce a synovi autora), obsahu a poznámky překladatelky, je kniha rozdělena na celkem 13 kapitol, počítám-li za první kapitolu i dvoustránkové autorovy omluvy určené synovi.

Knihu přeložila ze švédského originálu SAKER MIN SON BEHÖVER VETA OM VÄRLDEN vydaného nakladatelstvím Forum ve Stockholmu roku 2012 Helena Matochová. Obálku a typografickou úpravu obstaral Pergamen. Knihu vydalo v Brně v roce 2017 nakladatelství Host.

Pokud se chcete ponořit do světa otců a jejich synů, do světa kluků, mužů, pánů, pak kniha Fredrika Backmana Co by můj syn měl vědět o světě za přečtení stojí. Vlastní obrázek si už ale udělejte každý sám. A věřte, že nejde o čtení jen pro kluky a tatínky, třeba i ženy pochopí, jaký může být ten “báječnej mužskej svět”. Vázanou knihu bez přebalu mi k recenzi poskytlo nakladatelství Host, za což děkuji.

Autor: Tomáš Králíček | úterý 12.9.2017 8:26 | karma článku: 36.02 | přečteno: 756x

Další články blogera

Tomáš Králíček

Franz Kafka - génius, manipulátor a obdivovatel pornografických obrázků

(Věnováno památce mé babičky) Jako kacířské a neuctivé se mohou především obdivovatelům Franze Kafky jevit některé pasáže z Kafkova života. Šlo ale o člověka jako každého jiného, tedy nejen s gloriolou, ale i s určitými neduhy.

23.11.2017 v 8:35 | Karma článku: 9.68 | Přečteno: 231 | Diskuse

Tomáš Králíček

110 let od narození Astrid Lindgrenové. Ženy, která se bála Rusů více než Hitlera

Autorka Pipi Dlouhé punčochy by právě dnes oslavila 110 let od svého narození. Díky jejím knihám pro děti ji zná celý svět. Ale málokdo ji zná jako ženu, která za 2. sv. války psala s až dokumentární přesností válečné deníky.

14.11.2017 v 8:35 | Karma článku: 24.11 | Přečteno: 565 | Diskuse

Tomáš Králíček

USA a celému Západu hrozilo v 80. letech naprosté zničení

Šlo o největší špionážní aféru v dějinách Spojených států amerických. USA a celému západnímu světu reálně hrozilo kvůli rozsáhlému úniku tajných válečných plánů a strategických informací o jaderných zbraních naprosté zničení.

9.11.2017 v 8:35 | Karma článku: 22.16 | Přečteno: 787 | Diskuse

Tomáš Králíček

Recept na dlouhověkost? Chraňte si telomery

Málokdo dnes ví, že recept na život ve zdraví, bez zbytečných zdravotních problémů, na život dlouhý a pestrý skutečně existuje. Nečekejte ale elixír mládí, po němž toužil například císař Rudolf II.

2.11.2017 v 8:35 | Karma článku: 28.72 | Přečteno: 1027 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Martin Faltýn

Dřěvo sě šišou odievá

Což není nic jiného než parafráze názvu známé české středověké lyrické básně. Nuže, na jaře listí - na podzim šišky. Ale lyriku ode mne nečekejte, spíše pár fotografií a úvah.

23.11.2017 v 18:00 | Karma článku: 4.19 | Přečteno: 146 | Diskuse

Klára Tůmová

Nechoď pryč!

"Miláčku, poď domů, já fakt musim jít!" Koukám na hodinky, což v zimní výbavě není jen tak, a přemýšlím, zda má ještě cenu stresovat se tímhle autobusem, když za chvilku jede další...

23.11.2017 v 17:01 | Karma článku: 7.74 | Přečteno: 191 | Diskuse

David Vlk

Pane, vy jste čuňas, aneb rána jsou již chladná a vánoce za rohem.

V kapse mi šustí pytlík na psí hovínka a já čekám. Včera jsem zrovna četl, jak je takový hovínko pro horolezce na Nanga Parbatu vítaným zdrojem životodárného tepla.

23.11.2017 v 14:36 | Karma článku: 29.25 | Přečteno: 948 | Diskuse

Petr Omelka

Gitans - cikáni po francouzsku

"Svoboda je poznaná nutnost," prohlásil kdysi jeden vousatý chlapík. Měl pravdu. Cikáni to ale věděli od nepaměti.

23.11.2017 v 14:03 | Karma článku: 21.92 | Přečteno: 986 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Dobrá fotka je ulovením vzácného momentu, co neumře časem (obhajoba vítězného snímku)

Stejně jako to říkáme o dobré reportáži, co vytáhne věc v čase aktuálním na světlo boží, ale dobrá, čtivá a platná obsahem a poselstvím je i za sto let. Jako se zdaří stejné malíři, jako Michelangelův David má v očích odhodlání

23.11.2017 v 13:17 | Karma článku: 14.50 | Přečteno: 480 | Diskuse
Počet článků 109 Celková karma 23.67 Průměrná čtenost 1149

Od roku 1994 jsem pracoval na pozicích redaktora, editora, zástupce šéfredaktora a šéfredaktora v renomovaných médiích v ČR i na Slovensku (zaměřených především na ekonomiku, finance a politiku). 

Byl jsem tiskovým mluvčím v soukromé i státní sféře, poradcem místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, členem Komise pro výchovu a vzdělávání při Radě MČ Praha 6. 

Učil jsem na ZŠ a přednášel masmédia na VOŠ. Nyní se profesně zabývám PR a mediální komunikací. 

Ve volném čase se věnuji své rodině, literatuře (aktivně i pasivně), historii, češtině, sportu, psaní blogů, ale opět i své práci.

Na blog píši s pravidelnou nepravidelností recenze. Knihy/e-knihy a audia k mým recenzím mi poskytují nakladatelství: Academia, Argo, DOMINO, GRADA, Host, JOTA, LEDA, Slovart; dále pak portály Audioteka.cz, ebux.cz, Palmknihy.czvydavatelství Českého rozhlasu Radioservis, za což všem děkuji.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.