Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zkuste si dát paralen a panáka a bejt víc hakuna matata

12. 09. 2017 8:26:35
Z otce na syna se dědí různé rady, zkušenosti či vlohy. Může jít o poučení do života, rozbor fungování světa, zkušenosti s holkami... Jedno je jasné - maminky komunikaci otce se synem nedokážou pochopit a tatínky za ni často kárají.

Už v roce 2014 zpíval Miroslav Donutil v jedné písničce, že “ten báječnej mužskej svět, nepochopí nikdy ženský, ten báječnej mužskej svět...”. Ale aspoň snažit by se mohly, ne? ;-) Třeba by pak snáze - a vůbec aspoň někdy - pochopily komunikaci otce se synem. A kdy by měl otec vlastně svému mužskému potomkovi začít dávat rady? Odpověď je nasnadě - už od nejútlejšího věku! Proč? V pubertě už by syna otcovy rady nemusely až tak zajímat.

A vůbec nejlepší je začít slovem i písmem naráz. Otcova slova mohou být “motivační” skutečně už “de facto” od peřinky, každopádně na malinká miminka se má přece co nejvíce mluvit, že... Ale je pravda, že řadu rad a doporučení ještě tak úplně nevnímají, hlavně ta pro pozdější věk.

Rady do života

I proto mi přijde nápad předat poselství synovi nejen verbálně, ale uchovat jej pro něj i v psané formě jako velmi šibalský. Stačí nahlédnout například do knihy Fredrika Backmana Co by můj syn měl vědět o světě. Jde o neotřelý a originální autorův pokus otce vysvětlit dvouletému synovi fungování světa, dát mu nějaké ty rady do života a zároveň se mu předem omluvit za veškeré přehmaty a trapasy, které mu v budoucnu způsobí.

A nutno podotknout, že pokud už nějakou tu ratolest (zejména pak mužského pohlaví) doma máte, můžete se s mnoha tezemi a zkušenostmi švédského bestsellerového autora ztotožnit. Kniha Co by můj syn měl vědět o světě je napsána svižným jazykem, přičemž v sobě ukrývá řadu velmi neotřelých, zajímavých a vtipných (především pro muže - otce) autorových postřehů, myšlenek, vyprávění a pouček, které jsou určeny Backmanovu malému synovi.

Omlouvám se ti.
Za všechno, co budu dělat příštích zhruba osmnáct let. Za to, co všechno prošvihnu. Co nepochopím. Za všechny lístečky o rodičovských schůzkách, které mi nebudeš chtít ukázat.
Za to, kolikrát tě ztrapním. Kolikrát se dobrovolně přihlásím na tábor jako vedoucí. Za všechny holky, které nikdy nebudeš chtít pozvat domů na večeři.
(...)
Za to všechno se ti omlouvám.
Ale až na mě budeš jednou hrozně naštvaný, byl bych rád, kdyby sis uvědomil, že pro mě budeš vždycky ten roční klouček, co stál nahatý v předsíni, křenil se bezzubou pusou a šťastně svíral v náručí plyšového lva.
Až budu otravný. Až budu trapný. Až budu nespravedlivý. Pak bych chtěl, aby sis vzpomněl na onen den.
Když jsi mi odmítl prozradit, kam jsi mi sakra schoval klíčky od auta.
A aby sis uvědomil, že sis začal ty.
Tvůj táta.

(Fredrik Backman - Co by můj syn měl vědět o světě, kapitola Mému synovi, str. 9, 10)

I tatínek je tvor omylný

Backman si ve svém “knižním dopise” synovi na nic nehraje. Ví, že je člověk omylný, že ať se rodič snaží sebevíce, ne vždy je svými potomky pochopen, respektován a ne vždy bude výsledek snahy a činění spojen s úspěchem.

Autor knihy Co by můj syn měl vědět o světě se prostě nebojí vyznat se ze svých názorů, zkušeností a omylů, ze svých mnohdy naprosto odlišných postřehů a myšlenek před a po narození syna, nebojí se uznat, že je trapný i ve školce, že se na něj rodiče synových spolužáčků a spolužaček mnohdy dívají skrz prsty a s despektem. A jak už to ve světě chodí, rozhodně není jediný rodič, který na tom takto je. I proto může být jeho “zpověď” velmi zajímavá a poučná i pro další tatínky, ale i maminky.

Pravda, když jsem se doma nad čtením občas smál a pak četl tu kterou pasáž partnerce s vidinou, jak ji to rozesměje, narazil jsem. No jo, tatínkové to holt vidí jinak než maminky. A ten, kdo ještě potomka nemá, to může vše vidět úplně jinak. Ale Backmanova bezprostřednost, nadhled, vtipnost a snaha být co nejlepším rodičem každopádně dokáže pobavit i povzbudit leckterého čtenáře.

Kdo je Fredrik Backman

Autor knihy Co by můj syn měl vědět o světě, Fredrik Backman (*1981) je úspěšný mladý švédský spisovatel. Proslavil se hned svým prvním románem Muž jménem Ove z roku 2012, který vyšel zároveň s knihou Co by můj syn měl vědět o světě.

Fredrik Backman pochází ze Stockholmu, pravidelně píše sloupky do švédských novin a na svůj blog. Backmanovy knihy vycházejí ve 43 zemích světa a prodalo se jich přes 7,5 milionu. Česky už vyšly Backmanovy knihy Muž jménem Ove (2014), Babička pozdravuje a omlouvá se (2015) a Tady byla Britt-Marie (2016).

Anglický překlad románu Muž jménem Ove se drží na předních příčkách žebříčku bestsellerů deníku The New York Times už přes rok, stejně jako německé vydání v žebříčku bestsellerů týdeníku Der Spiegel. Stejnojmenný film měl českou premiéru v listopadu 2016 a získal nominaci na Oscara v kategorii cizojazyčný film.

Slovo závěrem...

Na exkurs do světa otců a jejich synů zavede čtenáře švédský spisovatel Fredrik Backman prostřednictvím knihy Co by můj syn měl vědět o světě, a to na celkem 191 stranách velmi zajímavého a neotřelého textu.

A jak všichni říkají, že jakmile má člověk dítě, tak se sám od sebe začne zajímat o děti, tak to je lež. Já jsem se, když ses narodil, začal zajímat jen o jedno dítě. Ty ostatní mi přijdou pořád stejně protivné.
Ach jo. Já vím, že většinou je chyba ve mně. Že nenaslouchám a neberu nic vážně.
Jako tenkrát, když noviny varovaly před párky nakaženými bakterií, která je pro děti nebezpečná. Feliciina maminka hrozně vyváděla, že školka se nemůže zaručit, že nebude dávat dětem párky, až pojedou na výlet. Ani nikdy jindy. Nikde jinde. Já jsem se zeptal, co jim z těch párků vlastně hrozí, a Feliciina maminka sykla: “Zánět mozkových blan!” A já jsem na to řekl: “Tak to za to stojí.” A ona se strašně, strašně naštvala.
No.
Taky jsem neměl Feliciině mamince říkat: “Zkuste si dát paralen a panáka a bejt víc hakuna matata.” To jsem asi neměl.

(Fredrik Backman - Co by můj syn měl vědět o světě, kapitola Co bys měl vědět o tom, proč se na mě Feliciina maminka zlobí, str. 123 )

Kromě základních informací (kdo, kdy a kde ji vydal atd.), stručného věnování (babičce a synovi autora), obsahu a poznámky překladatelky, je kniha rozdělena na celkem 13 kapitol, počítám-li za první kapitolu i dvoustránkové autorovy omluvy určené synovi.

Knihu přeložila ze švédského originálu SAKER MIN SON BEHÖVER VETA OM VÄRLDEN vydaného nakladatelstvím Forum ve Stockholmu roku 2012 Helena Matochová. Obálku a typografickou úpravu obstaral Pergamen. Knihu vydalo v Brně v roce 2017 nakladatelství Host.

Pokud se chcete ponořit do světa otců a jejich synů, do světa kluků, mužů, pánů, pak kniha Fredrika Backmana Co by můj syn měl vědět o světě za přečtení stojí. Vlastní obrázek si už ale udělejte každý sám. A věřte, že nejde o čtení jen pro kluky a tatínky, třeba i ženy pochopí, jaký může být ten “báječnej mužskej svět”. Vázanou knihu bez přebalu mi k recenzi poskytlo nakladatelství Host, za což děkuji.

Autor: Tomáš Králíček | úterý 12.9.2017 8:26 | karma článku: 37.80 | přečteno: 830x


Další články blogera

Tomáš Králíček

Opravář osudů vám změní život

Opravář osudů je naprosto netradiční profese. Nebo spíše poslání, protože mu nikdo za “odvedenou práci” neplatí. Přesto je ale jeho funkce extrémně důležitá. Vede vás správným směrem a dokáže i zachránit život.

7.2.2018 v 8:26 | Karma článku: 22.40 | Přečteno: 513 | Diskuse

Tomáš Králíček

Zohavené tělo mladé ženy nalezené ve Vltavě je jen začátek

Co se děje, když Vltava vydá zohavené tělo ženy? Začne vyšetřování, které může vést prakticky kamkoli. A mnohdy může vést nejen do politických sfér, ale může odhalit i to, co by ani samotní vyšetřovatelé jen tak nečekali.

19.1.2018 v 8:26 | Karma článku: 28.82 | Přečteno: 1918 | Diskuse

Tomáš Králíček

Inka Bernášková před popravou: “Československá republika žije a bude žít!”

2. světová válka měla řadu zrádců, ale i hrdinů. Řada z nich je známá doposud, na jiné se pomalu zapomíná, mnoho dalších svět ani nezná. Velké hrdinství prokázalo i mnoho českých žen. Jednou z nich byla Irena "Inka" Bernášková.

11.1.2018 v 8:26 | Karma článku: 33.10 | Přečteno: 740 | Diskuse

Tomáš Králíček

Slovenské pohoří Tribeč. Místo, kde se beze stopy ztrácejí lidé

Pohoří Tribeč na Slovensku je více než jen obyčejným pohořím. Už dvě století se tam ztrácejí lidé. Mizí beze stopy a bez vysvětlení. Jejich ostatky nikdy nikdo nenašel. Že by slovenský bermudský trojúhelník?

4.1.2018 v 8:26 | Karma článku: 34.85 | Přečteno: 1892 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Marek Valiček

Backside rodeo flip na bobech? Samozřejmě!

"Vono to bude asi těma olympijskejma hrama, čoveče. Jak začnou, začnu i já. Minule kraso, tentokrát boby.", začala Zorina...

21.2.2018 v 8:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Libuse Palkova

Proč by chlap neměl být krásný?

Z nedávné diskuze pod jedním zdejším blogem, který pojednával o mužské kráse, nakonec vyplynulo, že krásný chlap je vlastně zbytečný, ba téměř nežádoucí fenomén.

20.2.2018 v 17:28 | Karma článku: 14.67 | Přečteno: 599 | Diskuse

Karel Trčálek

Naše zlatá Ester a její fantastický příběh

O tom, kdo bude českou sportovkyní roku, je už evidetně rozhodnuto, byť nemáme za sebou ještě ani první kvartál. Leda by Jarda Jágr postoupil s Kladnem do extraligy, nebo bři Pospíšilové získali 21. titul mistrů světa v kolové

20.2.2018 v 16:52 | Karma článku: 14.15 | Přečteno: 435 | Diskuse

David Vlk

Asi se vrhnu na modeling.

Otevírá to přede mnou dříve netušené obzory, on je totiž ten klasický maloobchod děsná fuška a hlavně ve stavebních materiálech.To modeling to musí být pohodička.

20.2.2018 v 16:12 | Karma článku: 26.88 | Přečteno: 724 | Diskuse

Milan Šupa

O plánování budoucnosti až za hranice smrti

Ačkoliv máme mnohé ve svém životě opravdu dlouhodobě naplánováno, pokud jsme se ve svém plánování nedostali až za hranici vlastní fyzické existence, musíme se považovat za lehkomyslných.

20.2.2018 v 15:15 | Karma článku: 8.73 | Přečteno: 183 | Diskuse
Počet článků 116 Celková karma 28.28 Průměrná čtenost 1164

Český PR manažer, blogger, recenzent, mediální poradce, bývalý novinář a tiskový mluvčí.

Od roku 1994 jsem pracoval na pozicích redaktora, editora, zástupce šéfredaktora a šéfredaktora v renomovaných médiích v ČR i na Slovensku (zaměřených především na ekonomiku, finance a politiku). 

Byl jsem tiskovým mluvčím v soukromé i státní sféře, poradcem místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, členem Komise pro výchovu a vzdělávání při Radě MČ Praha 6. 

Učil jsem na ZŠ a přednášel masmédia na VOŠ. Nyní se profesně zabývám PR a mediální komunikací. 

Ve volném čase se věnuji své rodině, literatuře (aktivně i pasivně), historii, češtině, sportu, psaní blogů, ale opět i své práci.

Na blog píši s pravidelnou nepravidelností recenze. Knihy/e-knihy a audia k mým recenzím mi poskytují nakladatelství: Academia, Argo, DOMINO, GRADA, Host, Jan Melvil PublishingJOTA, LEDA, Slovart; dále pak portály Audioteka.cz, ebux.cz, Palmknihy.czvydavatelství Českého rozhlasu Radioservis, vydavatelství audioknih OneHotBook, za což všem děkuji.





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.