Oslava Hitlerových narozenin a návštěva amerického prezidenta

4. 05. 2017 14:13:08
Kdyby 2. světová válka dopadla jinak, většina z nás by tu zřejmě vůbec nebyla, některé národy by byly zcela vyhlazeny, řada zemí by neexistovala. Jaký mohl být svět, kdyby skončila 2. světová válka s jiným výsledkem?

Představme si, že se ocitneme v Berlíně v roce 1964. V době, kdy se chystají oslavy 75. narozenin Adolfa Hitlera, který stále stojí v čele země, která 2. světovou válku ale neprohrála. Děsivá představa. Na druhou stranu ale dobrý námět v rámci alternativní historie.

Romány, filmy a hry žánru alternativní historie, konkrétně z období 2. světové války, respektive o pár let později a s jinými výsledky války, jsou v posledních desítkách let velmi oblíbené. A není se čemu divit. Bezesporu na tom má svůj podíl také román Otčina od britského spisovatele Roberta Harrise.

Není tedy až tak překvapivé, že Harrisův román Otčina, kterého se celosvětově prodalo více než šest milionů výtisků a Harris se díky němu mohl stát spisovatelem na plný úvazek, neušel pozornosti ani filmařům a tvůrcům rozhlasových her a dramatizací.

Tajemství třetí říše

Příkladem je tak stejnojmenná rozhlasová dramatizace románu Otčina. Děj se odehrává v roce 1964 v Berlíně, kde se vše chystá na oslavy 75. narozenin Adolfa Hitlera a plánovanou první oficiální návštěvu Německa americkým prezidentem Josephem Kennedym.

Hitler ovládl Evropu od Atlantiku až po Ural. Ostatní evropské státy jsou spojeny do Evropského společenství ovládaného Německem, a to včetně Velké Británie. Té vládne Edvard VIII., zatímco britská královská rodina, král Jiří VI. s princeznou Alžbětou, ale i Winston Churchill jsou v kanadském exilu. Na Sibiři se stále válčí, teroristické útoky v Německu jsou na denním pořádku.

Oslavy Hitlerových narozenin a státní návštěvu nesmí nic narušit. Ale... Vyšetřovatel Sturmbannführer SS Xavier March se nehodlá spokojit pouze s rutinním vyšetřováním nalezeného utopeného muže na břehu Havelského jezera. Právě jeho vyšetřování by mohlo narušit nejen samotné oslavy a návštěvu amerického prezidenta, ale rovněž by mohlo ohrozit i celou třetí říši. Více už ale přibližovat samotný děj nechci a nebudu.

Dobrá práce

Režisérského “kormidla” rozhlasové dramatizace románu Roberta Harrise Otčina se v roce 2016 ujal Aleš Vrzák. Rozhlasovou dramatizaci a průvodní slovo si na svá bedra vzal Vít Vencl. Nutno podotknout, že celý tým odvedl naprosto precizní výkon, Českému rozhlasu se tato hra skutečně povedla.

Co by to ale bylo za dramatizaci, kdyby jí chybělo ještě to reálno mimo interpretačních výkonů herců? Ty totiž dokreslují ještě precizně vybrané a mistrovsky zvládnuté zvuky.

Není to ale jen hudba, která dokáže podle potřeby přidat či ubrat na dramatičnosti té které scény. Nenásilně a velmi vhodně a skutečně působí na posluchače také šplouchání vody, déšť, zvuky parku, přírody, autobusu, dveří, střelby, štěkot psa, zvuky restauračního zařízení, letiště...

Výborné herecké obsazení

V dramatizaci románu Otčina se chopili svých rolí například Jiří Vyorálek (v hlavní roli), dále Jan Vondráček, Tereza Dočkalová, Martin Myšička, Igor Bareš, Ladislav Frej, Jan Dolanský, Marek Holý, Arnošt Goldflam, Miroslav Hanuš, Matěj Převrátil, Dana Černá, Daniela Kolářová, Klára Sedláčková-Oltová, Ivan Řezáč, Hanuš Bor, Jiří Suchý z Tábora, Lucie Juřičková, Jan Vlasák, Valérie Zawadská, Jiří Hromada a mnozí další. Lukáš Hlavica se pak mistrovsky ujal své role v rámci „přednesu“ závěrečného epilogu.

Nutno podotknout, že rozhodně nešlo „o partu sólistů“. Všichni interpreti tu předvádějí výborné výkony, skvělé a uvěřitelné dialogy i monology. Navíc nejde jen o prázdné projevy, nýbrž prožité role se vším všudy. Jejich dialogy jsou zvládnuty s bravurou a noblesou.

Každopádně ale musím podotknout, že výběr Jiřího Vyorálka do hlavní role dramatizace Otčiny byl skutečně velmi dobrým tahem, za který si mohou jeho tvůrci vesele gratulovat. Vyorálek totiž vyšetřovatele Xaviera Marche, hlavního protagonistu Otčiny, svým způsobem povýšil do úplně jiné dimenze, propůjčil mu část sebe a i (nebo možná především) díky němu se hra Otčina dostala snad na nejvyšší možný “level”.

Hitlerovo rádoby velikášství

Robert Harris ani tvůrci rozhlasové dramatizace románu Otčina nezapomněli ani na Hitlerovo rádoby velikášství a předhánění se s ostatními zeměmi v nejrůznějších rekordech a prvenstvích.

Turisté se ve výletním autobusu projíždějícím Berlínem rozhlížejí na všechny strany a poslouchají výklad průvodkyně. „Stavba Vítězného oblouku započala roku 1946 a dokončena byla roku 1950 na Den národní obrody. Návrh oblouku pochází od samotného Führera, je vybudován ze žuly a dosahuje objemu dvou milionů tří set šedesáti pěti tisíc šesti set osmdesáti pěti kubických metrů.

Pařížský Arc de Triomphe by se do něj vešel devětačtyřicetkrát. Oblouk je sto osm metrů vysoký, sto šedesát osm metrů široký a průjezd je dlouhý sto devatenáct metrů. Uvnitř jsou na zdech vytesána jména tří milionů vojáků, kteří v letech 1914 až 1918 a 1939 až 1946 padli při obraně vlasti. Za obloukem nás čeká hlavní úsek třídy Vítězství. Tu navrhl říšský ministr Albert Speer a byla dokončena roku 1957. Je sto dvacet tři metrů široká a na délku měří pět celých šest desetin kilometru, což ji činí širší a také dvaapůlkrát delší než Champs-Élysées v Paříži.“

(Z CD rozhlasové dramatizace románu Roberta Harrise Otčina)

Kdo je Robert Harris

Autorem stejnojmenné románové předlohy dramatizace Otčina je britský spisovatel Robert Dennis Harris (*1957). Harris vystudoval anglickou literaturu na univerzitě v Cambridge a jako novinář, sloupkař a reportér pracoval například pro BBC a list Sunday Times.

Spisovatelskou dráhu si Robert Harris postavil původně na svých počinech v oblasti literatury faktu, kde se jeho knihy mimo jiné věnovaly dějinám chemických a biologických zbraní a kauze údajných Hitlerových deníků - Obchod s Hitlerem.

V České republice není Robert Harris nikým neznámým. Napsal totiž mimo jiné knižní předlohy úspěšných filmů Enigma a Muž ve stínu a také zmiňovanou Otčinu (ta vyšla poprvé v roce 1992), ale také například knihy Pompeje, Impérium, Duch či Důstojník a špeh a řadu dalších.

Pár slov na závěr...

Rozhlasová dramatizace románu Otčina má celkem pět kapitol s názvy Mrtvý v jezeře, Američanka, Švýcarské konto, Dáma s hranostajem a Konečné řešení, přičemž každá kapitola je následně rozdělena na dvě části. Na závěr ještě Lukáš Hlavica přibližuje opravdové osudy skutečných postav, které v Otčině vystupují.

Nahrávku z roku 2016 vydalo v roce 2017 vydavatelství Českého rozhlasu Radioservis, a.s. Celkový čas mp3 tohoto CD je dle údaje na samotném CD nosiči 5 hodin a 31 minut, skutečnost je ale trochu jiná. To je snad jediná “kaňka” spojená s dramatizací románu Roberta Harrise Otčina. CD nosič je graficky velmi zajímavý a nápaditý, je na něm uveden rovněž anglický název Fatherland a vyobrazena orlice.

Osobně mám s tímto počinem Roberta Harrise bohatou zkušenost, protože jsem Otčinu nyní nejen poslouchal v rámci této dramatizace, ale rovněž jsem četl i románovou předlohu a viděl ji i zfilmovanou (točila se v Praze v roce 1994). CD s rozhlasovou dramatizací románu Otčina mi k recenzi poskytlo vydavatelství Českého rozhlasu Radioservis, a.s., za což děkuji.

Autor: Tomáš Králíček | čtvrtek 4.5.2017 14:13 | karma článku: 30.54 | přečteno: 607x

Další články blogera

Tomáš Králíček

České Vánoce v proměnách času: První republika, protektorát, komunismus...

České Vánoce a jejich oslavy prošly stejně jako naše republika za posledních sto let spoustou úskalí i krásných chvil. Zatímco v protektorátu chtěli Češi věšet na vánoční stromeček Němce, dnes si na něj věší vánoční ozdoby.

24.12.2018 v 15:28 | Karma článku: 22.11 | Přečteno: 712 | Diskuse

Tomáš Králíček

Sebedůvěra a vůle aneb Jak Hitler předčil Masaryka

Tomáš Garrigue Masaryk. Oslavovaný tatíček zakladatel, ale i rváč a individualista s výrazným egem. Člověk neoblíbený i oblíbený, neochotný ke kompromisu. Leccos o něm vypovídal i jeho názor, že muž nemá dávat najevo své city.

20.12.2018 v 10:08 | Karma článku: 23.11 | Přečteno: 467 | Diskuse

Tomáš Králíček

Boj o přežití na Slovensku aneb Bez zraku a sami v horách

Co dělat, když bez jakýchkoli předchozích signálů ztratíte zrak? Jste sami v horách, široko daleko žádní lidé. Jídlo a pití na dva dny a jsou Vánoce. Přepadne vás naprosté šílenství, bezmoc, zoufalství... Začíná boj o holý život.

13.12.2018 v 9:04 | Karma článku: 23.74 | Přečteno: 347 | Diskuse

Tomáš Králíček

Inženýr Formis. Hrdina, který zaplatil za protinacistické vysílání ze Slap životem

Vražda německého inženýra Rudolfa Formise v hotelu Záhoří u Štěchovic z roku 1935 není širší veřejnosti až tak známá. Fémová vražda provozovatele protinacistické vysílačky je i nyní zajímavým námětem pro spisovatele a historiky.

4.12.2018 v 9:38 | Karma článku: 28.52 | Přečteno: 389 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuše Palková

Holit hulit a hlaholit aneb alkohol je metla lidstva

Když má člověk trochu vypito, napadají ho nejrůznější blbosti. Ale horší je, že ve stavu sdílnosti způsobené alkoholem, i rozumný jedinec se o ty blbosti začne dělit s ostatními. Protože v tu chvíli mu to tak moc hloupé nepřipadá.

17.2.2019 v 12:33 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 13 | Diskuse

Pavel Hewlit

Diskuze s Múzou o volbách ANO, Zemanovi a Kalouskovi

O Múze jsem tady už mluvil. Včera natolik tak divoce, až jsem onen příspěvek dal do osobní kategorie, poněvadž by přes zvýšenou vzrušivost v hlavním proudu neobstál.

17.2.2019 v 11:49 | Karma článku: 4.75 | Přečteno: 90 | Diskuse

Olga Pavlíková

Morální rozpad české společnosti podle Josefa Mašína

Dcera paní Mašínové a sestra Josefa Mašína požádala pražský magistrát o exhumaci ostatků své matky. Tyto ostatky se nacházejí v hromadném hrobu na Ďáblickém hřbitově spolu s ostatky tisíců dalších obětí komunistické zvůle.

17.2.2019 v 9:11 | Karma článku: 37.36 | Přečteno: 1237 | Diskuse

Jan Klar

Deník spisovatele - soukromá osoba v instantní omáčce

Jsem soukromník. Vyhovuje mi to, že nemusím brát ohledy na nic, kromě svého vkusu při psaní. Je velká svoboda nemuset brát v potaz, jestli jste pro čtenáře potažmo nakladatele dost čitelní.

17.2.2019 v 8:34 | Karma článku: 5.76 | Přečteno: 111 | Diskuse

Helena Vlachová

Ta naše paměť vrtošivá

V tom našem životě je to stejně na draka. Sotva se jeden narodí, ani se pořádně nerozkouká a už je tu den, kdy by měl myslet na sepisování závěti. Ale jak má něco sepsat, když si mnohdy nemůže na nic vzpomenout.

17.2.2019 v 7:42 | Karma článku: 7.23 | Přečteno: 185 | Diskuse
Počet článků 139 Celková karma 22.99 Průměrná čtenost 1214

PR manažer, blogger, recenzent, mediální poradce, bývalý novinář a tiskový mluvčí.

Od r. 1994 jsem pracoval jako redaktor, editor, zástupce šéfredaktora a šéfredaktor v renomovaných médiích v ČR i na Slovensku. Byl jsem tiskovým mluvčím v soukromé i státní sféře, poradcem místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, členem Komise pro výchovu a vzdělávání při Radě MČ Praha 6. Učil jsem na ZŠ a přednášel masmédia na VOŠ. Profesně se zabývám PR a mediální komunikací.

Tituly mi k recenzím poskytují nakladatelství: Academia, Argo, DOMINO, GRADA, Host, Jan Melvil PublishingJOTA, LEDA, Nakladatelství Kazda, Paseka, PortálSlovart; dále portály Audioteka.cz, ebux.cz, eReading, filmgame.czPalmknihy.czvydavatelství Českého rozhlasu Radioservis, vydavatelství audioknih OneHotBook, za což děkuji.

Najdete na iDNES.cz