Oslava Hitlerových narozenin a návštěva amerického prezidenta

Kdyby 2. světová válka dopadla jinak, většina z nás by tu zřejmě vůbec nebyla, některé národy by byly zcela vyhlazeny, řada zemí by neexistovala. Jaký mohl být svět, kdyby skončila 2. světová válka s jiným výsledkem?

Představme si, že se ocitneme v Berlíně v roce 1964. V době, kdy se chystají oslavy 75. narozenin Adolfa Hitlera, který stále stojí v čele země, která 2. světovou válku ale neprohrála. Děsivá představa. Na druhou stranu ale dobrý námět v rámci alternativní historie.

Romány, filmy a hry žánru alternativní historie, konkrétně z období 2. světové války, respektive o pár let později a s jinými výsledky války, jsou v posledních desítkách let velmi oblíbené. A není se čemu divit. Bezesporu na tom má svůj podíl také román Otčina od britského spisovatele Roberta Harrise.

Není tedy až tak překvapivé, že Harrisův román Otčina, kterého se celosvětově prodalo více než šest milionů výtisků a Harris se díky němu mohl stát spisovatelem na plný úvazek, neušel pozornosti ani filmařům a tvůrcům rozhlasových her a dramatizací. 

Tajemství třetí říše

Příkladem je tak stejnojmenná rozhlasová dramatizace románu Otčina. Děj se odehrává v roce 1964 v Berlíně, kde se vše chystá na oslavy 75. narozenin Adolfa Hitlera a plánovanou první oficiální návštěvu Německa americkým prezidentem Josephem Kennedym. 

Hitler ovládl Evropu od Atlantiku až po Ural. Ostatní evropské státy jsou spojeny do Evropského společenství ovládaného Německem, a to včetně Velké Británie. Té vládne Edvard VIII., zatímco britská královská rodina, král Jiří VI. s princeznou Alžbětou, ale i Winston Churchill jsou v kanadském exilu. Na Sibiři se stále válčí, teroristické útoky v Německu jsou na denním pořádku.

Oslavy Hitlerových narozenin a státní návštěvu nesmí nic narušit. Ale… Vyšetřovatel Sturmbannführer SS Xavier March se nehodlá spokojit pouze s rutinním vyšetřováním nalezeného utopeného muže na břehu Havelského jezera. Právě jeho vyšetřování by mohlo narušit nejen samotné oslavy a návštěvu amerického prezidenta, ale rovněž by mohlo ohrozit i celou třetí říši. Více už ale přibližovat samotný děj nechci a nebudu.

Dobrá práce

Režisérského “kormidla” rozhlasové dramatizace románu Roberta Harrise Otčina se v roce 2016 ujal Aleš Vrzák. Rozhlasovou dramatizaci a průvodní slovo si na svá bedra vzal Vít Vencl. Nutno podotknout, že celý tým odvedl naprosto precizní výkon, Českému rozhlasu se tato hra skutečně povedla.

Co by to ale bylo za dramatizaci, kdyby jí chybělo ještě to reálno mimo interpretačních výkonů herců? Ty totiž dokreslují ještě precizně vybrané a mistrovsky zvládnuté zvuky. 

Není to ale jen hudba, která dokáže podle potřeby přidat či ubrat na dramatičnosti té které scény. Nenásilně a velmi vhodně a skutečně působí na posluchače také šplouchání vody, déšť, zvuky parku, přírody, autobusu, dveří, střelby, štěkot psa, zvuky restauračního zařízení, letiště…

Výborné herecké obsazení

V dramatizaci románu Otčina se chopili svých rolí například Jiří Vyorálek (v hlavní roli), dále Jan Vondráček, Tereza Dočkalová, Martin Myšička, Igor Bareš, Ladislav Frej, Jan Dolanský, Marek Holý, Arnošt Goldflam, Miroslav Hanuš, Matěj Převrátil, Dana Černá, Daniela Kolářová, Klára Sedláčková-Oltová, Ivan Řezáč, Hanuš Bor, Jiří Suchý z Tábora, Lucie Juřičková, Jan Vlasák, Valérie Zawadská, Jiří Hromada a mnozí další. Lukáš Hlavica se pak mistrovsky ujal své role v rámci „přednesu“ závěrečného epilogu.

Nutno podotknout, že rozhodně nešlo „o partu sólistů“. Všichni interpreti tu předvádějí výborné výkony, skvělé a uvěřitelné dialogy i monology. Navíc nejde jen o prázdné projevy, nýbrž prožité role se vším všudy. Jejich dialogy jsou zvládnuty s bravurou a noblesou. 

Každopádně ale musím podotknout, že výběr Jiřího Vyorálka do hlavní role dramatizace Otčiny byl skutečně velmi dobrým tahem, za který si mohou jeho tvůrci vesele gratulovat. Vyorálek totiž vyšetřovatele Xaviera Marche, hlavního protagonistu Otčiny, svým způsobem povýšil do úplně jiné dimenze, propůjčil mu část sebe a i (nebo možná především) díky němu se hra Otčina dostala snad na nejvyšší možný “level”.

Hitlerovo rádoby velikášství

Robert Harris ani tvůrci rozhlasové dramatizace románu Otčina nezapomněli ani na Hitlerovo rádoby velikášství a předhánění se s ostatními zeměmi v nejrůznějších rekordech a prvenstvích. 

Turisté se ve výletním autobusu projíždějícím Berlínem rozhlížejí na všechny strany a poslouchají výklad průvodkyně. „Stavba Vítězného oblouku započala roku 1946 a dokončena byla roku 1950 na Den národní obrody. Návrh oblouku pochází od samotného Führera, je vybudován ze žuly a dosahuje objemu dvou milionů tří set šedesáti pěti tisíc šesti set osmdesáti pěti kubických metrů.Pařížský Arc de Triomphe by se do něj vešel devětačtyřicetkrát. Oblouk je sto osm metrů vysoký, sto šedesát osm metrů široký a průjezd je dlouhý sto devatenáct metrů. Uvnitř jsou na zdech vytesána jména tří milionů vojáků, kteří v letech 1914 až 1918 a 1939 až 1946 padli při obraně vlasti. Za obloukem nás čeká hlavní úsek třídy Vítězství. Tu navrhl říšský ministr Albert Speer a byla dokončena roku 1957. Je sto dvacet tři metrů široká a na délku měří pět celých šest desetin kilometru, což ji činí širší a také dvaapůlkrát delší než Champs-Élysées v Paříži.“

(Z CD rozhlasové dramatizace románu Roberta Harrise Otčina)

Kdo je Robert Harris

Autorem stejnojmenné románové předlohy dramatizace Otčina je britský spisovatel Robert Dennis Harris (*1957). Harris vystudoval anglickou literaturu na univerzitě v Cambridge a jako novinář, sloupkař a reportér pracoval například pro BBC a list Sunday Times. 

Spisovatelskou dráhu si Robert Harris postavil původně na svých počinech v oblasti literatury faktu, kde se jeho knihy mimo jiné věnovaly dějinám chemických a biologických zbraní a kauze údajných Hitlerových deníků - Obchod s Hitlerem. 

V České republice není Robert Harris nikým neznámým. Napsal totiž mimo jiné knižní předlohy úspěšných filmů Enigma a Muž ve stínu a také zmiňovanou Otčinu (ta vyšla poprvé v roce 1992), ale také například knihy Pompeje, Impérium, Duch či Důstojník a špeh a řadu dalších.

Pár slov na závěr…

Rozhlasová dramatizace románu Otčina má celkem pět kapitol s názvy Mrtvý v jezeře, Američanka, Švýcarské konto, Dáma s hranostajem a Konečné řešení, přičemž každá kapitola je následně rozdělena na dvě části. Na závěr ještě Lukáš Hlavica přibližuje opravdové osudy skutečných postav, které v Otčině vystupují.

Nahrávku z roku 2016 vydalo v roce 2017 vydavatelství Českého rozhlasu Radioservis, a.s. Celkový čas mp3 tohoto CD je dle údaje na samotném CD nosiči 5 hodin a 31 minut, skutečnost je ale trochu jiná. To je snad jediná “kaňka” spojená s dramatizací románu Roberta Harrise Otčina. CD nosič je graficky velmi zajímavý a nápaditý, je na něm uveden rovněž anglický název Fatherland a vyobrazena orlice. 

Osobně mám s tímto počinem Roberta Harrise bohatou zkušenost, protože jsem Otčinu nyní nejen poslouchal v rámci této dramatizace, ale rovněž jsem četl i románovou předlohu a viděl ji i zfilmovanou (točila se v Praze v roce 1994). CD s rozhlasovou dramatizací románu Otčina mi k recenzi poskytlo vydavatelství Českého rozhlasu Radioservis, a.s., za což děkuji.