Disident, vězeň, dramatik, prezident… Světově známá persona. Jsou podle něj pojmenovány ulice, pražské letiště… Václav Havel je osobností, která už navždy zůstane součástí české, československé i světové historie.
Není se čemu divit, že Václav Havel se stal poměrně vyhledávanou osobností i pro spisovatele, historiky a autory, kteří se věnují právě žánru biografie. Ať už tradiční či “opentlené” nějakou tou zvláštností.
Jednou z knih o Václavu Havlovi a jeho životě je například monografie Michaela Žantovského s jednoduchým, jasným a výstižným názvem Havel. Spojení Václava Havla a Michaela Žantovského je známé - byli přátelé a blízcí spolupracovníci. Zažili toho spolu mnoho.
Téměř románová četba
Knihu Havel jsem hltal de facto jako nějaký román. Tak dobře se mi četla, podává poměrně ucelený obrázek o našem bývalém prezidentovi. A samozřejmě nejen o něm, ale také o době, ve které žil, tvořil, provokoval, bojoval, prezidentoval, marodil, byl v kurzu, či byl naopak úplně dole.
Dozvěděl jsem se díky této knize nejen o našem exprezidentovi opravdu hodně. A třeba i to, v čem jsem se dříve poněkud mýlil. Žantovský mě donutil svou knihou nejen k přemýšlení, ale rovněž i k aktivnímu a detailnímu vyhledávání některých rozhodnutí a úseků našich dějin.
Ať už jde například o to, jak Havel bojoval proti rozdělení Československa. Jak Vlado Mečiar a Václav Klaus bojovali s vlastním egem a s tím, že ani jeden nechtěl hrát „druhé housle“, což k rozdělení Československa tehdy nepochybně přispělo velkou měrou.
Téma Havel je literárně lákavé a stále živé
Václav Havel byl, je a bezesporu nadále bude velmi zajímavou a nejen pro historiky lákavou osobností. O tom jistě není sporu. Dokazuje to i fakt, že jeho životopis v podání Michaela Žantovského je jedním z mnoha, které v posledních letech vyšly.
Z těch dalších jsem četl například knihu Václav Havel od další Havlovy spolupracovnice a kamarádky Edy Kriseové. V porovnání s Žantovského dílem musím říci, že každá z těchto knih má něco do sebe. Obě mi daly důvod k zamyšlení se nad mým vlastním názorem na Havla státníka i Havla člověka. A obě mi “dodaly” hromadu nových informací a třeba i poopravily mé názory. Pokud bych si ale měl vybrat jednu, pak o něco výše stavím Žantovského Havla.
A zapomenout nesmím ani na dvoudílný politický životopis komentátora Daniela Kaisera s názvem Disident: Václav Havel 1936-1989 a Prezident: Václav Havel 1990–2003. V tomto případě ale nemohu hodnotit, neb jsem ani jeden díl nečetl. I tak mám pocit, že Václav Havel je uznáván nejvíce v západním světě, dokonce více než doma.
Havel a ženská společnost
Žantovský se ve své knize Havel věnuje poměrně hodně Havlovi jako osobnosti literárního, disidentského a politického ražení. Rozebírá jej ale díky své vystudované profesi velmi dobře i jako Havla člověka. Havla - kluka z buržoazní rodiny, z kterého se přes dramatika, disidenta, vězně a politika zrodil prezident.
Připomíná rovněž nejrůznější Havlovy výslechy z doby komunismu a neopomíjí ani jeho hry. Autor v sobě nezapřel vystudovaného psychologa a detailně rozebírá Havlův emocionální život, Havlovy pochybnosti o sobě samém či jeho nerozhodnost. Více se věnuje také Havlovu soukromému a milostnému životu.
Havel podle Žantovského hluboce vnitřně toužil po ženské společnosti, po něze a útěše, kterou mu nabízela, stejně jako po vůdčí ruce a řádu, který mu mohla poskytnout. Instinktivně vyhledával silné a dominantní ženy, které zmírňovaly jeho pocit bezmoci a nejistoty, všechny mu totiž nějakým způsobem připomínaly jeho matku.
Autor neopomíjí ale ani nejrůznější Havlovy zásluhy, a to nejen vnitropolitické. Připomíná ale i určitý paradox, kdy Václava Havla zvolil prezidentem komunistický parlament.
Zvolení komunistickým parlamentem
“... v den, kdy prezident Husák jmenoval novou vládu a neprodleně odstoupil, měl Jiří Bartoška oznámit Havlovu kandidaturu jásajícímu davu na Václavském náměstí. Přiznává dnes, že měl trému, ale uklidnil se, když mu Havel řekl: ‘Prostě tam jdi, budeš mít víc diváků než Elvis Presley.’ Oznámení se nejen hodilo pro tuto masovou příležitost, ale možná též účinně rozptýlilo prezidentské ambice odstoupivšího premiéra Adamce. Již zmiňovaná Havlova schůzka s Čalfou 15. prosince se postarala o parlamentní náležitosti volby. Pokud se někdo diví, jak se dá vyřešit hlasování dvou komor parlamentu s celkem 350 poslanci na schůzce dvou mužů, z nichž ani jeden nebyl poslanec, postačí říci, že Federální shromáždění bylo natolik zvyklé přijímat rozkazy, že by bylo zvolilo prezidentem Drákulu, kdyby k tomu dostalo pokyn seshora.S přízrakem statisíců lidí pochodujících před jeho branami nehrozilo žádné nebezpečí, že by se ho zmocnil záchvat nezávislého myšlení. Jakmile byl však Havel zvolen, komunistická nomenklatura zrušena a revoluční nálada opadla, začalo Federální shromáždění prosazovat svoji vůli takřka okamžitě.”
(Michael Žantovský - Havel, str. 326)
Psáno s nadhledem
Michael Žantovský napsal biografii Havel nejen s důkladností jemu a zkušeným novinářům vlastní, nejde pouze o autorův vlastní pohled a vnímání osobnosti Václava Havla, tato kniha je napsána i s tolik potřebným kritickým odstupem.
Možná - s trochou nadsázky - se dá říci, že k tomu nadhledu autorovi pomohlo i to, že knihu Havel psal nejen se svou vlastní znalostí, zkušeností a osobním názorem na Václava Havla, ale také jeho dvouleté psaní na dálku - tedy s odstupem člověka (tehdy) žijícího v Londýně.
Jedno se Žantovskému ale vytknout dá. Je totiž znát, že Michael Žantovský psal své dílo původně anglicky a následně ji sám přeložil do češtiny. U některých pasáží je stylistika tak trochu krkolomná, ale i výrazivo je občas poněkud „nečeské“.
Kdo je Michael Žantovský
Autor knihy Havel, Michael Žantovský, je český překladatel z angličtiny, tlumočník, klinický psycholog, publicista, spisovatel, textař, politik a diplomat. Po revoluci v roce 1989 patřil k zakládajícím členům Občanského fóra.
V roce 1990 se stal tiskovým mluvčím a poradcem prezidenta České republiky Václava Havla, později byl senátor či velvyslanec v USA či Izraeli. Od října 2009 do srpna 2015 byl velvyslanec ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska. Od září 2015 je ředitelem Knihovny Václava Havla.
Žantovský vystudoval psychologii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a McGill University v Montrealu. Jako překladatel je znám například svým „počeštěním“ děl Josepha Hellera, Normana Mailera, Woodyho Allena, Madeleine Albrightové či Henryho Kissingera a dalších velikánů literárního i politického nebe.
Co lze také říci
Na exkurs do života Václava Havla, do světa politiky, disentu, ale i mezi běžný lid vzal čtenáře prostřednictvím 568 stran textu a 48 stránek unikátní fotografické přílohy knihy Havel spisovatel, politik, diplomat a dlouholetý Havlův přítel Michael Žantovský.
Nejde přitom pouze o “nějaký” další životopis, který vzešel „z pera“ Havlových blízkých přátel a spolupracovníků. Jde především o ucelený pohled na člověka, který spoluvytvářel historii (a nejen československou a později českou).
Kromě základních informací (kdo, kdy a kde ji vydal atd.) je kniha rozdělena na prolog a celkem 46 stěžejních kapitol s vlastními názvy a vybranou citací v záhlaví. V úplném úvodu nechybí ani velmi strohé věnování a předmluva k českému vydání. V závěru pak nechybí poděkování, vybraná literatura a rejstřík.
Pár slov na závěr...
Z anglického originálu přeložil knihu do češtiny sám její autor. Obálku s použitím fotografie Ondřeje Němce navrhl, grafickou úpravu a sazbu připravil Pavel Růt. Knihu Michaela Žantovského Havel vydalo nakladatelství Argo v roce 2015 jako už druhé vydání.
Žantovský v knize Havel příliš nevyužívá oproti ostatním havlovským biografiím citace vzpomínek Havlových přátel, působí tak poněkud urovnaněji a přehledněji a kniha je dle mého názoru psána s pro mě překvapivě relativně velkým nadhledem a snahou o objektivitu.
Za mě mohu s čistým svědomím říci, že kniha je napsána velmi poutavým stylem, rozmanitým jazykem a opravdu dobře se čte. :-) Obrázek ať si už ale samozřejmě udělá každý čtenář zcela sám. Brožovanou knihu bez přebalu mi k recenzi poskytlo nakladatelství Argo, za což velmi děkuji.
