Edvard Beneš příliš ustupoval komunistům. Kvůli Mnichovu 1938

20. 10. 2016 9:26:18
Mnichovská kapitulace byla pro prezidenta Edvarda Beneše černou skvrnou na jeho kariéře politika. Podle generála Moravce byl Beneš vůči komunismu příliš ústupný ze strachu, že proti němu použijí Mnichov jako politickou zbraň.

Vojenská zpravodajská činnost byla v nově se tvořící armádě po vzniku Československa po 1. světové válce “pole téměř neorané”. Samozřejmě tu byly snahy o “jakousi” činnost, špionáž a obranné zpravodajství, ale opravdové zpravodajství vznikalo v tehdejším Československu až na konci dvacátých a počátku třicátých let 20. století. Pro Československo v té době zpravodajská činnost byla vzhledem k dění v Německu extrémně důležitá.

Čím dál jasnější kontury a punc kvality ale zpravodajská práce získávala především v době, kdy se jí začal věnovat František Moravec, důstojník československé armády, který vybudoval tak kvalitní vojenské zpravodajství, že československou vojenskou rozvědku uznávali i ve světě.

A právě příběhu československého vojenského zpravodajství a generála Františka Moravce se věnuje jeho kniha pamětí s názvem Špion, jemuž nevěřili. Generál Moravec ve své knize popsal nejen svůj životní příběh, ale jeho prostřednictvím popsal čtenáři přerod vojenského zpravodajství v kvalitní a světem uznávanou vojenskou rozvědku, která byla především v době před Mnichovem 1938, při něm, ale také během 2. světové války tak hodně důležitá.

Ženy a vojenské zpravodajství

Generál Moravec se k vojenskému zpravodajství dostal doslova a do písmene “jako slepý k houslím”. Přišel rozkaz, převelení a bylo to. V té době začínal de facto “na zelené louce”. Bylo potřeba stanovit cíle, mantinely, vybrat si tým lidí, místa působnosti, prověřovat agenty, získávat je... Prostě nešlo o procházku růžovým sadem. Například ještě na přelomu 20. a 30. let 20. století se čs. zpravodajci podle Moravce překvapivě zaměřovali na “hrozící nebezpečí” restaurace habsburské monarchie u nás, místo aby se zaměřili na nacistickou hrozbu.

Moravec se ve své knize Špion, jemuž nevěřili dotýká ale i tématu spojení zpravodajství a žen. I ony se podle něj hlásily a chtěly se tomuto oboru věnovat. Ale nemohly být využívány ve všem, a ne každá byla pro vojenské zpravodajství vhodná, ta pravá, nemající pouze vedlejší cíle (zmiňuje např. neskutečnou nymfomanku, která ve špionáži viděla možnost permanentního uspokojení při svých kontaktech s muži).

Na druhou stranu se Moravec netají tím, že se snažil do služeb československého vojenského zpravodajství angažovat například milenku Josepha Goebbelse, herečku Lídu Baarovou (leč neúspěšně). Každý potenciální špion měl podle Moravce jiné úmysly a důvody, proč se jím chtěl stát.

A-54 - “kauf nad kaufy”

Velmi zajímavé jsou pasáže Moravcovy knihy Špion, jemuž nevěřili, které se věnují spolupráci s asi nejslavnějším agentem československého vojenského zpravodajství označovaným skrytě jako A-54 (šlo o Paula Thümmela, vysoce postaveného důstojníka německého Abwehru - vojenské špionáže), ale i s dalšími přezdívkami (René, Dr. Holm...).

Právě tento legendární špion poskytoval československým zpravodajcům mimořádně závažné informace (např. o chystaném napadení Francie, o přípravě útoku na Sovětský svaz apod.), což ale Spojenci ne vždy dokázali plně využít a především uvěřit. A zajímavý byl už samotný kontakt šéfa zpravodajců prostřednictvím objemné modré obálky s adresou: “Šéfovi československé zpravodajské služby, Hlavní štáb, Praha. Osobní.” V dopise pak byla nabídka služeb a popis, v čem může být agent prospěšný, včetně ceny, kdy na první schůzce požadoval 100 tisíc marek.

Moravec pověřil tři své nejzkušenější zpravodajské důstojníky, aby mu sdělili svůj názor (každý zvlášť). “Podle posudku tří zkušených zpravodajců to byla německá léčka. ... Co kdyby doopravdy byl schopen dodat to, co sliboval? Odhadoval jsem procento pravděpodobnosti pro tuto eventualitu sice velmi nízko, ale cítil jsem, že v naší situaci si prostě nemůžeme dovolit zahodit i jen sebemenší šanci k takové příležitosti. Rozhodl jsem se vyjednávat...” (Špion, jemuž nevěřili, str. 141-142)

Plodná spolupráce zakončená vzkazem Moravcovi

Byť s úvodními komplikacemi, spolupráce s A-54 byla nakonec velmi plodná a trvala až do jeho odhalení. A-54 byl gestapem poprvé zatčen 19. října 1941, následně byl propuštěn pro nedostatek důkazů (navíc šlo o zasloužilého člena NSDAP a Himmlerova přítele). To se ještě opakovalo, než došlo k definitivnímu konci agenta A-54.

V roce 1944 byl po zrušení Abwehru a převzetí jeho archivů gestapem zjištěn plný rozsah zrady Paula Thümmela, který byl převezen do Terezína a zde bez soudu držen ve vazbě. Na jaře 1945 byla k jeho jménu připsána značka XYZ (zastřelit při přiblížení fronty). 20. dubna 1945 údajně opilí SS-many namátkou vybrali 40 vězňů (vč. Paula Thümmela), které na nádvoří v Terezíně zastřelili.

“Když ho vyváděli z cely na nádvoří, kde čekala popravčí četa, požádal jednoho ze svých šťastnějších spoluvězňů, aby vyřídil plukovníkovi Moravcovi jeho srdečný pozdrav a předal mu od něho vzkaz. ... ‘Bylo mi opravdovým potěšením spolupracovat s československou zpravodajskou službou. Lituji, že to muselo takhle skončit. Utěšuji se vědomím, že naše práce snad nebyla marná.’” (Špion, jemuž nevěřili, str. 373-374)

Atentát na Heydricha a jeho smysl

Moravec se ve své knize Špion, jemuž nevěřili, věnuje také případu maďarské korespondence, kdy šéf maďarské vojenské zpravodajské služby až do své smrti pracoval s čs. vojenskými zpravodajci. Moravec neopomíná ale ani téma parašutistů a atentátu na Reinharda Heydricha. Popisuje ve svých pamětech také složitosti a náročnost výcviku parašutistů (všech, nejen Gabčíka a Kubiše), věnuje se otázce, proč jeden z nich (Karel Čurda - nebyl ale sám) zradil své kamarády (údajně pro peníze).

Zamýšlí se ale také nad samotným atentátem na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, jeho oprávněností, smysluplností a důsledky této akce, přičemž dochází k závěru, že byl správný.

Některá data ale Moravec uvedl ve svých pamětech nepřesně. Například seskok budoucích atentátníků na Reinharda Heydricha, parašutistů Gabčíka a Kubiše, Fr. Moravec v knize chybně datuje na duben 1942, přičemž ve skutečnosti proběhl už v prosinci 1941.

Rostoucí vliv SSSR a komunistů

V neposlední řadě Moravec ve své knize Špion, jemuž nevěřili rozebírá rovněž osobnost exilového čs. prezidenta Edvarda Beneše. Upozorňuje na jeho neochotu postavit se zlu a bojovat proti nacistům hned zpočátku (kdy ještě nacisté neměli dostatečně bojeschopnou armádu), stejně tak jako sovětskému/komunistickému vlivu nejen v posledních letech Benešova života. Připomíná i Benešovo známé “v zásadě s vámi souhlasím”, které v překladu znamenalo, že je Beneš proti.

Beneš byl navíc podle Moravce samolibý a velmi často nerealistický a snil o věcech, které byly neuskutečnitelné. Navíc pro Beneše osobně byla mnichovská kapitulace černou skvrnou na jeho kariéře politika a jeho politické začátky v prvním válečném údobí byly jí téměř výlučně poznamenány. “Stal se příliš ústupným vůči komunismu ze strachu, že komunisté proti němu použijí mnichovskou kapitulaci jako politickou zbraň.” (Špion, jemuž nevěřili, str. 268)

Moravec podle svých slov ještě během 2. světové války opakovaně Beneše varoval před rostoucím vlivem Sovětského svazu a komunistů, kteří proti Moravcovi doma i v exilu neustále brojili a intrikovali. Šéf čs. vojenské zpravodajské služby se už přitom na jaře 1943 dozvěděl, že Sověti společně s československými komunisty v Londýně začali sbírat informace o Češích a Slovácích v exilu a sestavovat tzv. seznamy nespolehlivých.

Politický veletoč Ludvíka Svobody a únor 1948

Moravec ale rozebírá také veletoč v politických názorech generála (a pozdějšího čs. prezidenta) Ludvíka Svobody, který do Londýna posílal Benešovi dopisy s prosbami, aby byl odvelen “z toho komunistického pekla (SSSR)”, aby následně podle Moravce “ukázal své slabošství”, lekl se výhrůžek nařčení z vlastizrady a stal se přisluhovačem sovětského režimu.

Názor totiž Svoboda změnil po večeři se sovětskými důstojníky, přičemž při ní agenti zatím prohledali jeho byt a našli Svobodův deník s velmi ostrou kritikou sovětských poměrů.

V závěru knihy Špion, jemuž nevěřili se Moravec věnuje i komunistickému puči z února 1948 a době jeho příprav. Připomíná, jak dopadli důstojníci z exilu a jak sám se svou ženou (každý zvlášť) utekli z Československa. František Moravec už potřetí.

Kdo byl gen. František Moravec

Autor knihy Špion, jemuž nevěřili, František Moravec (23. 7. 1895 v Čáslavi - 26. 7. 1966 ve Washingtonu), byl československý brigádní generál, legionář, důstojník Československé armády a přednosta druhého oddělení Hlavního štábu, tedy vojenské zpravodajské služby.

Po bojích v 1. sv. válce vystudoval Vysokou školu válečnou, kde se připravoval na dráhu důstojníka pro Hlavní štáb. Jeho hvězdná kariéra v armádě mohla začít. Generál Moravec postupně povyšoval a následně se stal v Londýně jedním z nejbližších spolupracovníků exilového československého prezidenta Edvarda Beneše.

Po komunistickém převratu v únoru 1948 utekl i díky pomoci britské zpravodajské služby gen. Moravec 29. března 1948 z Československa. Poslední roky svého života pracoval gen. Moravec na americkém ministerstvu obrany. Zemřel 26. července 1966 ve Washingtonu při cestě autobusem do své kanceláře na srdeční záchvat.

Co lze také říci

Exkurs do života československého důstojníka, šéfa zpravodajské sekce a dlouholetého spolupracovníka prezidenta Edvarda Beneše, a do období před, během a po 2. světové válce čtenářům autor podává na 424 stranách ve své knize pamětí Špion, jemuž nevěřili.

Je zde nutno podotknout, že přestože jde o knihu s velmi složitým tématem nejen ze života vojáka, ale i z historie, z oblasti vojenského zpravodajství, autor se tohoto těžkého úkolu zhostil velmi dobře. Čtenáře jeho kniha svým obsahem dokáže zcela pohltit, je napsaná velmi čtivě a působivě.

Kromě základních informací (kdo, kdy a kde ji vydal atd.) obsahuje kniha ještě před “samotným jádrem problematiky” autorovu předmluvu (z roku 1966), které předchází ještě slovo “úvodem” od dcery generála Moravce Hany. Poté následuje 25 kapitol. Kniha je na závěr doplněna ještě o ediční poznámku a jmenný rejstřík.

Slovo závěrem...

Z anglického rukopisu vybrala, uspořádala a přeložila do češtiny Hana Moravcová-Disherová (dcera gen. Františka Moravce). Obálku si vzal na svá bedra Robin Brichta. Knihu vydalo nakladatelství LEDA v roce 2014.

Doporučuji všem čtenářům, které zajímají životní příběhy, navíc okořeněné předválečným, válečným a poválečným obdobím a popisem fungování československého vojenského zpravodajství de facto od jeho plenek, aby si knihu generála Františka Moravce Špion, jemuž nevěřili určitě přečetli.

Obrázek si následně udělejte každý sám. Ale věřte, že tato kniha může být zajímavá i pro ty, kteří se o historii příliš nezajímají. Moravcovy paměti se čtou opravdu jedním dechem. :-) Vázanou knihu bez přebalu mi k recenzi poskytlo nakladatelství LEDA, za což velmi děkuji.

Autor: Tomáš Králíček | čtvrtek 20.10.2016 9:26 | karma článku: 28.98 | přečteno: 661x


Další články blogera

Tomáš Králíček

Tom Hanks. Vynikající herec a nově i úspěšný spisovatel

Tom Hanks je zřejmě prototyp člověka, který na co sáhne, v tom vyniká. Je vynikající herec, režisérského “kormidla” se také umí chopit, uspěl jako producent, ale to je mu asi málo. Nově ukazuje, že i jako spisovatel “hraje prim”.

18.10.2018 v 8:26 | Karma článku: 11.91 | Přečteno: 178 | Diskuse

Tomáš Králíček

Co spojovalo Karla IV. se švýcarským rebelem Guillaumem Perronetem?

Guillaume Perronet, vůdce povstání obyvatel jihošvýcarského Valais proti bezpráví a tyranii sionského biskupa Tavela i savojského hraběte Amadea, našel zastání u římského císaře a českého krále Karla IV. Proč ho Karel IV. chránil?

2.10.2018 v 8:26 | Karma článku: 22.22 | Přečteno: 283 | Diskuse

Tomáš Králíček

Chlapec, který přežil pochod smrti… a natruc neumřel!

Hrůzy 2. světové války by měly být omílány neustále dokola, abychom každé další generaci předávali poselství ve smyslu “tak takhle tedy ne!”. Je prostě třeba se poučit.

13.9.2018 v 8:26 | Karma článku: 29.74 | Přečteno: 624 | Diskuse

Tomáš Králíček

Vyjednávej tak, jako by ti šlo o život

Umět vyjednávat je nutností nejen pro profesionální vyjednavače s teroristy. V životě totiž vyjednává každý, ať už jde o business, jednání mezi rodiči a dětmi, rokování o platech, nebo dokonce o lidských životech. Víte, jak na to?

16.8.2018 v 8:26 | Karma článku: 28.61 | Přečteno: 437 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Dáša Stárková

Metro story – usmála se

Zase další úprk na vlak. Zpocená je jako myš. Pak ten pochod s davem od vlaku na metro. Nesnáší to. V hlavě jí zní písnička Individualita od pánů Hapky a Horáčka z muzikálu Kudykam. Ještě že si lístky na vlak i metro koupila včera

20.10.2018 v 14:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 73 | Diskuse

Sylva Řiháková

To se takhle sejde na konferenci psycholog, sociolog a antropolog...

Pod pojmem "sociální pedagogika" si většinou lidé nedovedou představit nic, nebo se jejich úvahy ubírají směrem, který se vztahuje buď ke slovu pedagogika, nebo sociální. Oba termíny spojené dohromady už ale bývají oříšek.

20.10.2018 v 14:24 | Karma článku: 5.26 | Přečteno: 119 | Diskuse

Dáša Stárková

Salámovou metodu na nás

Že salám nekonzumujete a snažíte se žít zdravě? Že jste pyšní na své kritické myšlení a jen tak nesednete někomu na lep? Že jste už skeptičtí? A přesto zobeme jeden kousek salámu za druhým.

20.10.2018 v 13:21 | Karma článku: 11.24 | Přečteno: 297 | Diskuse

Pavel Hewlit

#meetoo v pohádkách

Amerika se nezastaví. Amerika jede. Americe nestačí jedno kousnutí. Ta si nedá pokoj, dokud se to nesní. Dokonce i samu sebe.

20.10.2018 v 13:18 | Karma článku: 16.25 | Přečteno: 282 | Diskuse

Libuše Palková

Tati, mami, kde jste?

V životě každého z nás přijdou chvíle, kdy se člověk cítí slabý, bezradný a bezmocný, zraněný a zaskočený záludností lidí kolem sebe, unavený složitostí světa, usmýkaný a znechucený životním koloběhem. Zkrátka když si nevíte rady.

20.10.2018 v 12:13 | Karma článku: 13.92 | Přečteno: 703 | Diskuse
Počet článků 134 Celková karma 23.05 Průměrná čtenost 1176

PR manažer, blogger, recenzent, mediální poradce, bývalý novinář a tiskový mluvčí.

Od r. 1994 jsem pracoval jako redaktor, editor, zástupce šéfredaktora a šéfredaktor v renomovaných médiích v ČR i na Slovensku. Byl jsem tiskovým mluvčím v soukromé i státní sféře, poradcem místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, členem Komise pro výchovu a vzdělávání při Radě MČ Praha 6. Učil jsem na ZŠ a přednášel masmédia na VOŠ. Profesně se zabývám PR a mediální komunikací. Ve volném čase se věnuji své rodině, literatuře, historii, češtině, sportu, psaní blogů, ale i své práci.

Tituly mi k recenzím poskytují nakladatelství: Academia, Argo, DOMINO, GRADA, Host, Jan Melvil PublishingJOTA, LEDA, Nakladatelství Kazda, PasekaSlovart; dále portály Audioteka.cz, ebux.cz, eReading, filmgame.czPalmknihy.czvydavatelství Českého rozhlasu Radioservis, vydavatelství audioknih OneHotBook, za což děkuji.





Najdete na iDNES.cz