Nacistický režim dával prostor sadistickým zvrhlíkům. Například žena velitele koncentračního tábora Buchenwald si vytipovávala vězně se zajímavým tetováním, nechala je vraždit a z jejich kůže měla doma stínítka na lampy.
Nacistický režim a hrůzy 2. světové války jsou dodnes děsivým pohledem do historie relativně nedávno minulé. Nejde jen o peklo války jako takové, ale rovněž o mnohdy naprosto svévolné řádění krvelačných, sadistických a zrůdných lidí, které rozhodně nemůžeme nazvat moderními a civilizovanými homo sapiens.
Projít si koncentračním táborem za 2. světové války a přežít se podařilo opravdu jen malému množství lidí. Nacisté se totiž činili i v tomto ohledu, kdy zakládali jeden koncentrační tábor za druhým, přičemž některé jsou dodnes označovány za tzv. tábory smrti.
Koncentrační tábory a jejich zasazení do kontextu dějin
Mezi ně se řadí také například KL (něm. Konzentrationslager) Buchenwald. Právě o něm, jeho veliteli Karl Otto Kochovi, jeho manželce Ilse, trpících vězních a životě a umírání v něm vypráví ve své knize Buchenwaldské bestie s podtitulem Karl a Ilse Kochovi a lampy se stínítkem z lidské kůže její autor Flint Whitlock.
Jde o velmi poutavě podaný příběh nejen zrůdného manželského páru, který KL Buchenwaldu velel, ale rovněž vyprávění o jeho fungování, tamních vězních, následném osvobození a soudních procesech, které měly za cíl spravedlivě naložit s bezcitnými válečnými zločinci.
Hned v úvodu navíc předkládá Whitlock čtenářům stručný pohled na dobu vzniku KL Buchenwald, zaobírá se vůbec historií původu koncentračních táborů vůbec, zasazuje je do historického kontextu, vysvětluje jejich poslání, pro které je nacisté zakládali, a v neposlední řadě vysvětluje i rozdíly mezi “jen” pracovními a vyhlazovacími tábory.
Ilse Kochová - tattoo lady
Kniha se zaměřuje především na dobu vlády Karla Otto a Ilse Kochových nad KL Buchenwald, rozebírá zvěrstva, jichž se tito manželé dopouštěli na vězních, jejich zvrhlosti a především pak bezcitnost Ilse.
“Pravděpodobně žádné jiné slovo, s výjimkou ‘Osvětim’, neoživuje víc vzpomínek na neskutečnou brutalitu dvacátého století jako slovo “Buchenwald”. Buchenwald se okamžitě stal ztělesněním brutality nacistického státu.” (Buchenwaldské bestie, str. 70)
Ilse Kochová “se proslavila” svou zálibou v provokování vězňů svými vnady, přičemž je pak s oblibou “zadávala” manželovi za úkol nechat trestat, mnohdy s následky smrti. “...v esesáckých kruzích se začaly šířit zvěsti, že v KL Buchenwald se děje něco nového a odporného - přeměna kůže potetovaných vězňů ve stínítka lamp, rukavice, pouzdra na nože, obálky knih a další výrobky.
A v těchto zvěstech se šuškalo o jednom jménu: Ilse Kochová.” (Buchenwaldské bestie, str. 103)
Žaludek se zvedl i generálu Pattonovi
Kniha je navíc plná nejrůznějších svědectví, často je citován například někdejší pražský primátor a ministr ve vládním kabinetu Edvarda Beneše Petr Zenkl. I ten popisuje nejrůznější zrůdnosti, které se v KL Buchenwald odehrávaly. I on popisuje Ilse Kochovou jako brutální a sadistickou ženu, která si v mučení vězňů doslova libovala.
Whitlock ve své knize Buchenwaldské bestie podrobně rozebírá i osvobození KL Buchenwald americkou armádou, a to i za pomoci očitých svědků. “Pach smrti nás obstoupil ještě předtím, než jsme prošli za tu ohradu. Bylo tam více než 3 200 nahých, vyhublých těl naházených do mělkých hrobů. Další jen leželi na cestách, právě tam, kde zrovna padli. Všude po těch zažloutlou kůží potažených kostrách lezly vši. Hlídka nám ukázala místo, kde byly na zemi černé fleky sražené krve od toho, jak hladovějící vězni vyrvali ze zemřelého vnitřnosti, aby sami měli co jíst. Eisenhower byl v obličeji bílý jak stěna. Patton odstoupil do kouta a pozvracel se. … Tato smrt byla totiž tak odporná a nedůstojná, že nás to nejenom šokovalo, ale i otupilo. Během týdne jsme obsadili i další lágry a zvrácenosti Buchenwaldu, Erly, Belsenu a Dachau brzy šokovaly svět, který si o sobě myslel, že už je hrůzám války přivyklý.” (Buchenwaldské bestie, str. 216, 217)
Karl Otto Koch se svou ženou Ilse byli nejen brutálními sadisty, ale rovněž byli v hledáčku samotné SS. Žili totiž až příliš bujarým životem plným luxusu, na který ovšem získávali finanční prostředky okrádáním nejen vězňů a mrtvých, ale ve finále i samotné SS. A i toto včetně poválečných soudních procesů nám Flint Whitlock ve své knize Buchenwaldské bestie s podtitulem Karl a Ilse Kochovi a lampy se stínítkem z lidské kůže předkládá. Toto jen namátkou, zbytek už ale nechávám na vás čtenářích, za mě jen jednoznačné doporučení - tato kniha prostě za četbu stojí.
Kdo je Flint Whitlock
Autor knihy Buchenwaldské bestie s podtitulem Karl a Ilse Kochovi a lampy se stínítkem z lidské kůže, Flint Whitlock, je šéfredaktorem WWII Quarterly, vydávaného v Sovereign Media, a někdejším důstojníkem americké armády.
Whitlock získal řadu ocenění za své práce věnované dějinám vojenství. V roce 2000 získal za svůj článek o osvobození Dachau Cenu U.S. Army Historical Foundation’s Distinguished Article Award.
Úspěch sklízí i na poli knižním. V roce 2007 vyhrála jeho kniha Distant Bugles, Distant Drums, která pojednávala o bojích regimentu coloradských dobrovolníků proti vojskům Konfederace za americké občanské války, cenu Southwest Book Award. Román o vietnamské válce Internal Conflicts získal v roce 2010 zlatou medaili za literární fikci od Military Writer’s Society of America. Tři z jeho knih navíc postoupily do finále Colorado Book Awards.
Co lze také říci
Na exkurs nejen do fungování, života a smrti KL (něm. Konzentrationslager) Buchenwald čtenáře zve autor ve své knize Buchenwaldské bestie s podtitulem Karl a Ilse Kochovi a lampy se stínítkem z lidské kůže, a to prostřednictvím velmi zajímavé historie, podané na 384 stranách.
Kniha čtenáře zcela pohltí nejen svou podstatou, ale i velmi přesným a poutavým vyprávěním. A právě díky výjimečnému obsahu a zajímavým citacím včetně dobových i současných fotografií zapomenete nakonec i na těch pár tiskařských šotků, které na čtenáře občas při čtení vyskočí.
Kromě základních informací (kdo, kdy a kde ji vydal atd.) je kniha rozdělena na prolog (Setkání se zlem), úvod (Příchod do táborů) a jejím jádrem je dále celkem 20 kapitol s vlastními názvy. Po nich následuje Epilog, Doslov, Časová osa, autorovo poděkování, bibliografie, primární, sekundární zdroje, Buchenwald dnes (fotografie dnešního Buchenwaldu), následují zdroje a pár slov o autorovi.
V úplném závěru je navíc upoutávka na další vybrané knihy s podobnou tematikou, včetně dvou dalších dílů trilogie počínající právě knihou Buchenwaldské bestie s podtitulem Karl a Ilse Kochovi a lampy se stínítkem z lidské kůže. Celá kniha je “protkána” hromadou dobových fotografií, které ji skvěle dokreslují.
Pár slov na závěr...
Z anglického originálu The Beasts of Buchenwald: Karl & Ilse Koch, Human-Skin Lampshades, and The War-Crimes Trial of The Century (Buchenwald Trilogy), vydaného v roce 2011 nakladatelstvím Cable Publishing, přeložil do češtiny Martin Vondrášek. Obálku, grafickou úpravu a sazbu si vzal na svá bedra Tomáš Brejcha. Knihu vydalo nakladatelství Grada Publishing, a.s., pod značkou COSMOPOLIS, v Praze v roce 2015.
Doporučuji všem, kteří se zajímají o historii, koncentrační tábory, lidské (válečné) utrpení, nacistické zločiny, poválečné soudní procesy, srdceryvné příběhy, aby si knihu Flinta Whitlocka Buchenwaldské bestie s podtitulem Karl a Ilse Kochovi a lampy se stínítkem z lidské kůže určitě přečetli.
Obrázek si následně udělejte každý sám. Ale věřte, že tato kniha otevře srdce každému čtenáři, ač by se tvářil jako necita. Vázanou knihu s přebalem mi k recenzi poskytlo nakladatelství Grada Publishing, a.s., za což velmi děkuji.
