Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Proč těžký autista utekl z léčebny? Přečtěte si jeho příběh

6. 09. 2016 9:26:18
Dříve se “příliš zvláštní” děti, které mají svůj svět, dávaly většinou do ústavů a léčeben. Proč? Byly divné - trpěly autismem. Dnes už je sice tento pojem známější, přesto autisté zůstávají společností ve větší míře nepochopeny.

Autistické děti mají problémy se změnami. Jejich největší jistotou je domácí prostředí, nechtějí měnit své hájemství, nechtějí poznávat nové lidí, chodit do obchodních center, na přeplněné ulice či bulváry. Děsí je nejasnost a nepředvídatelnost světa, který neznají.

A co vlastně autismus je? Jde o vrozenou poruchu (některých) mozkových funkcí, kvůli níž je narušen mentální vývoj dítěte. Dítě většinou dobře nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívá. Duševní vývoj je kvůli tomuto handicapu narušen především v komunikaci, sociální interakci a představivosti. Autismus je navíc provázen specifickými vzorci chování.

Pro většinu lidí jsou autisté “ti jiní, divní jedinci”, ale pohledem autisty můžeme říci totéž, pro autistu jsou “ti jiní, divní jedinci” všichni ostatní mimo domov. Tak to prostě je.

Vítá vás Paytonské sociální centrum

Autista je například i hlavní hrdina románu Eliho Gottlieba Nejhodnější chlapec - padesátník Todd Aaron - který žije ve specializovaném sanatoriu s názvem Paytonské sociální centrum. Jde o bravurně napsaný román o těžkém osudu člověka, který má svůj svět a těžko v něm přijímá jakékoli změny.

Gottliebův Nejhodnější chlapec je napsán v ich-formě, dodává mu tak punc poznání světa autisty v jeho vlastním podání, nikoli jen ve stylu “podívejte se, co dělá, jak se cítí, jaký je”. Jde o román o tragičnosti života, o těžce zkoušeném autistovi, jeho světě a dění za ploty léčebny, kde žije více dospělých lidí postižených a neschopných nezávislého života. Dělí se na “vývojáky” a “péemka”, tedy postižené vývojově a ty s poraněním mozku.

Román je napsán s velkou noblesou, velmi “oduševněle” a svým způsobem čtenáře dokáže “(po)hladit”, stane se mu přítelem, od kterého se nemůže odpoutat pro jeho velikost a myšlenku. Gottlieb dokázal téma autismu pozvednout na vyšší úroveň, dal mu vyšší rozměr, eleganci a dokázal jím čtenáře naprosto vtáhnout do jeho problematiky.

Institucionalizovaný život

Od doby románu Kena Keseyho Vyhoďme ho z kola (vyšel v roce 1962, v roce 1975 podle něj Miloš Forman natočil slavný film Přelet nad kukaččím hnízdem, který získal pět Oscarů) se z literatury s tématem institucionalizovaného života stal de facto žánr sám o sobě. Nechybí “povinné znaky” jako despotičtí lékaři, léčebna, ztracená existence, útěk a další.

Podobné znaky má i Gottliebův Nejhodnější chlapec. Jeho hlavní hrdina Todd Aaron byl v lečebně institucializován více než 40 let. Jeho Paytonské sociální centrum obývají “vesničané”, tedy pacienti, ale rovněž personál, kteří mezi sebou střídavě válčí a mají dobu míru, solidárnosti. Pacienti pracují, hrají hry, zpívají a někteří se také vzdělávají. Todd například miluje čtení Encyklopedie Britannica.

Později se mimo Toddovy oblíbené “hlavní” denní sestry Raykene objeví na scéně také jeho spolupacienti, jeho rodina, a v neposlední řadě také nový člen personálu Mike “Zástěra” Hinton, který se stane spolu s novou (jednookou) pacientkou Martine Calhounovou spouštěčem Toddova útěku z léčebny. Více už ale z knihy Nejhodnější chlapec prozrazovat nechci, protože byste přišli o požitek z jejího čtení. A věřte, že by to byla velká škoda.

Kdo je Eli Gottlieb

Autor knihy Nejhodnější chlapec, Eli Gottlieb, je úspěšný americký spisovatel, rodák z Manhattanu, který vyrůstal v New Jersey. Vystudoval literaturu na Hampshire College v Amherstu v Massachusetts.

Pracoval jako vedoucí redaktor časopisu Elle, přednášel americkou literaturu jako odborný asistent na univerzitě v Padově v Itálii. Živil se ale rovněž jako ghostwritter a psaním příspěvků do různých časopisů. Za své literární počiny získal ocenění the Rome Prize a the Mckitterick Prize of the British Society of Authors. Jeho romány byly publikovány ve 14 zemích světa.

Gottlieb debutoval v roce 1997 románem Chlapec, který odešel, který získal výše zmíněná ocenění. Druhý román Okamžik prozření vyšel o 11 let později a byl britským deníkem Independent označen za knihu roku. Nejhodnější chlapec je zatím posledním Gottliebovým románem, v pořadí čtvrtým.

Co lze také říci

Gottlieb “vzal” čtenáře na exkurs do duše a světa těžkého stárnoucího autisty prostřednictvím příběhu rozepsaného na 220 stranách knihy Nejhodnější chlapec. Gottliebova kniha je se svou závažnou a mnohdy podceňovanou tematikou více než zajímavá, dojemná a velmi čtivá.

Kniha Nejhodnější chlapec čtenáře pohltí natolik, že mu na její plnohodnotné přečtení bude stačit i v pracovním a rodinném režimu opravdu minimum času. Možná i další čtenáři budou stejně jako já po dočtení knihy litovat toho, že skončila.

Kromě základních informací (kdo, kdy a kde ji vydal atd.) a autorova poděkování i věnování je kniha rozdělena na celkem šest částí, které se dělí na celkem 32 kapitol, které jsou jen očíslovány a nenesou žádné vlastní názvy.

Slovo závěrem...

Z anglického originálu Best Boy, vydaného nakladatelstvím Liveright Publishing Corporation v New Yorku roku 2015 (nikoli v roce 1915, jak je chybně uvedeno v závěru knihy), přeložila knihu Nejhodnější chlapec do češtiny Klára Šumová. Obálku s použitím návrhu Martina Atanasova navrhl Neil Johnston. Grafickou úpravu a sazbu si vzal na svá bedra Oliver Švolík. Knihu vydalo nakladatelství Argo v Praze v roce 2016.

Doporučuji všem, kteří se zajímají o skutečný život, jeho úskalí, poruchy a dojemné příběhy, aby si knihu amerického spisovatele Eliho Gottlieba Nejhodnější chlapec určitě přečetli.

Obrázek si následně udělejte každý sám. Možná si právě díky této knize Gottliebův poutavý styl psaní o životě a jeho slastech i strastech zamilujete stejně jako já. Tato kniha je totiž napsána s opravdovou elegancí a bravurou. :-) Vázanou knihu s přebalem mi k recenzi poskytlo nakladatelství Argo, za což velmi děkuji.

Autor: Tomáš Králíček | úterý 6.9.2016 9:26 | karma článku: 31.38 | přečteno: 1182x


Další články blogera

Tomáš Králíček

Chlapec, který přežil pochod smrti… a natruc neumřel!

Hrůzy 2. světové války by měly být omílány neustále dokola, abychom každé další generaci předávali poselství ve smyslu “tak takhle tedy ne!”. Je prostě třeba se poučit.

13.9.2018 v 8:26 | Karma článku: 18.78 | Přečteno: 511 | Diskuse

Tomáš Králíček

Vyjednávej tak, jako by ti šlo o život

Umět vyjednávat je nutností nejen pro profesionální vyjednavače s teroristy. V životě totiž vyjednává každý, ať už jde o business, jednání mezi rodiči a dětmi, rokování o platech, nebo dokonce o lidských životech. Víte, jak na to?

16.8.2018 v 8:26 | Karma článku: 21.50 | Přečteno: 372 | Diskuse

Tomáš Králíček

Každý v sobě máme svůj nekonečný příběh. Nalistovat si ho musí každý sám

Dětství, zážitky, vzpomínky, návyky, stejně jako lásky, a to nejen partnerské, se v dospělém člověku odrážejí mnohdy mnohem více, než by kdo čekal. Stejné to ale může být i s knihami a filmy, které nás kdysi oslovily.

27.7.2018 v 8:26 | Karma článku: 24.99 | Přečteno: 276 | Diskuse

Tomáš Králíček

Má Německo vyřešenou nacistickou minulost? Nemá!

Kdo myslí, že Německo už se s nacistickou minulostí vypořádalo, mýlí se. Ano, naprostá většina tehdy aktivně žijících a bojujících Němců je už jistě na pravdě Boží, ale minulost, tu nikdo nevymaže. Tu si národ nese jako břímě dál.

12.7.2018 v 8:26 | Karma článku: 30.28 | Přečteno: 929 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Hysterie kolem sirotků

Muži rádi hysterii přisuzují jenom ženám, aby ne, když je to od slova hystera, čili děloha. Ale množství článků převážně mužských autorů, o syrských sirotcích, které se tu na nás valí dokazují, že hysterický lze být i bez dělohy.

19.9.2018 v 10:55 | Karma článku: 5.80 | Přečteno: 208 | Diskuse

Michal Pohanka

Děkujeme, že kouříte!

Děkuji všem, kteří kouří, pokud jinak žijí ještě relativně normálně. Pokud možno bez stresu, závislosti na zdravé výživě a digitálním světě.

19.9.2018 v 9:24 | Karma článku: 23.13 | Přečteno: 608 | Diskuse

Pavel Vrba

Když jsem se onehdá zatoulal do.. Odhalení

V minulém díle, jsem nabídl malou hádanku, spojenou s hádankou, kde že jsem to vlastně byl a kterého umělce jsem měl na mysli. A jak jsem slíbil, dnes zveřejním správnou odpověď.

19.9.2018 v 8:30 | Karma článku: 5.96 | Přečteno: 126 | Diskuse

Jan Pražák

Jak se baví dámy v nejlepších létech

Úplně obyčejná hospoda v centru dvacetitisícového města. Pondělní večer, vcházíme s manželkou dovnitř. U baru sedí pár štamgastů, jeden stůl má cedulku „reserved,“ u dalšího se baví skupinka hostů.

18.9.2018 v 20:23 | Karma článku: 29.24 | Přečteno: 1558 | Diskuse

David Vlk

Děckám sa už dneska alkohol nenalívá.

"Tož ale štrůdl sa jest nenaučil, to sa děckám zakazuje pit dobré víno a pak jich zabije upečená šupka z jabka. Chceš trochu vody šohajku?"

18.9.2018 v 16:52 | Karma článku: 35.63 | Přečteno: 1325 | Diskuse
Počet článků 132 Celková karma 23.74 Průměrná čtenost 1177

PR manažer, blogger, recenzent, mediální poradce, bývalý novinář a tiskový mluvčí.

Od r. 1994 jsem pracoval jako redaktor, editor, zástupce šéfredaktora a šéfredaktor v renomovaných médiích v ČR i na Slovensku. Byl jsem tiskovým mluvčím v soukromé i státní sféře, poradcem místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, členem Komise pro výchovu a vzdělávání při Radě MČ Praha 6. Učil jsem na ZŠ a přednášel masmédia na VOŠ. Nyní se profesně zabývám PR a mediální komunikací. Ve volném čase se věnuji své rodině, literatuře, historii, češtině, sportu, psaní blogů, ale opět i své práci.

Na blog píši především recenze. Knihy a audia k mým recenzím mi poskytují nakladatelství: Academia, Argo, DOMINO, GRADA, Host, Jan Melvil PublishingJOTA, LEDA, Nakladatelství Kazda, PasekaSlovart; dále pak portály Audioteka.cz, ebux.cz, eReadingPalmknihy.czvydavatelství Českého rozhlasu Radioservis, vydavatelství audioknih OneHotBook, za což všem děkuji.





Najdete na iDNES.cz