Boje za vlast, svobodu a práva mají své hrdiny, ale stejně tak mívají i své zrádce. Nejinak tomu bylo i v době, kdy se v médiích objevovaly palcové titulky, záběry či vstupy z nejrůznějších krvavých akcí IRA.
Řada z nás si určitě ještě nyní pamatuje na palcové titulky v novinách, záběry v televizi, zprávy v rádiu z různých krvavých akcí Irské republikánské armády (IRA), případně jejích odnoží, na bombové útoky a podobně.
Na základě dohody z 10. dubna 1998 byla IRA oficiálně odzbrojena a stala se částečně legální politickou silou. Za jejím rozhodnutím částečně stojí i členství zemí v EU, rozsáhlé propouštění vězňů a příslib ústavních změn (např. podepsání dohody zaručující, že pokud vyjádří nadpoloviční většina obyvatel Severního Irska touhu připojit se k Irské republice, dojde k němu). Část republikánů se z výsledky Velkopáteční dohody z roku 1998 neztotožnila a pokračuje v ozbrojeném boji proti britským silám v rámci dvou odštěpeneckých organizací.
A právě touto tematikou - od konce sedmdesátých let až po rok 2007 - se zabývá ve svém románu Můj zrádce francouzsky píšící tuniský rodák Sorj Chalandon. Jde o bravurně až s dokumentárními prvky napsaný román o boji za svobodu, vlast, náboženské přesvědčení i o přátelství a zradě.
Inspirací vlastní zkušenosti
Ono se vlastně ani není čemu divit, že je tento Chalandonův román tak opravdový až dokumentární, protože se při jeho psaní inspiroval svým vlastním přátelstvím s bojovníkem IRA a šéfem Sinn Féin (jde o politickou stranu, odnož IRA) Denisem Donaldsonem, který se v závěru roku 2005 přiznal ke své zradě.
V románu Můj zrádce jsou však hlavními hrdiny nikoli Denis Donaldson, ale svérázný Tyron Meehan, a nikoli autor sám, ale jeho alter ego v podání pařížského houslaře Antoineho. Ten se s Tyronem seznámí na toaletě belfastského klubu U Thomase Ashe. A, světe, div se, Tyron Meehan tam učí Tonyho - jak Antoinemu později začnou Irové říkat - čůrat!
Následně se z nich stanou přátelé, kterých si postupně získá Antoine v Irsku, respektive v Severním Irsku více. Ať už jde například o Jima O’Learyho a jeho ženy Cathy či o Tyronovu manželku Sheilu a jejich na 20 let odsouzeného syna Jacka. Do tamního drsného života, krajiny i obyvatel se totiž tento pařížský houslař doslova zamiluje a rozhodne se zapojit i do “jejich věci” a pomáhat.
Kdo je Sorj Chalandon
Autor knihy Můj zrádce, Sorj Chalandon (*1952), je úspěšný francouzsky píšící spisovatel, tuniský rodák. V letech 1973–2007 pracoval v deníku Libération, od roku 2009 pak působí v satirickém týdeníku Le Canard enchaîné. Začínal jako karikaturista, poté měl na starosti grafickou úpravu a nakonec se stal novinářem.
Chalandon se postupně z reportéra a šéfreportéra vypracoval na zástupce šéfredaktora. Jako válečný zpravodaj zažil nejrůznější konflikty, například v Libanonu, v Íránu, v Iráku, v Somálsku či v Afghánistánu. Za své reportáže o Severním Irsku dostal Chalandon v roce 1988 cenu Alberta Londrese.
V roce 2005 vydal Sorj Chalandon svůj první román Malý Bonzík, o rok později Slib (za který získal cenu Médicis) či Můj zrádce (2008). Následují knihy Legenda o našich otcích (2009) a v roce 2011 kniha Návrat do Killybegs, která získala Velkou cenou Francouzské akademie. Autor se v něm vrací k příběhu Tyrona Meehana, tentokrát vyprávěnému z jeho pohledu, tedy z pohledu zrádce. V roce 2013 pak vyšel další Chalandonův román Čtvrtá zeď (česky vyjde v nakladatelství Argo), za který získal Goncourtovu cenu gymnazistů. Jeho zatím poslední román Povolání otce vyšel v srpnu 2015.
Co lze také říci
Chalandon “vzal” čtenáře na exkurs do Severního Irska a lehce i do Francie prostřednictvím příběhu Tyrona Meehana a houslaře Antoina rozepsaného na 204 stranách knihy Můj zrádce. Chalandonova kniha s reálnou tematikou je svým obsahem více než zajímavá, místy až dokumentární s psychologií postav na velmi vysoké úrovni, ale i smutná zároveň.
Chalandonův v pořadí třetí román, Můj zrádce, je zároveň jeho první počin postavený na politickém tématu. Získal si takovou oblibu, že se dočkal dokonce i úspěšného divadelního zpracování.
Kniha Můj zrádce čtenáře pohltí natolik, že mu na její plnohodnotné přečtení bude stačit i v pracovním a rodinném režimu opravdu jen málo času. Kromě základních informací (kdo, kdy a kde ji vydal atd.) a autorova velmi stručného věnování a poděkování je kniha rozdělena na celkem 16 kapitol s vlastními názvy (dle postav, datací výslechů, děje).
Slovo závěrem…
Z francouzského originálu Mon traître, vydaného nakladatelstvím Grasset v Paříži v roce 2008, přeložila knihu Můj zrádce do češtiny Danuše Navrátilová. Obálku si vzala na starosti Michaela Pospíšilová Králová. Grafickou úpravu a sazbu si vzal na svá bedra Oliver Švolík. Knihu vydalo nakladatelství Argo v Praze v roce 2016.
Doporučuji všem, kteří se zajímají o skutečný život, rozpory mezi katolíky a protestanty či tematiku boje za svobodu a vlast, aby si knihu francouzsky píšícího spisovatele Sorje Chalandona Můj zrádce určitě přečetli.
Obrázek si následně udělejte každý sám. Možná se právě i díky této knize zamyslíte nad tím, zač bojovali i naši předci, tedy nad svou vlastní vlastí. :-) Vázanou knihu s přebalem mi k recenzi poskytlo nakladatelství Argo, za což velmi děkuji.
