Boje za vlast a národ mají své hrdiny. Ale i zrádce

10. 08. 2016 9:26:18
Boje za vlast, svobodu a práva mají své hrdiny, ale stejně tak mívají i své zrádce. Nejinak tomu bylo i v době, kdy se v médiích objevovaly palcové titulky, záběry či vstupy z nejrůznějších krvavých akcí IRA.

Řada z nás si určitě ještě nyní pamatuje na palcové titulky v novinách, záběry v televizi, zprávy v rádiu z různých krvavých akcí Irské republikánské armády (IRA), případně jejích odnoží, na bombové útoky a podobně.

Na základě dohody z 10. dubna 1998 byla IRA oficiálně odzbrojena a stala se částečně legální politickou silou. Za jejím rozhodnutím částečně stojí i členství zemí v EU, rozsáhlé propouštění vězňů a příslib ústavních změn (např. podepsání dohody zaručující, že pokud vyjádří nadpoloviční většina obyvatel Severního Irska touhu připojit se k Irské republice, dojde k němu). Část republikánů se z výsledky Velkopáteční dohody z roku 1998 neztotožnila a pokračuje v ozbrojeném boji proti britským silám v rámci dvou odštěpeneckých organizací.

A právě touto tematikou - od konce sedmdesátých let až po rok 2007 - se zabývá ve svém románu Můj zrádce francouzsky píšící tuniský rodák Sorj Chalandon. Jde o bravurně až s dokumentárními prvky napsaný román o boji za svobodu, vlast, náboženské přesvědčení i o přátelství a zradě.

Inspirací vlastní zkušenosti

Ono se vlastně ani není čemu divit, že je tento Chalandonův román tak opravdový až dokumentární, protože se při jeho psaní inspiroval svým vlastním přátelstvím s bojovníkem IRA a šéfem Sinn Féin (jde o politickou stranu, odnož IRA) Denisem Donaldsonem, který se v závěru roku 2005 přiznal ke své zradě.

V románu Můj zrádce jsou však hlavními hrdiny nikoli Denis Donaldson, ale svérázný Tyron Meehan, a nikoli autor sám, ale jeho alter ego v podání pařížského houslaře Antoineho. Ten se s Tyronem seznámí na toaletě belfastského klubu U Thomase Ashe. A, světe, div se, Tyron Meehan tam učí Tonyho - jak Antoinemu později začnou Irové říkat - čůrat!

Následně se z nich stanou přátelé, kterých si postupně získá Antoine v Irsku, respektive v Severním Irsku více. Ať už jde například o Jima O’Learyho a jeho ženy Cathy či o Tyronovu manželku Sheilu a jejich na 20 let odsouzeného syna Jacka. Do tamního drsného života, krajiny i obyvatel se totiž tento pařížský houslař doslova zamiluje a rozhodne se zapojit i do “jejich věci” a pomáhat.

Kdo je Sorj Chalandon

Autor knihy Můj zrádce, Sorj Chalandon (*1952), je úspěšný francouzsky píšící spisovatel, tuniský rodák. V letech 1973–2007 pracoval v deníku Libération, od roku 2009 pak působí v satirickém týdeníku Le Canard enchaîné. Začínal jako karikaturista, poté měl na starosti grafickou úpravu a nakonec se stal novinářem.

Chalandon se postupně z reportéra a šéfreportéra vypracoval na zástupce šéfredaktora. Jako válečný zpravodaj zažil nejrůznější konflikty, například v Libanonu, v Íránu, v Iráku, v Somálsku či v Afghánistánu. Za své reportáže o Severním Irsku dostal Chalandon v roce 1988 cenu Alberta Londrese.

V roce 2005 vydal Sorj Chalandon svůj první román Malý Bonzík, o rok později Slib (za který získal cenu Médicis) či Můj zrádce (2008). Následují knihy Legenda o našich otcích (2009) a v roce 2011 kniha Návrat do Killybegs, která získala Velkou cenou Francouzské akademie. Autor se v něm vrací k příběhu Tyrona Meehana, tentokrát vyprávěnému z jeho pohledu, tedy z pohledu zrádce. V roce 2013 pak vyšel další Chalandonův román Čtvrtá zeď (česky vyjde v nakladatelství Argo), za který získal Goncourtovu cenu gymnazistů. Jeho zatím poslední román Povolání otce vyšel v srpnu 2015.

Co lze také říci

Chalandon “vzal” čtenáře na exkurs do Severního Irska a lehce i do Francie prostřednictvím příběhu Tyrona Meehana a houslaře Antoina rozepsaného na 204 stranách knihy Můj zrádce. Chalandonova kniha s reálnou tematikou je svým obsahem více než zajímavá, místy až dokumentární s psychologií postav na velmi vysoké úrovni, ale i smutná zároveň.

Chalandonův v pořadí třetí román, Můj zrádce, je zároveň jeho první počin postavený na politickém tématu. Získal si takovou oblibu, že se dočkal dokonce i úspěšného divadelního zpracování.

Kniha Můj zrádce čtenáře pohltí natolik, že mu na její plnohodnotné přečtení bude stačit i v pracovním a rodinném režimu opravdu jen málo času. Kromě základních informací (kdo, kdy a kde ji vydal atd.) a autorova velmi stručného věnování a poděkování je kniha rozdělena na celkem 16 kapitol s vlastními názvy (dle postav, datací výslechů, děje).

Slovo závěrem...

Z francouzského originálu Mon traître, vydaného nakladatelstvím Grasset v Paříži v roce 2008, přeložila knihu Můj zrádce do češtiny Danuše Navrátilová. Obálku si vzala na starosti Michaela Pospíšilová Králová. Grafickou úpravu a sazbu si vzal na svá bedra Oliver Švolík. Knihu vydalo nakladatelství Argo v Praze v roce 2016.

Doporučuji všem, kteří se zajímají o skutečný život, rozpory mezi katolíky a protestanty či tematiku boje za svobodu a vlast, aby si knihu francouzsky píšícího spisovatele Sorje Chalandona Můj zrádce určitě přečetli.

Obrázek si následně udělejte každý sám. Možná se právě i díky této knize zamyslíte nad tím, zač bojovali i naši předci, tedy nad svou vlastní vlastí. :-) Vázanou knihu s přebalem mi k recenzi poskytlo nakladatelství Argo, za což velmi děkuji.

Autor: Tomáš Králíček | středa 10.8.2016 9:26 | karma článku: 31.25 | přečteno: 570x

Další články blogera

Tomáš Králíček

České Vánoce v proměnách času: První republika, protektorát, komunismus...

České Vánoce a jejich oslavy prošly stejně jako naše republika za posledních sto let spoustou úskalí i krásných chvil. Zatímco v protektorátu chtěli Češi věšet na vánoční stromeček Němce, dnes si na něj věší vánoční ozdoby.

24.12.2018 v 15:28 | Karma článku: 22.11 | Přečteno: 712 | Diskuse

Tomáš Králíček

Sebedůvěra a vůle aneb Jak Hitler předčil Masaryka

Tomáš Garrigue Masaryk. Oslavovaný tatíček zakladatel, ale i rváč a individualista s výrazným egem. Člověk neoblíbený i oblíbený, neochotný ke kompromisu. Leccos o něm vypovídal i jeho názor, že muž nemá dávat najevo své city.

20.12.2018 v 10:08 | Karma článku: 23.11 | Přečteno: 467 | Diskuse

Tomáš Králíček

Boj o přežití na Slovensku aneb Bez zraku a sami v horách

Co dělat, když bez jakýchkoli předchozích signálů ztratíte zrak? Jste sami v horách, široko daleko žádní lidé. Jídlo a pití na dva dny a jsou Vánoce. Přepadne vás naprosté šílenství, bezmoc, zoufalství... Začíná boj o holý život.

13.12.2018 v 9:04 | Karma článku: 23.74 | Přečteno: 347 | Diskuse

Tomáš Králíček

Inženýr Formis. Hrdina, který zaplatil za protinacistické vysílání ze Slap životem

Vražda německého inženýra Rudolfa Formise v hotelu Záhoří u Štěchovic z roku 1935 není širší veřejnosti až tak známá. Fémová vražda provozovatele protinacistické vysílačky je i nyní zajímavým námětem pro spisovatele a historiky.

4.12.2018 v 9:38 | Karma článku: 28.52 | Přečteno: 389 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuše Palková

Holit hulit a hlaholit aneb alkohol je metla lidstva

Když má člověk trochu vypito, napadají ho nejrůznější blbosti. Ale horší je, že ve stavu sdílnosti způsobené alkoholem, i rozumný jedinec se o ty blbosti začne dělit s ostatními. Protože v tu chvíli mu to tak moc hloupé nepřipadá.

17.2.2019 v 12:33 | Karma článku: 6.06 | Přečteno: 108 | Diskuse

Pavel Hewlit

Diskuze s Múzou o volbách ANO, Zemanovi a Kalouskovi

O Múze jsem tady už mluvil. Včera natolik tak divoce, až jsem onen příspěvek dal do osobní kategorie, poněvadž by přes zvýšenou vzrušivost v hlavním proudu neobstál.

17.2.2019 v 11:49 | Karma článku: 6.91 | Přečteno: 129 | Diskuse

Olga Pavlíková

Morální rozpad české společnosti podle Josefa Mašína

Dcera paní Mašínové a sestra Josefa Mašína požádala pražský magistrát o exhumaci ostatků své matky. Tyto ostatky se nacházejí v hromadném hrobu na Ďáblickém hřbitově spolu s ostatky tisíců dalších obětí komunistické zvůle.

17.2.2019 v 9:11 | Karma článku: 37.89 | Přečteno: 1288 | Diskuse

Jan Klar

Deník spisovatele - soukromá osoba v instantní omáčce

Jsem soukromník. Vyhovuje mi to, že nemusím brát ohledy na nic, kromě svého vkusu při psaní. Je velká svoboda nemuset brát v potaz, jestli jste pro čtenáře potažmo nakladatele dost čitelní.

17.2.2019 v 8:34 | Karma článku: 5.88 | Přečteno: 113 | Diskuse

Helena Vlachová

Ta naše paměť vrtošivá

V tom našem životě je to stejně na draka. Sotva se jeden narodí, ani se pořádně nerozkouká a už je tu den, kdy by měl myslet na sepisování závěti. Ale jak má něco sepsat, když si mnohdy nemůže na nic vzpomenout.

17.2.2019 v 7:42 | Karma článku: 7.31 | Přečteno: 193 | Diskuse
Počet článků 139 Celková karma 22.99 Průměrná čtenost 1214

PR manažer, blogger, recenzent, mediální poradce, bývalý novinář a tiskový mluvčí.

Od r. 1994 jsem pracoval jako redaktor, editor, zástupce šéfredaktora a šéfredaktor v renomovaných médiích v ČR i na Slovensku. Byl jsem tiskovým mluvčím v soukromé i státní sféře, poradcem místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, členem Komise pro výchovu a vzdělávání při Radě MČ Praha 6. Učil jsem na ZŠ a přednášel masmédia na VOŠ. Profesně se zabývám PR a mediální komunikací.

Tituly mi k recenzím poskytují nakladatelství: Academia, Argo, DOMINO, GRADA, Host, Jan Melvil PublishingJOTA, LEDA, Nakladatelství Kazda, Paseka, PortálSlovart; dále portály Audioteka.cz, ebux.cz, eReading, filmgame.czPalmknihy.czvydavatelství Českého rozhlasu Radioservis, vydavatelství audioknih OneHotBook, za což děkuji.

Najdete na iDNES.cz