Desetileté děvče uniklo ze spárů Anděla smrti. Přesto mu odpustilo

Nacistický lékař Josef Mengele alias Anděl smrti poslal na smrt statisíce lidí. Někomu vyhasl život v plynové komoře, jiní doplatili na Mengeleho pokusy. Nejvíce bolí u srdce jeho zvěrstva páchaná na malých a bezbranných dětech.

Projít si koncentračním táborem za 2. světové války a přežít chce pořádnou dávku odvahy, vůle a štěstí. Milionům lidí se minimálně jeden z těchto atributů zcela vyhnul a nacistická zvěrstva se tak pro ně stala osudná. Bez ohledu na věk a mnohdy i postavení. Staří, mladí, děti, nemluvňata... Miliony lidí skončily na seznamech těch, kteří se poválečného uspořádání světa nedožily.

Ne všichni zemřeli v boji, při náletech, v plynových komorách a podobně. Řada nešťastníků nepřežila nejrůznější pokusy na sobě samých. Děti nevyjímaje. Ty, a zejména dvojčata či vícerčata, se dostaly do spárů doktora Josefa Mengeleho, který na nich dělal nejrůznější pokusy.

Mengele zachráncem?

Objevují se ale i názory, že někteří lidé právě díky pokusům doktora Mengeleho přežili, že je zachránil před plynovou komorou a podobně. Samozřejmě. Když se na věc podíváme z tohoto pohledu, pak je to i tak.

Ale ambicí doktora Mengeleho nebyla záchrana Židů, Romů nebo kohokoli jiného. Jeho motivací byly především nejrůznější vědecké/lékařské pokusy, snaha zjišťovat reakce organismu na různé nemoci a vjemy, porovnávat zpětné vazby mezi vícerčaty. Takže při těchto soudech musíme být opravdu velmi opatrní.

Velmi poutavě podává příběh sebe samé a své sestry (šlo o jednovaječná dvojčata) například Eva Mozesová Korová s přispěním redaktorky a editorky Lisy Rojanyové Buccieriové v knize Děti, které přežily Mengeleho.

Jen lehce o obsahu

Kniha popisuje “osudem těžce zkoušená” dvojčata, jejichž rodiče a starší sestry (ale i další členové rozvětvené rodiny) se stejně jako ona dostanou do víru nacismu a jeho zvěrstev páchaných na rasově či ideolologicky (politicky) pro něj nevhodných lidech.

Těžce zkoušená dvojčata Eva a Miriam se tak dostanou stejně jako jejich rodiče a starší sestry do koncentračního tábora v Osvětimi, na rozdíl od nich jsou ale zařazeny do programu pokusů doktora Mengeleho na dvojčatech. Anděl smrti na nich a dalších párech dvojčat provádí nejrůznější experimenty. Sestry tak bojují o své životy, seč to jde. Když jedna onemocní, je jí podporou ta druhá.

Z většiny pasáží knihy Děti, které přežily Mengeleho až mrazí. Co vše dokáže udělat silná vůle desetiletého děvčete, které nehodlá vzdát boj o život svůj a své sestry, je až neuvěřitelné. Řada dospělých by si mohla vzít z předčasně dospělého dítěte příklad. Ano, knihu sice její autorka napsala desítky let poté, přesto podobné vzpomínky v její mysli zůstávají.

To jsou dvojčata?

Bolestné okamžiky prožívají Eva s Miriam takřka “na každém rohu”. Už v rumunské rodné vesnici či v tamní škole, kde se najednou jejich kamarádi změní na vulgární a zlé děti, které jim nadávají do špinavých židovek a i mnohem hůř, včetně přechodu k činům.

Hrozivá byla i cesta dobytčákem, kde bylo k zalknutí, bez pořádného jídla, vody, ve smradu, v naprosto nehygienických podmínkách. A když pak došlo k odloučení i od maminky….

“Kolem se prohnal esesák a volal německy: ‘Zwillinge! Zwillinge!” Dvojčata! Dvojčata! Sotva nás minul, zakrátko se zastavil, otočil se na patě a vrátil se k nám. Postavil se přímo před nás a očima putoval od mého obličeje k obličeji mé sestry a zpět a potom zase nahoru a dolů. Poměřoval nás pohledem a zrakem se zastavil na našich totožných vínových šatičkách.

‘To jsou dvojčata?’ zeptal se mámy.

Ta zaváhala: ‘Je to dobře?’

‘Ano,’ odpověděl strážce. 

‘Jsou to dvojčata,’ odpověděla máma.

Beze slova mě s Miriam chytil a odtrhnul nás od mámy. Křičely jsme a plakaly, zatímco nás tahal pryč. Prosily jsme ho, aby nás nechal s ní. … Otočila jsem hlavou a spatřila mámu, která v zoufalství natahovala ruce směrem k nám a naříkala. Jiný voják ji chytil a mrštil s ní opačným směrem. Pak se máma ztratila v davu.” (Děti, které přežily Mengeleho, str. 53 - 54)

Odpuštění osvobozuje

Eva Mozesová Korová ale přesto i po těchto trýznivých zkušenostech pochopila, že odpuštění osvobozuje. Ani ne tak pachatele, ale především jeho oběť. Otevírá jí totiž brány nového světa. Světa, který neovládá zlost a špatné vzpomínky na minulost. Ale světa, který se každé ráno rozsvítí, světa probuzeného do nového dne, světa čistého a mírumilovného.

Dokládá to i následující úryvek z její knihy Děti, které přežily Mengeleho v pasáži věnující se mj. jejímu osobnímu prohlášení o odpuštění: “Okamžitě jsem pocítila, jak mi z ramen spadlo břímě bolesti. Bolest, se kterou jsem musela žít celých padesát let. Už jsem nadále nebyla obětí Osvětimi. Už jsem nebyla obětí své tragické minulosti. Byla jsem svobodná.” (Děti, které přežily Mengeleho, str. 191)

“Hněv a nenávist jsou emoce, které vyklíčí ve válku. Odpuštění je mír. Je konečným aktem sebeuzdravení. Odpuštění vidím jako vrchol vysokánské hory. Jedna její strana je temná, bezútěšná, mokrá a je velmi nesnadné po ní vylézt. Jakmile se však člověk dostane na vrchol, spatříte druhou stranu pokrytou květy, motýly, bílými holubicemi a sluneční září. Z vrcholu můžeme vidět obě strany hory. Kolik lidí by si zvolilo vrátit se na tu chmurnou stranu, když se mohou vydat vstříc slunečnímu svitu a květinám?” (Děti, které přežily Mengeleho, str. 191 - 192)

Kdo je Eva Mozesová Korová

Hlavní autorka knihy Děti, které přežily Mengeleho - Eva Mozesová Korová - patří mezi těch méně šťastlivců, kteří přežili nacistická zvěrstva a pokusy na dětech v podání doktora Josefa Mengeleho (Anděla smrti). Je uznávanou mluvčí na téma holokaustu, lékařské etiky, odpuštění a míru.

Eva Mozesová Korová žije v Terre Haute v Indianě v USA. V roce 1985 založila organizaci, jež pomáhá lidem, kteří přežili pokusy Josefa Mengeleho. Roku 1995 založila malé muzeum holokaustu, které se rozrostlo ve vzdělávací centrum, v němž Eva Mozesová Korová pořádá výstavy a přednášky pro školáky.

Lisa Rojanyová Buccieriová, která má na knize Děti, které přežily Mengeleho velký podíl, je autorkou více než stovky dětských knih. Působí jako redaktorka a editorka v nakladatelství.

Co lze také říci

Exkurs Evy Mozesové Korové do duše desetiletého děvčete, které prožilo nacistická zvěrstva na vlastní kůži, nám autorka podává v knize Děti, které přežily Mengeleho na 224 stranách. Přestože její kniha není příliš objemná svým rozsahem, obsahem je obrovská a zcela čtenáře chytí za srdce a nepustí jej od ní, dokud ji nepřečte.

Kniha Vás pohltí natolik, že Vám na její plnohodnotné přečtení bude stačit de facto jen pouhý jeden večer. A díky výjimečnému obsahu a zpovědi desetiletých děvčátek a jejich utrpení, přes které se dokázaly přenést a svůj boj o holý život nevzdávat, zapomenete nakonec i na těch pár tiskařských šotků, které na Vás občas při čtení vyskočí.

Kromě základních informací (kdo, kdy a kde ji vydal atd.) je kniha rozdělena na autorčino věnování, prolog a jejím jádrem je celkem 14 kapitol. Po nich následuje Epilog Evy Mozesové Korové, poznámka spoluautorky, fotografická příloha a poznámky překladatelky. V úplném závěru pak knihu doplňuje mapa, která zachycuje holokaust v Evropě během 2. světové války.

Pár slov na závěr...

Z anglického originálu Surviving the Angel of Death. The Story of Mengele Twin in Auschwitz, vydaného nakladatelstvím Tanglewood Publishing, Inc., v roce 2009, přeložila knihu Děti, které přežily Mengeleho do češtiny Dani Vrbů. Obálku, grafickou úpravu a sazbu si vzal na svá bedra Roman Křivánek, Art007. Knihu vydalo nakladatelství Grada Publishing, a.s., v Praze v roce 2015.

Doporučuji všem, kteří se zajímají o historii či srdceryvné příběhy, aby si knihu Evy Mozesové Korové (s přispěním Lisy Rojanyové Buccieriové) Děti, které přežily Mengeleho určitě přečetli. Obrázek si následně udělejte každý sám.

Ale věřte, že tato kniha otevře srdce každému čtenáři, ač by se tvářil jako necita. A ještě i nějaká ta slza možná ukápne... Vázanou knihu s přebalem mi k recenzi poskytlo nakladatelství Grada Publishing, a.s., za což velmi děkuji.