Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Manipulace, úplatky, vydírání. Jaký je svět dnešních médií?

24. 03. 2016 12:50:18
Existují v dnešní době ve světě nějaká média, která o sobě mohou tvrdit, že jsou zcela nezávislá, spravedlivá a neovlivnitelná? Existuje dnes ještě svoboda tisku? Jaké má případně hranice? A kdo koho vlastně ovlivňuje?

Myslíte, že se dá falšovat historie? Odpověď není lehká, alibisticky by se dalo říci ano, ale i ne. Dá se mediálně propagovat nějaký nový historický poznatek, kterému veřejnost (či alespoň její část) uvěří. Ale jak poznat, že jde o objev, který “postaví historii na hlavu”, protože je faktický, reálný, pravdivý?

Moc mediálních domů je v dnešní uspěchané době obrovská. A mnoho informací se nakonec ani mezi veřejnost nedostane, protože se dá prostřednictvím vydírání a úplatků dosáhnout svého, ať už politicky nebo byznysově. Může to ale být i opačně. Na veřejnost se dostane nepravda, která někomu ublíží a jinému pomůže.

Prostředí redakce deníku Zítřek

Svým způsobem něčím podobným se vlastně zabýval i renomovaný italský spisovatel a filosof Umberto Eco ve svém románu Nulté číslo. Děj se odehrává především v prostředí novinářské redakce. Rok 1992. Proč ne...

Na druhou stranu při srovnání s předchozími díly tohoto slavného autora je zde něco zvláštního, něco, co působí oproti dřívějším Ecovým počinům tak nějak prvoplánově, levně. A to i přesto, že je do konstrukce románu zasazena i konspirační teorie postavená na osudu skutečné historické osoby - italského fašistického vůdce Benita Mussoliniho.

Hlavním hrdinou románu Nulté číslo je nájemný spisovatel doktor Colonna, ztroskotanec, který má vést se sobě podobnými deník Zítřek. V jeho pozadí se “skrývá” šedá eminence Vimercat, která jeho prostřednictvím sleduje své zájmy. Jedno je však jisté. Plátek plný nepříliš úspěšných pisálků nikdy nemá začít opravdu vycházet. A Colonna ho má nejen řídit, ale ještě o roce “provozu” napsat knihu.

Je pravda a pravda

Není se tak čemu divit, že připravované “jako zprávy” jsou většinou postavené na neověřených faktech, podivných fabulacích či zcela překrucují skutečnost. Aby to mělo ještě další rozměr, připojil Eco ještě i milostný románek, přechytralou sousedku, podivínského a nadšeného pisálka s bujnou fantazií, který se žene za senzací pocházející z fašistické minulosti Itálie.

Jakýmsi ústředním motivem je pak “jakási konspirační teorie”, která zcela staví na hlavu dějinnou událost kolem smrti italského fašistického vůdce Benita Mussoliniho. Více z obsahu prozrazovat nehodlám, pod jeho pokličku nahlédněte raději každý sám.

Román Nulté číslo si zřejmě klade za cíl ukázat, že veřejnost věří spíše tomu, co vidí v televizním zpravodajství či čte dennodenně v novinách, zatímco skutečná pravda, zůstává “upozaděna”.

Nudit se nebudete

Prostřednictvím Umerta Eca a jeho knihy se ocitne čtenář v Miláně, v nejrůznějších uličkách a zákoutích, spíše mezi nuznou spodinou a lidmi na okraji společnosti. A zároveň mezi novináři, nebo spíše lidmi, kteří se tak nazývají.

Přestože téměř celý román čekáte na “rozjezd”, na opravdovou zápletku, rozhodně se u čtení románu Nulté číslo nebude nudit laik, ale ani čtenář zasvěcený do tajů novinářské profese. A to i přes místy až příliš laciné dialogy vedené v redakci deníku Zítřek.

Přesto po přečtení Nultého čísla nevím, zda jej nazvat literárním brakem nehodným Umberta Eca, nebo spíše velmi povedenou satirou, která plní své poslání hodné Umberta Eca. :-)

Kdo byl Umberto Eco

Autor knihy Nulté číslo Umberto Eco (5. 1. 1932 - 19. 2. 2016) byl italský spisovatel, filosof, estetik a profesor na katedře sémiotiky na univerzitě v Bologni. Eco byl velmi uznávaným nejen na poli literatury, ale i na poli filosofie. A znát to bylo i v jeho dílech.

Eco vystudoval středověkou filosofii a literaturu, z níž získal i doktorát. Po studiích byl redaktorem v nakladatelství. Později byl rovněž prezidentem Univerzity San Marino a přednášel často na univerzitách v Miláně, Paříži a New Yorku. Žil převážně u San Marina, kde obýval budovy zrušeného opatství.

Eco napsal velké množství odborných děl (z oblasti literární vědy, sémiotiky a lingvistiky, estetiky), světovou proslulost si však získal především svými romány. Příkladem zde mohu zmínit mimo Nultého čísla také Jméno růže, Foucaultovo kyvadlo, Pražský hřbitov a řadu dalších.

Co lze rovněž říci

Kniha Umberta Eca Nulté číslo je relativně velmi útlá, což je jeden z mnoha rozdílů oproti předchozím románům Uberta Eca. Tento román má celkem jen 248 stran a vzhledem ke svému rozsahu a formě tak jde víceméně o čtení na jeden večer.

Kromě základních informací (kdo, kdy a kde ji vydal atd.) je kniha rozdělena na celkem 18 kapitol. Ty jsou pojmenované vždy dnem a datem, v některých případech i přesnějším časovým údajem. Kniha zcela postrádá jakoukoli předmluvu, epilog či třeba autorovo poděkování či poznámky, před první kapitolou je pouze velmi stručné věnování (Anitě).

Tato kniha neobsahuje žádnou obrazovou přílohu. Jednotlivé kapitoly jsou ale uvedeny vždy celkem zajímavě ilustrovanými listy, které na první signální na čtenáře dělají dojem, že do tohoto románu vhodně svými “zašifrovanými” obrázky zapadají.

Závěrečné slovo...

Italský originál knihy nese název Numero zero a prvně ji vydalo nakladatelství Bompiani/RCS Libri S.p.A. v Miláně v roce 2015. Do češtiny román Nulté číslo přeložila velmi zdařile Anežka Charvátová. Přebal, ilustrace, grafickou úpravu a sazbu si vzal na svá bedra Pavel Růt. Knihu vydalo nakladatelství Argo v Praze v roce 2015.

Všem vřele doporučuji, aby si knihu Nulté číslo od Umberta Eca určitě přečetli. Už minimálně pro pobavení, případně srovnání s předchozími díly Umberta Eca. Obrázek si následně udělejte každý sám. :-) Vázanou knihu s přebalem mi k recenzi poskytlo nakladatelství Argo, za což děkuji.

Autor: Tomáš Králíček | čtvrtek 24.3.2016 12:50 | karma článku: 29.85 | přečteno: 681x


Další články blogera

Tomáš Králíček

Chlapec, který přežil pochod smrti… a natruc neumřel!

Hrůzy 2. světové války by měly být omílány neustále dokola, abychom každé další generaci předávali poselství ve smyslu “tak takhle tedy ne!”. Je prostě třeba se poučit.

13.9.2018 v 8:26 | Karma článku: 18.57 | Přečteno: 511 | Diskuse

Tomáš Králíček

Vyjednávej tak, jako by ti šlo o život

Umět vyjednávat je nutností nejen pro profesionální vyjednavače s teroristy. V životě totiž vyjednává každý, ať už jde o business, jednání mezi rodiči a dětmi, rokování o platech, nebo dokonce o lidských životech. Víte, jak na to?

16.8.2018 v 8:26 | Karma článku: 21.33 | Přečteno: 372 | Diskuse

Tomáš Králíček

Každý v sobě máme svůj nekonečný příběh. Nalistovat si ho musí každý sám

Dětství, zážitky, vzpomínky, návyky, stejně jako lásky, a to nejen partnerské, se v dospělém člověku odrážejí mnohdy mnohem více, než by kdo čekal. Stejné to ale může být i s knihami a filmy, které nás kdysi oslovily.

27.7.2018 v 8:26 | Karma článku: 24.86 | Přečteno: 276 | Diskuse

Tomáš Králíček

Má Německo vyřešenou nacistickou minulost? Nemá!

Kdo myslí, že Německo už se s nacistickou minulostí vypořádalo, mýlí se. Ano, naprostá většina tehdy aktivně žijících a bojujících Němců je už jistě na pravdě Boží, ale minulost, tu nikdo nevymaže. Tu si národ nese jako břímě dál.

12.7.2018 v 8:26 | Karma článku: 30.20 | Přečteno: 929 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Hysterie kolem sirotků

Muži rádi hysterii přisuzují jenom ženám, aby ne, když je to od slova hystera, čili děloha. Ale množství článků převážně mužských autorů, o syrských sirotcích, které se tu na nás valí dokazují, že hysterický lze být i bez dělohy.

19.9.2018 v 10:55 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Michal Pohanka

Děkujeme, že kouříte!

Děkuji všem, kteří kouří, pokud jinak žijí ještě relativně normálně. Pokud možno bez stresu, závislosti na zdravé výživě a digitálním světě.

19.9.2018 v 9:24 | Karma článku: 20.47 | Přečteno: 478 | Diskuse

Pavel Vrba

Když jsem se onehdá zatoulal do.. Odhalení

V minulém díle, jsem nabídl malou hádanku, spojenou s hádankou, kde že jsem to vlastně byl a kterého umělce jsem měl na mysli. A jak jsem slíbil, dnes zveřejním správnou odpověď.

19.9.2018 v 8:30 | Karma článku: 5.96 | Přečteno: 115 | Diskuse

Jan Pražák

Jak se baví dámy v nejlepších létech

Úplně obyčejná hospoda v centru dvacetitisícového města. Pondělní večer, vcházíme s manželkou dovnitř. U baru sedí pár štamgastů, jeden stůl má cedulku „reserved,“ u dalšího se baví skupinka hostů.

18.9.2018 v 20:23 | Karma článku: 28.95 | Přečteno: 1515 | Diskuse

David Vlk

Děckám sa už dneska alkohol nenalívá.

"Tož ale štrůdl sa jest nenaučil, to sa děckám zakazuje pit dobré víno a pak jich zabije upečená šupka z jabka. Chceš trochu vody šohajku?"

18.9.2018 v 16:52 | Karma článku: 34.74 | Přečteno: 1136 | Diskuse
Počet článků 132 Celková karma 23.74 Průměrná čtenost 1177

PR manažer, blogger, recenzent, mediální poradce, bývalý novinář a tiskový mluvčí.

Od r. 1994 jsem pracoval jako redaktor, editor, zástupce šéfredaktora a šéfredaktor v renomovaných médiích v ČR i na Slovensku. Byl jsem tiskovým mluvčím v soukromé i státní sféře, poradcem místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, členem Komise pro výchovu a vzdělávání při Radě MČ Praha 6. Učil jsem na ZŠ a přednášel masmédia na VOŠ. Nyní se profesně zabývám PR a mediální komunikací. Ve volném čase se věnuji své rodině, literatuře, historii, češtině, sportu, psaní blogů, ale opět i své práci.

Na blog píši především recenze. Knihy a audia k mým recenzím mi poskytují nakladatelství: Academia, Argo, DOMINO, GRADA, Host, Jan Melvil PublishingJOTA, LEDA, Nakladatelství Kazda, PasekaSlovart; dále pak portály Audioteka.cz, ebux.cz, eReadingPalmknihy.czvydavatelství Českého rozhlasu Radioservis, vydavatelství audioknih OneHotBook, za což všem děkuji.





Najdete na iDNES.cz