Manipulace, úplatky, vydírání. Jaký je svět dnešních médií?

24. 03. 2016 12:50:18
Existují v dnešní době ve světě nějaká média, která o sobě mohou tvrdit, že jsou zcela nezávislá, spravedlivá a neovlivnitelná? Existuje dnes ještě svoboda tisku? Jaké má případně hranice? A kdo koho vlastně ovlivňuje?

Myslíte, že se dá falšovat historie? Odpověď není lehká, alibisticky by se dalo říci ano, ale i ne. Dá se mediálně propagovat nějaký nový historický poznatek, kterému veřejnost (či alespoň její část) uvěří. Ale jak poznat, že jde o objev, který “postaví historii na hlavu”, protože je faktický, reálný, pravdivý?

Moc mediálních domů je v dnešní uspěchané době obrovská. A mnoho informací se nakonec ani mezi veřejnost nedostane, protože se dá prostřednictvím vydírání a úplatků dosáhnout svého, ať už politicky nebo byznysově. Může to ale být i opačně. Na veřejnost se dostane nepravda, která někomu ublíží a jinému pomůže.

Prostředí redakce deníku Zítřek

Svým způsobem něčím podobným se vlastně zabýval i renomovaný italský spisovatel a filosof Umberto Eco ve svém románu Nulté číslo. Děj se odehrává především v prostředí novinářské redakce. Rok 1992. Proč ne...

Na druhou stranu při srovnání s předchozími díly tohoto slavného autora je zde něco zvláštního, něco, co působí oproti dřívějším Ecovým počinům tak nějak prvoplánově, levně. A to i přesto, že je do konstrukce románu zasazena i konspirační teorie postavená na osudu skutečné historické osoby - italského fašistického vůdce Benita Mussoliniho.

Hlavním hrdinou románu Nulté číslo je nájemný spisovatel doktor Colonna, ztroskotanec, který má vést se sobě podobnými deník Zítřek. V jeho pozadí se “skrývá” šedá eminence Vimercat, která jeho prostřednictvím sleduje své zájmy. Jedno je však jisté. Plátek plný nepříliš úspěšných pisálků nikdy nemá začít opravdu vycházet. A Colonna ho má nejen řídit, ale ještě o roce “provozu” napsat knihu.

Je pravda a pravda

Není se tak čemu divit, že připravované “jako zprávy” jsou většinou postavené na neověřených faktech, podivných fabulacích či zcela překrucují skutečnost. Aby to mělo ještě další rozměr, připojil Eco ještě i milostný románek, přechytralou sousedku, podivínského a nadšeného pisálka s bujnou fantazií, který se žene za senzací pocházející z fašistické minulosti Itálie.

Jakýmsi ústředním motivem je pak “jakási konspirační teorie”, která zcela staví na hlavu dějinnou událost kolem smrti italského fašistického vůdce Benita Mussoliniho. Více z obsahu prozrazovat nehodlám, pod jeho pokličku nahlédněte raději každý sám.

Román Nulté číslo si zřejmě klade za cíl ukázat, že veřejnost věří spíše tomu, co vidí v televizním zpravodajství či čte dennodenně v novinách, zatímco skutečná pravda, zůstává “upozaděna”.

Nudit se nebudete

Prostřednictvím Umerta Eca a jeho knihy se ocitne čtenář v Miláně, v nejrůznějších uličkách a zákoutích, spíše mezi nuznou spodinou a lidmi na okraji společnosti. A zároveň mezi novináři, nebo spíše lidmi, kteří se tak nazývají.

Přestože téměř celý román čekáte na “rozjezd”, na opravdovou zápletku, rozhodně se u čtení románu Nulté číslo nebude nudit laik, ale ani čtenář zasvěcený do tajů novinářské profese. A to i přes místy až příliš laciné dialogy vedené v redakci deníku Zítřek.

Přesto po přečtení Nultého čísla nevím, zda jej nazvat literárním brakem nehodným Umberta Eca, nebo spíše velmi povedenou satirou, která plní své poslání hodné Umberta Eca. :-)

Kdo byl Umberto Eco

Autor knihy Nulté číslo Umberto Eco (5. 1. 1932 - 19. 2. 2016) byl italský spisovatel, filosof, estetik a profesor na katedře sémiotiky na univerzitě v Bologni. Eco byl velmi uznávaným nejen na poli literatury, ale i na poli filosofie. A znát to bylo i v jeho dílech.

Eco vystudoval středověkou filosofii a literaturu, z níž získal i doktorát. Po studiích byl redaktorem v nakladatelství. Později byl rovněž prezidentem Univerzity San Marino a přednášel často na univerzitách v Miláně, Paříži a New Yorku. Žil převážně u San Marina, kde obýval budovy zrušeného opatství.

Eco napsal velké množství odborných děl (z oblasti literární vědy, sémiotiky a lingvistiky, estetiky), světovou proslulost si však získal především svými romány. Příkladem zde mohu zmínit mimo Nultého čísla také Jméno růže, Foucaultovo kyvadlo, Pražský hřbitov a řadu dalších.

Co lze rovněž říci

Kniha Umberta Eca Nulté číslo je relativně velmi útlá, což je jeden z mnoha rozdílů oproti předchozím románům Uberta Eca. Tento román má celkem jen 248 stran a vzhledem ke svému rozsahu a formě tak jde víceméně o čtení na jeden večer.

Kromě základních informací (kdo, kdy a kde ji vydal atd.) je kniha rozdělena na celkem 18 kapitol. Ty jsou pojmenované vždy dnem a datem, v některých případech i přesnějším časovým údajem. Kniha zcela postrádá jakoukoli předmluvu, epilog či třeba autorovo poděkování či poznámky, před první kapitolou je pouze velmi stručné věnování (Anitě).

Tato kniha neobsahuje žádnou obrazovou přílohu. Jednotlivé kapitoly jsou ale uvedeny vždy celkem zajímavě ilustrovanými listy, které na první signální na čtenáře dělají dojem, že do tohoto románu vhodně svými “zašifrovanými” obrázky zapadají.

Závěrečné slovo...

Italský originál knihy nese název Numero zero a prvně ji vydalo nakladatelství Bompiani/RCS Libri S.p.A. v Miláně v roce 2015. Do češtiny román Nulté číslo přeložila velmi zdařile Anežka Charvátová. Přebal, ilustrace, grafickou úpravu a sazbu si vzal na svá bedra Pavel Růt. Knihu vydalo nakladatelství Argo v Praze v roce 2015.

Všem vřele doporučuji, aby si knihu Nulté číslo od Umberta Eca určitě přečetli. Už minimálně pro pobavení, případně srovnání s předchozími díly Umberta Eca. Obrázek si následně udělejte každý sám. :-) Vázanou knihu s přebalem mi k recenzi poskytlo nakladatelství Argo, za což děkuji.

Autor: Tomáš Králíček | čtvrtek 24.3.2016 12:50 | karma článku: 30.13 | přečteno: 687x

Další články blogera

Tomáš Králíček

České Vánoce v proměnách času: První republika, protektorát, komunismus...

České Vánoce a jejich oslavy prošly stejně jako naše republika za posledních sto let spoustou úskalí i krásných chvil. Zatímco v protektorátu chtěli Češi věšet na vánoční stromeček Němce, dnes si na něj věší vánoční ozdoby.

24.12.2018 v 15:28 | Karma článku: 22.11 | Přečteno: 712 | Diskuse

Tomáš Králíček

Sebedůvěra a vůle aneb Jak Hitler předčil Masaryka

Tomáš Garrigue Masaryk. Oslavovaný tatíček zakladatel, ale i rváč a individualista s výrazným egem. Člověk neoblíbený i oblíbený, neochotný ke kompromisu. Leccos o něm vypovídal i jeho názor, že muž nemá dávat najevo své city.

20.12.2018 v 10:08 | Karma článku: 23.11 | Přečteno: 467 | Diskuse

Tomáš Králíček

Boj o přežití na Slovensku aneb Bez zraku a sami v horách

Co dělat, když bez jakýchkoli předchozích signálů ztratíte zrak? Jste sami v horách, široko daleko žádní lidé. Jídlo a pití na dva dny a jsou Vánoce. Přepadne vás naprosté šílenství, bezmoc, zoufalství... Začíná boj o holý život.

13.12.2018 v 9:04 | Karma článku: 23.74 | Přečteno: 347 | Diskuse

Tomáš Králíček

Inženýr Formis. Hrdina, který zaplatil za protinacistické vysílání ze Slap životem

Vražda německého inženýra Rudolfa Formise v hotelu Záhoří u Štěchovic z roku 1935 není širší veřejnosti až tak známá. Fémová vražda provozovatele protinacistické vysílačky je i nyní zajímavým námětem pro spisovatele a historiky.

4.12.2018 v 9:38 | Karma článku: 28.52 | Přečteno: 389 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuše Palková

Holit hulit a hlaholit aneb alkohol je metla lidstva

Když má člověk trochu vypito, napadají ho nejrůznější blbosti. Ale horší je, že ve stavu sdílnosti způsobené alkoholem, i rozumný jedinec se o ty blbosti začne dělit s ostatními. Protože v tu chvíli mu to tak moc hloupé nepřipadá.

17.2.2019 v 12:33 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 13 | Diskuse

Pavel Hewlit

Diskuze s Múzou o volbách ANO, Zemanovi a Kalouskovi

O Múze jsem tady už mluvil. Včera natolik tak divoce, až jsem onen příspěvek dal do osobní kategorie, poněvadž by přes zvýšenou vzrušivost v hlavním proudu neobstál.

17.2.2019 v 11:49 | Karma článku: 4.75 | Přečteno: 90 | Diskuse

Olga Pavlíková

Morální rozpad české společnosti podle Josefa Mašína

Dcera paní Mašínové a sestra Josefa Mašína požádala pražský magistrát o exhumaci ostatků své matky. Tyto ostatky se nacházejí v hromadném hrobu na Ďáblickém hřbitově spolu s ostatky tisíců dalších obětí komunistické zvůle.

17.2.2019 v 9:11 | Karma článku: 37.36 | Přečteno: 1237 | Diskuse

Jan Klar

Deník spisovatele - soukromá osoba v instantní omáčce

Jsem soukromník. Vyhovuje mi to, že nemusím brát ohledy na nic, kromě svého vkusu při psaní. Je velká svoboda nemuset brát v potaz, jestli jste pro čtenáře potažmo nakladatele dost čitelní.

17.2.2019 v 8:34 | Karma článku: 5.76 | Přečteno: 111 | Diskuse

Helena Vlachová

Ta naše paměť vrtošivá

V tom našem životě je to stejně na draka. Sotva se jeden narodí, ani se pořádně nerozkouká a už je tu den, kdy by měl myslet na sepisování závěti. Ale jak má něco sepsat, když si mnohdy nemůže na nic vzpomenout.

17.2.2019 v 7:42 | Karma článku: 7.23 | Přečteno: 185 | Diskuse
Počet článků 139 Celková karma 22.99 Průměrná čtenost 1214

PR manažer, blogger, recenzent, mediální poradce, bývalý novinář a tiskový mluvčí.

Od r. 1994 jsem pracoval jako redaktor, editor, zástupce šéfredaktora a šéfredaktor v renomovaných médiích v ČR i na Slovensku. Byl jsem tiskovým mluvčím v soukromé i státní sféře, poradcem místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, členem Komise pro výchovu a vzdělávání při Radě MČ Praha 6. Učil jsem na ZŠ a přednášel masmédia na VOŠ. Profesně se zabývám PR a mediální komunikací.

Tituly mi k recenzím poskytují nakladatelství: Academia, Argo, DOMINO, GRADA, Host, Jan Melvil PublishingJOTA, LEDA, Nakladatelství Kazda, Paseka, PortálSlovart; dále portály Audioteka.cz, ebux.cz, eReading, filmgame.czPalmknihy.czvydavatelství Českého rozhlasu Radioservis, vydavatelství audioknih OneHotBook, za což děkuji.

Najdete na iDNES.cz