Nejen Mnichov 1938 měl své zrádce. Dalo se mu předejít?

Historie je jasně daná. Její vyznění ale mohou měnit například vládnoucí režimy. Přímí pamětníci postupně vymírají, prameny se objevují pořád nové. Jak to bylo se špiony a zrádci? Je to skutečně tak, jak jsme se učili ve škole?

Už ze školy známe dějiny. Alespoň nějaký základ bychom každý mít měli. Řada fakt se ale může odvíjet od školství v té době, v níž žijeme. Stejně tak se různí názory ohledně důležitosti agenta A-54, který „pomáhal“ české rozvědce už v předválečném období.

Právě období předcházející Mnichovské dohodě, doba, kdy si řada sudetských Němců čím dál více uvědomovala svou rozdílnost od českých spoluobčanů z česko-německého pohraničí, etapa dějin, kdy se ještě možná dalo zamezit 2. světové válce, například pokud by proběhlo úspěšně tzv. Osterovo spiknutí (ale ani tak by se nemuselo podařit tím válce předejít), je lákavá nejen pro řadu historiků. Vhodným tématem je i pro autory románů.

Předválečné období let 1936 až 1938, které vyvrcholilo podpisem Mnichovské dohody, je do románové podoby přiblíženo čtenářům například v románu Jiřího Šulce Zrádci. Pokud se tak někdo zajímá o okolnosti vedoucí k propuknutí 2. světové války, o osudy obyčejných lidí a dění v Sudetech a především o zákulisí zpravodajských služeb, je pro něj tento román více než vhodný. Šulc v něm opět vychází ze skutečnosti, z faktických událostí, které zasadí do příběhu s dialogy hlavních i vedlejších postav.

Historické osobnosti a smyšlené postavy

V románu Zrádci se tak setkáváme třeba s pozdějším šéfem exilové zpravodajské služby, tehdy plukovníkem Františkem Moravcem, s šéfem německé vojenské špionáže Abwehru, admirálem Wilhelmem Canarisem, podplukovníkem Hansem Osterem, který byl špičkou ledovce tzv. Osterova spiknutí proti Hitlerovi. Vystupují zde ale také Jan Masaryk, velvyslanec v Londýně, který často komunikuje s Winstonem Churchillem, ale také například významní agenti Z-1943 či agent A-54.

Známých i neznámých osob prostupuje Šulcovým románem spousta a nemá cenu je zde všechny vyjmenovávat. Možná s výjimkou českého finance Emana Kubce a jeho vyvolené – Němky Barbory Steinové. Paradoxem je, že Barborka vystupuje v knize de facto od jejího začátku, nikde se nepíše o tom, že by hovořila lámanou češtinou, nicméně v závěru knihy se to najednou ale dozvídáme, když se snaží pomoci mladé zmatené české dívence.

Šulcovi se dle mého názoru podařilo velmi dobře zakomponovat do svého románu skutečné události. Ještě aby ne, když sám deklaroval, že na nich je (ostatně jako vždy u Šulcových děl) román postaven. Už lacinějším dojmem ale mohou působit osudy smyšlených hrdinů.

Zajímavé versus laciné

Příkladem místy připomínající pasáže červené knihovny jsou dialogy a osudy výše zmíněného Emana Kubce a Barborky Steinové. A to včetně dramatického vyvrcholení „záchrany“. Na druhou stranu je to způsobeno především snahou autora zjednodušit a zlidštit celý příběh spějící k vypuknutí 2. světové války.

Šulc čtenářům románu Zrádci výrazně „pomáhá na první signální“ rozlišit, kdo je tu hrdina a kdo je negativní osobou. A podle toho Šulc popisuje i charakteristiky jednotlivých postav. Čtenář tak má předem jasně dáno (podporují to samozřejmě i fakta historická, která jsou daná), s kým má sympatizovat a kdo mu má být odporný.

O to zajímavěji ale dokázal Šulc přiblížit okolnosti a zákulisí připravovaného únosu/odstavení Adolfa Hitlera „partou lidí“ kolem podplukovníka Abwehru Hanse Ostera. A to včetně váhavého přístupu admirála Canarise, který prožíval vnitřní boj, kdy mu šlo především o záchranu Německa.

Kdo je Jiří Šulc

Autor knihy Zrádci, Jiří Šulc (*1969), je český spisovatel. Narodil se v Praze, vystudoval právo na Univerzitě Karlově. Už odmala se věnoval psaní.

Začátkem devadesátých let vstoupil do tajné služby, kde strávil téměř 16 let. Na psaní mu tehdy mnoho času nezbývalo. Po několikaleté odmlce a po několika neúspěšných pokusech napsal román Dva proti Říši. Ten Jiřího Šulce de facto vypustil jako raketu na literární scénu. Za tuto svou prvotinu získal v roce 2007 Literární cenu Knižního klubu.

Román Dva proti Říši popisuje události spojené s atentátem na zastupujícího říšského protektora, SS-Obergruppenführera a generála policie Reinharda Heydricha, k němuž došlo 27. května 1942 v Praze.

Diplomat s literárními sklony – dobrá kombinace

Poté začal Šulc pracovat pro Evropskou komisi v belgickém Bruselu. A následovaly další čtenářskou obcí oceňované romány. V roce 2008 vchází na scénu román o úspěšné operaci britských výsadkářů v roce 1942 ve Francii Operace Bruneval.

O dva roky později vyšel román Mosty do Tel-Avivu, který pojednává o poválečném vztahu mezi Československem a vznikajícím Izraelem.

O další rok později Šulc přišel s románem Operace Stonewall. Tento válečný román se odehrává během Vánoc 1943, kdy se britské síly snaží v Atlantiku udržet námořní blokádu Třetí říše, kterou se chystá prorazit pět německých lodí. Zatím posledním Šulcovým románem, který spatřil světlo světa, jsou právě zmiňovaní Zrádci. A Jiří Šulc už se nechal slyšet, že chystá další. :-)

Závěrečné slovo…

E-kniha Zrádci je poměrně dobře členěna, čímž se jí dostává dobré přehlednosti. Kromě základních informací (kdo, kdy a kde ji vydal atd.) je e-kniha rozdělena na prolog, dále je dělena na tři části s názvy Kombinace, Spiknutí a Zrada, celkem má 13 kapitol a 496 stran.

Autor nezapomněl ani na závěrečnou poznámku, v níž autor dovysvětluje text, přibližuje skutečnost, její případné částečné „zfiktivnění“ a doporučuje případnou četbu s touto tematikou, která by mohla čtenáři dovysvětlit skutečnost ve všech souvislostech.

Knihu vydalo v Praze v roce 2012 nakladatelství Euromedia Group, k. s. Knižní klub. Všem vřele doporučuji, aby si knihu Jiřího Šulce Zrádci určitě přečetli. Obrázek si ale následně udělejte každý sám. :-) E-knihu mi k recenzi poskytl portál Rájknih.cz, za což děkuji.