Druhého panovníka na britském trůnu z řad Tudorovců – Jindřicha VIII. – máme zažitého především jako tyrana, který měl šest manželek. Za 38 let své vlády však udělal daleko více, než aby byl brán pouze jako despota a sukničkář.
Jindřich VIII. je často zmiňován zejména jako král se šesti manželkami a tyran, který si liboval v popravách. Byl ale opravdu jen tímto obecně známým vladařem, nebo dokázal za svého kralování mnohem více?
Jindřich VIII. usedl na britský trůn po smrti svého otce Jindřicha VII. v roce 1509 a vydržel na něm do své smrti v roce 1547. Délka jeho vlády je tak skutečně úchvatná a má svůj vývoj a logicky ji provází i změny stylu vládnutí.
Jindřich VIII. měl velmi rád luxus, byl neustále nespokojen se svými majetkovými poměry, což se odráželo v jeho lačnění po dalším a dalším nemovitém majetku. Na druhou stranu byl ale vládcem vzdělaným a prahnoucím po úspěších.
Když se člověk znelíbí králi
Jindřich VIII. zdědil po svém otci značný majetek, přesto dokázal většinu „rozházet“ především na provoz svého dvora či na financování stavebních úprav královských paláců (včetně těch, které propadly koruně). Nejen toto, ale mnohem více se může o Jindřichovi VIII. a jeho dvoře dočíst v knize Alison Weirové Jindřich VIII. Král a dvůr.
Dokázal se obklopovat lidmi, kteří toho byli hodni, ale rovněž prospěcháři, kteří by dle našich porovnání „nestáli ani za zlámanou grešli“. Řada nejvyšších pak doplatila na našeptávání a intriky na Jindřichově dvoře, případně na svou vlastní neukojenost majetkem a mocí či své názory, které odmítli ve prospěch Jindřicha VIII. změnit. Příkladem mohu zmínit Thomase Cromwela, Thomase Wolseye či Thomase Morea či manželky Jindřicha VIII. Annu Boleynovou či Kateřinu Howardovou, které byly popraveny.
Jindřich VIII. měl rád dvorské slavnosti a především pak rytířské turnaje. Dlouhá léta se jich dokonce sám účastnil, což dle Alison Weirové mohlo mít za následek jeho nikdy nekončící bolesti hlavy a další zdravotní problémy. Velké bolesti a problémy měl díky své noze, na níž se mu často vytvářely vředy, a rovněž jeho s lety rychle rostoucí váha. Jindřich VIII. dokonce rád vymýšlel receptury různých medikamentů.
Mužský potomek – „přes to nejede vlak“
Z knihy Alison Weirové se rovněž dozvíme, jaké měl výdaje Jindřich VIII. na fungování svého dvora, kolik za co zaplatil, jaké byly výše platů dle profesí (ale i dle oblíbenosti), že Jindřich VIII. hrával tehdejší podobu tenisu a mnoho dalších zajímavostí.
Celá kniha Alison Weirové Jindřich VIII. Král a dvůr se ale nese rovněž ve znamení touhy Jindřicha VIII. po mužském potomkovi a následníkovi trůnu, stejně jako kolem stěžejní otázky náboženství (vyprovokované v Jindřichovi především jeho odhodláním ukončit oficiálně sňatek s Kateřinou Aragonskou), Jindřichovu katolicismu, přes který ale Jindřich VIII. je vřele považován za otce reformace a tedy i anglikánské církve.
Je nutné podotknout, že pokud si Alison Weirová kladla za cíl podat tuto část anglické historie poutavým a čtivým stylem a přiblížit ji i čtenáři neodborníkovi tak, aby se mu četla de facto sama, pak se to autorce určitě povedlo. Weirová totiž dokázala přehršel historických fakt a informací dokonale spojit v jeden velký „příběh s omáčkou“, která musí chutnat i laikovi.
Kdo je Alison Weirová
Autorka knihy Jindřich VIII. Král a dvůr Alison Weirová (*8. července 1951) je britská historička a spisovatelka. Ve svých dílech, které spadají nejen do literatury faktu, se zaměřuje především na anglické dějiny 16. století. Mimo své aktivní kariéry historičky/spisovatelky pořádá rovněž zájezdy po místech, kde se psaly anglické dějiny 16. století a o nichž ve svých dílech nejčastěji píše.
Weirová se narodila a vyrůstala v centru Londýna, nyní žije v hrabství Surrey poblíž Londýna. Než se stala historičkou/spisovatelkou, pracovala jako učitelka pro postižené děti. V roce 1972 se vdala, má dvě děti, Johna a Kate. Napsala řadu historických děl z oblasti literatury faktu. Mimo zmiňované knihy Jindřich VIII. Král a dvůr jde například o knihy Děti Anglie, Šest žen Jindřicha VIII., Pád Anne Boleynové, Princové v Toweru či Marie, královna Skotů.
Není bez zajímavosti, že jejím prvním dílem, které bylo publikováno (v roce 1989), je dílo s názvem Britain's Royal Families, přičemž jde o genealogii britské královské rodiny. Weirová ale není „jen“ autorkou děl literaturu faktu, napsala také pět historických románů - Nevinná zrádkyně, Princezna Alžběta, Zajatá královna, Nebezpečné dědictví a nejnověji také Královna Alžběta.
Co lze rovněž říci
E-kniha Jindřich VIII. Král a dvůr je poměrně dobře členěna, čímž se jí dostává dobré přehlednosti. Vzhledem k obsáhlosti (i když ji vzhledem ke knihám, které čtu, považuji za středně obsáhlou - má 664 stran) to čtenář dozajista ocení.
Kromě základních informací (kdo, kdy a kde ji vydal atd.) je e-kniha rozdělena na autorčino poděkování, poté následuje samotný úvod knihy, dále celkem 63 kapitol s nejrůznějšími (ale celkem výstižnými názvy).
Autorka a editoři knihy neopomněli ani na seznam zkratek, poznámky a odkazy, bibliografii (ta je rozdělena na primární a sekundární prameny), e-kniha obsahuje rovněž graficky znázorněný rodokmen Tudorovců. Každopádně lze říci, že přesně na dvou třetinách knihy je text samotný a ve zbývající třetině pak poznámky, biografie atd.
Závěrečné slovo…
Co je ale velkou škodou, je oproti papírové knize absence obrazové přílohy. Tu nakladatel dle informací o knize slibuje jen ve formátu PDF. Na druhou stranu ale nechápu, proč je tedy i v ostatních formátech e-knihy Jindřich VIII. Král a dvůr nepochopitelně zařazen Seznam ilustrací.
Velmi zdařilý mi naopak přišel překlad knihy Jindřich VIII. Král a dvůr, kterou Alison Weirová napsala v roce 2001. Anglický originál nese název „Henry VIII: King and Court“ a vydal jej ve Velké Británii Jonathan Cape. Do češtiny knihu přeložil více než zdatně Zdeněk Hron. Knihu vydalo v Praze v roce 2014 nakladatelství BB/art s.r.o.
Všem vřele doporučuji, aby si knihu Alison Weirové Jindřich VIII. Král a dvůr určitě přečetli. Obrázek si ale následně udělejte každý sám. :-) E-knihu mi k recenzi poskytl portál palmknihy.cz, za což děkuji.
