Není idiot jako idiot. Horší je mravně zkažená společnost

Mravní zkaženost společnosti je mnohdy až tristní. Společnost se dělí na různé vrstvy, od té nejnižší až po tzv. smetánku. Ne vždy je ale ta nejvyšší vrstva tou mravně nejhodnotnější. Často je zkaženější než „spodina“ samotná.

Mravně čistý, vstřícný a dobrotivý člověk se v dnešní době hledá ve společnosti jen těžko. Možná jsou nějaké výjimky, ale těch je opravdu jen poskrovnu. Společnost jako taková se dnes až tak na mravností nezamýšlí, řeší spíše hodnoty jiné.

Při pohledu do historie se společnost dělila také nejrůzněji. Každopádně se také lidé mravně čistí a spíše altruisticky zaměření museli hledat. Podobným tématem se zabývá například i jeden z největších klasiků mezi spisovateli – Fjodor Michajlovič Dostojevskij. Příkladem je jeho dílo Idiot, jehož rozhlasovou dramatizaci zde trochu rozeberu.

Nemocná duše a mravní zkaženost ruské společnosti

Samotný děj audionahrávky Idiot tu ale více přibližovat nechci a nebudu. Snad všichni z nás, kteří si prošli povinnou školní docházkou, víme, o čem tento psychologicko-filosofický román pojednává.

Fjodor Michajlovič Dostojevskij v něm zkoumá mravní hodnoty lidského bytí, psychologii lidí, rozebírá trýzně i pocity štěstí. Nahlíží do lidských duší, do té „pochroumané“ Myškinovy, ale také do podstaty a mravní zkaženosti a pozlátka tehdejší ruské společnosti.

V tehdejším Rusku společnost de facto zcela postrádala tzv. střední vrstvu. Lidé tak patřili buď mezi naprostou chudinu, spodinu lidské společnosti, nebo naopak byli absolutní smetánkou. A právě mezi ni se dostal mravně čistý, zchudlý a psychicky nemocný šlechtic (hlavní hrdina) kníže Myškin.

Smetánka, nebo spodina?

Člověk se tak mimo jiné může na základě tohoto díla zamyslet nad otázkou, zda se skutečně děj Idiota odehrává mezi smetánkou v pravém slova smyslu, nebo jestli se smetánka svou mravní zkažeností nestává sama tou absolutní spodinou společnosti.

Samotné dílo je samozřejmě ovlivněno i tím, že sám Dostojevskij trpěl epilepsií, tedy stejně jako hlavní hrdina kníže Myškin. Tomu se stejně jako Dostojevskému neustále tato trýzeň vracela a trápila ho. Jde tedy částečně o autentický popis toho, co prožíval sám autor.

Rozhlasová dramatizace Idiota nás navíc přímo vtahuje do svého děje a probouzí v člověku samotném potřebu nejrůznějších úvah. Má výborné interpretační obsazení, kdy v ní vystupují přední čeští herci, všichni pod režisérskou taktovkou fenomenálního Josefa Melče.

Výborné obsazení dramatizace

Jen namátkou zde mohu zmínit, že se v nahrávce chopili svých rolí například Jan Hartl (kníže Lev Nikolajevič Myškin – hlavní role), Václav Postránecký , Jana Hlaváčová, Martin Růžek, Rudolf Hrušínský, Eduard Cupák, Taťjana Medvecká, Josef Somr, Vladimír Ráž a další. Radovan Lukavský se pak mistrovsky ujal své role v rámci „přednesu“ prologu a závěrečného epilogu.

Nutno podotknout, že rozhodně nešlo „o partu sólistů“, v níž by vynikal jeden nad všechny. Naopak. Všichni interpreti tu předvádějí naprosto vynikající výkony, výborné dialogy i monology. Navíc nejde jen o prázdné projevy, nýbrž prožité role se vším všudy.

Jejich profesionální dialogy či monology, artikulaci, smích i nářek, dokreslují zvuky a hudba, které dokáží podle potřeby přidat či ubrat na dramatičnosti.

Výborně Dostojevským vystiženou psychologii postav (jak už u Dostojevského bývá nezpochybnitelným zvykem) doplňují famózně o „své já a své jsoucno“ právě samotní herci.

Kdo byl F. M. Dostojevskij

Pan spisovatel s velkým „P“ Fjodor Michajlovič Dostojevskij byl ruský spisovatel období realismu a filozof a jeden z vůbec největších světových literátů. Dostojevskij je navíc jedním z mých nejoblíbenějších spisovatelů, byť zároveň musím uznat, že také jedním z těch absolutně nejtěžších, nejvíce nutících k přemýšlení.

Za vystupování proti carovi Mikuláši I. byl Dostojevskij s celou organizací „Petraševských“ v roce 1849 odsouzen vojenským soudem k trestu smrti. Na poslední chvíli byl ale zmírněn na čtyři roky v káznici a později na nucené práce na Sibiři. Tam Dostojevskij strávil deset let - čtyři roky na nucených pracích, poté jako voják. Psychicky i fyzicky zcela sešel, trápila ho navíc epilepsie.

Dostojevskému šlo o proměnu Ruska, především o vnitřní proměnu jedince, návrat k pokoře a respektování ruských tradic, vše na bázi křesťanských ideálů. Paradoxem je, že zatímco si díky těmto svým názorům získal carovu přízeň a úctu, carská policie jej nadále pronásledovala.

Díla s excelentními psychologickými profily

Dostojevskij napsal velké množství děl. Vesměs všechna jsou postavena na psychologických profilech lidí odvržených společností, ale i těch z řad smetánky. Nemá cenu tu jmenovat všechna jeho díla, ale za zmínku stojí mimo Idiota především Zločin a trest, Bratři Karamazovi, Běsi, Uražení a ponížení, Výrostek, Bílé noci…

V neposlední řadě musím zmínit mé nejoblíbenější Dostojevského dílo – autobiografický (a dle mě „dokumentární“) román Zápisky z mrtvého domu. Jde o Dostojevského zážitky z omské věznice, zabývá se tamními „ztroskotanci“ a jejich osudy i filosofickou otázkou, proč se z člověka stává zločinec, a problematikou trestu.

Velká řada jeho děl byla následně zfilmována, případně zdramatizována v divadle, rozhlasu či v televizi, případně v opeře.

Co říci závěrem…

Této dramatizace románu Idiot se v roce 1982 více než zdatně ujal Josef Melč. Nahrávku vydal Radioservis, tedy vydavatelství Českého rozhlasu.

Předloha této náhrávky, tedy román Idiot, byl poprvé vydán v roce 1868. Idiot si navíc „prošel“ značným množstvím zpracování, zejména pak na prknech, která znamenají svět.

Napsat bych tu o této rozhlasové dramatizaci mohl ještě opravdu mnoho, ale doporučuji každému, aby si ji raději poslechl sám. Rozhodně to za to stojí! Osobně jsem dílo četl, tuto audio verzi jsem pak následně několikrát poslouchal. Zmíněnou dramatizaci mi k recenzi poskytl portál Radioteka.cz, za což děkuji.