Je mi 56 let a o Lidicich jsem často slychaval a četl často víceméně stále se opakující fráze. Nezapomene a podobně. Furt dokola, až se z toho stává nuda. Pred pár lety jsem se přestěhoval do blízkosti a konečně jsem se přes všechny ty oslavne traktaty dostal. Stačí zajít do míst, kde Lidice žíly a mlčet a neposlouchat projevy a řeči, které se postupně stávají prázdnými.

Dvě věci by stálo za to připomenout.

1.Laskavý farář Štemberka, kterému byl nybídnut volný odchod, ale on chtěl zůstat s lidickými muži.

2. Litinové kříže ze hřbitova, opřené o zeď Horákova statku, kolem nichž chodili lidičtí muži z hospody a na ty kříže si ulevovali a měli z toho náramou švandu, jací že jsou hrdinové a jak to tomu nahoře zase nandali.

Hlavně bychom neměli zapomenout na plány nacistů. Muzeum Lidicie - prohlášení RH: " Tento prostor musí být do budoucna navždy německý a český ksindl tu koneckonců nemá co pohledávat" .

Tady je potřeba nevnímat jeden fenomén a to, že se společnost obnovuje generačně, a každý narozený člověk a tím pádem celá generace se učí a poznává a chápe vše od nuly, vše si pro sebe potřebuje poznat, pochopit a naučit a vlastně opět pro sebe objevuje Ameriku, kterou už mají předchozí generace dávno poznanou a k tomu zkušenosti. Pro ni je to nové a vlastně bílá místa a to se spájí i s určitou revoltou, naivitou a projekcí na okolí, kde si myslí že je to nové ... K tomu se přidává i ta realita, že každá generace se rodí do vyspělejší a humanističtější doby a někdy i duševního, duchovního a lidského vakua. Což můžeme sledovat v posledních letech, nástupem multikulturalismu, neosocialismu, anebo x pohlaví. Nebezpečí je zde dvojí, kde nové generace k tomu zaujmou pohled své doby a začnou tím upravovat a řešit minulost a druhý je s tím to spojen, že se postupně takto transformuje a zanikne realita a odkaz té doby, stavu, situace. Tohle je potřeba mít na paměti a pracovat s tím a přestat neustále vytrhávat mladé generace z reality tím že jim vše poskytneme a uvolníme místo ...