K Vánocům patří pohádky. Třeba ty od bratří Grimmů

Dejme si ruku na srdce - pohádky měla a má ráda snad většina z nás. Ať už jsme zrovna děti, dospívající, dospělí, rodiče, prarodiče… A pohádky a Vánoce k sobě patří dvojnásob, tak proč toho nevyužít...

Pojďme se s dětmi vrhnout do víru pohádek, navíc v době, kdy Vánoce probouzejí dětská srdce i u dospělých. Rázem se ocitneme v úplně jiném světě. Ve světě, kde dobro vítězí nad zlem, kde spravedlnost vždy každého dostihne, ve světě, v němž má láska, přátelství a dobré srdce vždy navrch nad zlem.

Pohádky jsou nejen o nadpřirozených bytostech, strašidlech, čárech a kouzlech. Pohádky jsou také seznámením dětí se světem dobra a zla, jejich možností úniku do světa princů a princezen, vlků, loupežníků, víl, stejně jako možností je ponaučit o tom, že dobro by mělo být dobrem odpláceno a zlo trestáno.

Soubor 50 pohádek sestavili bratří Grimmové

Dostat se do světa dětské fantazie můžeme například díky knize bratří Grimmů - slavných sběratelů klasických lidových pohádek - Pohádky bratří Grimmů, která nabízí 50 krásných pohádek. Čtenáři, ať už malí či velcí, zde naleznou mnoho známých i méně známých pohádek.

Pohádkové příběhy doprovodil svými poetickými i humornými ilustracemi významný český malíř, ilustrátor, animátor a karikaturista Adolf Born. Nutno podotknout, že právě jeho ilustrace dodávají knize další stupeň na pomyslném piedestalu.

Tento soubor padesáti pohádek sestavili a upravili ze svého bohatého díla sami bratři Jacob a Wilhelm Grimmové. Čtenář -  posluchač :-) - v knize najde hromadu pohádek, které později inspirovaly rovněž české pohádkáře. Ve výběru bratří Grimmů nechybí například Jeníček a Mařenka, Popelka, Sedm havranů, Brémští muzikanti, Šípková Růženka… 

Leckteré dospělé oko nezůstane suché

Řadu pohádek z knihy Pohádky bratří Grimmů zná český čtenář a milovník kouzelných dětských příběhů pod jinými názvy, případně mu budou povědomé tím, že inspirovaly české pohádkáře. Jde například o pohádku Král Drozdibrad, kterou znají české děti z klasické ?lmové verze Pyšné princezny. Další oblíbená ?lmová pohádka O princezně se zlatou hvězdou na čele se ve verzi od bratří Grimmů jmenuje Srstnatka. 

I když bouře nebo jiné neštěstí, jež nebe sesílá, pomlátí celou úrodu, je dobře, že při nízkých živých plotech a křovinách, které stojí živlům v cestě, či na jiných malých chráněných místech zůstanou stát jednotlivé klasy.
Když pak znovu vysvitne laskavé slunce, rostou osaměle a bez povšimnutí dál - žádný srp je předčasně nepožne a neodveze do velkých sýpek. V pozdním létě však, když jsou plné a zralé, přicházejí chudé ruce, aby je našly a položily klas ke klasu, pečlivě je svázaly a s větší pozorností než jindy celé snopy odnesly k sobě domů. Tam pak jsou celou zimu potravou a možná i jediným semenem pro budoucnost.
A právě tak nám to připadalo, když jsme viděli, jak ze všeho slovesného umění, které v dřívějších časech tolik vzkvétalo, nezbývá už nic - ba dokonce samotná vzpomínka na to byla téměř ztracena - jen sem tam nějaké písně mezi lidmi, několik knížek, pověsti a prosté národní pohádky, jejichž část vám předkládáme.(Jacob a Wilhelm Grimmovi - Pohádky bratří Grimmů, Předmluva bratří Grimmů, str. 13)

Přestože jde o knihu určenou především dětem, zejména svým nejmenším ratolestem ji často čtou rodiče, prarodiče či jiní dospělí. A takovéto pohádky, jaké po otevření knihy Pohádky bratří Grimmů odemknou, dokáží svým obsahem pohladit určitě i leckteré srdce a duši dospělého čtenáře.

Neúprosná odplata, ale i pohlazení

Je pravdou, že některé pohádky se mohou zdát i dospělému čtenáři až příliš drsné, ale to je přesně to, čím se bratří Grimmové už ve své době poměrně lišili od ostatních - naprosto neúprosnou a nelítostnou odplatou ve svých pohádkových příbězích. Svým způsobem je to i dobře, i děti by měly vědět, že zlo by mělo být trestáno nemilosrdně. Ale občas jsem se i já sám při čtení dětem až zarazil.

Přesto si malý i velký čtenář v knize Pohádky bratří Grimmů bezpochyby najde to své. Některé pohádkové příběhy jsou kratší, jiné zase delší, některé drsnější, jiné poetičtější. Většinou ale při čtení na dobrou noc stejně rodiče u jedné nezůstanou. I mě většinou doma přemluvili, abych dal ještě jednu…

(...)
Jednou, všechno se opět čerstvě zelenalo, vyjel si do toho lesa na lov král. Pronásledoval srnce, ten však prchl do houští, a tak král slezl z koně a mečem si za ním prosekával cestu. Po chvíli se prodral na mýtinu a stanul jako uhranutý. Pod vykotlaným stromem seděla nadzemsky spanilá dívka, od hlavy k patě zahalená jen do zlatých vlasů. Král si protíral oči, myslel si, že ho šálí zrak, protože však ani pak líbezný zjev nezmizel, zvolal:
“Kdo jsi? A proč sedíš v téhle pustině?”
Děvče neodpovědělo. Mělo zamčenou řeč, ale král se nevzdal. 
“Nešla bys se mnou?” ptal se dál, a když dívka přikývla, vzal ji do náruče a vysadil na svého koně. V zámku pak poručil, aby ji oblékli do krásných šatů, a zahrnul ji všemožným přepychem. Nemohla sice mluvit, ale byla tak milá a krásná, že se s ní v krátkém čase oženil, a za rok se jim narodil synáček.
Jenže ještě téže noci, sotva královna v pokoji osaměla, snesla se k jejímu loži Panna Maria a takto k ní promluvila:
“Přiznáš-li se, že jsi odemkla zapovězené dveře, vrátím ti řeč. Budeš-li ale dále zapírat, vezmu ti dítě.”
V tu chvíli se královně uvolnil jazyk a mohla promluvit. Zahořklá dlouhým strádáním se však zatvrdila a odpověděla:
“Neodemkla jsem je.”
Nato jí Panna Maria vzala chlapečka z náruče a zmizela. Druhý den ráno, když nebylo novorozeně k nalezení, začali si lidé mezi sebou špitat, že je královna lidojedka a že své děťátko sprovodila ze světa. Královna znovu němá nemohla se bránit a řeči se brzy donesly až ke králi. Ten však svou ženu horoucně miloval a povídačkám neuvěřil.
Uplynul další rok a královně se narodil druhý synáček. (...)(Jacob a Wilhelm Grimmovi - Pohádky bratří Grimmů, Mariino dítě, str. 41, 45)

Ani se nedivím, že jsou pohádkové příběhy z pera bratří Grimmů oblíbené všude možně ve světě už přes 200 let. Stále totiž mají malému i velkému čtenáři co říci. I proto se k nim většina z nás tak ráda vrací, třeba i po desítkách let, ať už v roli maminek a tatínků či babiček a dědečků.

Kdo byli bratří Grimmové a kdo byl Adolf Born

Autoři knihy Pohádky bratří Grimmů, Jacob a Wilhelm Grimmové (Jacob 1785 - 1863, Wilhelm 1786 - 1859), byli sběratelé klasických lidových pohádek. Bratři Grimmové vystudovali práva, nicméně už záhy se začali věnovat jazykovědě a sběru literárních památek. Pomáhali lidovým příběhům, které šířili doboví vypravěči, stát se součástí německého písemnictví. 

Bratři Grimmové sbírali pohádky už od roku 1807. Základem jim byla lidová vyprávění z okolí Kasselu a Westfálska, zčásti pak čerpali rovněž z nejrůznějších sbírek pohádek z 16. - 18. století. Bratři je následně upravovali a přetvářeli k obrazu svému. Typickým rysem jejich pohádkových příběhů je neúprosná odplata. V širokém rozsahu zachytili ústní tradici, jejímž středobodem je prostý svět venkovského lidu. Svět, jehož nejvyšší odměnou je skromné štěstí obyčejného člověka. 

Adolf Born (1930 - 2016) byl český malíř, kreslíř, ilustrátor, animátor, karikaturista. Nejznámější jsou jeho ilustrace knih od Miloše Macourka (Mach a Šebestová, Žofka), Vojtěcha Steklače (série Boříkovy lapálie) a další. V roce 1974 byl na světové výstavě v Montrealu jmenován karikaturistou roku, o 14 let později byl jmenován zasloužilým umělcem. V roce 2013 získal na Anifilmu cenu za celoživotní přínos animovanému filmu. Adolf Born nejednou mluvil o tom, že ilustrace vždy stavěl ve své tvorbě na první místo: „Je prima, že jsem se stal ilustrátorem, protože co může být lepšího, než když se vám splní dětský sen?“

Pár slov na závěr...

Příjemný exkurz do světa pohádek a kouzel, do světa, ve kterém spravedlnost hraje prim, si může čtenář dopřát prostřednictvím 544 stran knihy Pohádky bratří Grimmů. Z německého originálu Kinder- und Hausmärchen (Aufbau-Verlag, Berlin und Weimar, 1980) přeložila Jitka Fučíková, předmluvu bratří Grimmů přeložil Milan Kolář. Knihu vydalo Nakladatelství Slovart, s. r. o., v edici BRIO v roce 2017 jako druhé vydání v této úpravě.

Kromě základních informací (kdo, kdy a kde ji vydal atd.) obsahuje kniha také Předmluvu bratří Grimmů (z července 1819). Poté následuje celkem padesát krásných pohádkových příběhů, delších i kratších, pochmurných i veselejších. Na přebalu ale nechybí ani pár slov o autorech a ilustrátorovi.

Obrázek o knize z pera Jacoba a Wilhelma Grimmů, Pohádky bratří Grimmů, si už ale udělejte každý sám. Vázanou a bohatě a mistrovsky Adolfem Bornem ilustrovanou knihu s přebalem mi k recenzi poskytlo Nakladatelství Slovart, za což děkuji.