110 let od narození Astrid Lindgrenové. Ženy, která se bála Rusů více než Hitlera
Na den přesně před 110 lety se narodila později slavná švédská spisovatelka Astrid Lindgrenová, psalo se 14. listopadu 1907. Prožila 1. i 2. světovou válku. Když se blížila a pak i vypukla 2. světová válka, nevěřila, že může být horší než ta první.
Pocity Astrid Lindgrenové, její obavy, myšlenkové pochody, její strasti, ale i radosti z let 1939 až 1945 znal svět minimálně. A když už, tak jen zprostředkovaně. Teď má ale zájemce možnost zjistit více a “přímo od Astrid Lindgrenové.
Deníky se staly senzací
Právě z období 2. světové války je totiž deníková kniha Astrid Lindgrenová: Válečné deníky 1939–1945. Slavná švédská spisovatelka, autorka oblíbených knih pro děti jako jsou například Děti z Bullerbynu či Pipi Dlouhá punčocha, ve svých denících popisuje nejen válečnou vřavu a mašinérii, ale rozebírá v nich i život své rodiny a obyčejných lidí.
Kniha Astrid Lindgrenová: Válečné deníky 1939–1945 vyšla poprvé teprve nedávno ve Švédsku. A okamžitě se staly senzací. Autorka dětských knih si v knize odvážně, s humorem i láskou stojí za svými názory, ukazuje se v nich jako přesvědčená humanistka. Zpočátku je psala ještě jako matka dvou dětí a žena v domácnosti.
Do svých deníků ale přidávala i výstřižky z novin a časopisů, k nimž psala své postřehy. Později přibyl ještě další zdroj - dopisy lidí, protože Astrid začala pracovat v oddělení pro dopisovou cenzuru. A právě dopisy jí byly následně jedním ze zdrojů informací o dění ve válkou zmítaných zemích, případně o údělu pisatelů, Židů a podobně.
Spisovatelské vlohy
Už z válečných deníků je jasné, že zpočátku ještě “nespisovatelka” Lindgrenová měla velký literární talent, psala své záznamy se snahou o co největší dokumentární autentičnost a se smyslem pro chronologii, obraznost, svědectví a pořádek.
25. prosince (1942)
Čtvrté válečné Vánoce jsme oslavili ve Stockholmu. Poprvé v životě jsem je nestrávila v Näsu. Ale měli jsme se tak hezky, že už mě napadlo tu zůstat i napřesrok. Asi před týdnem se Karin v krku objevil nějaký zánět a doktor nás den před Vánoci strašil, že se jí udělají čepy, ale vida, na Štědrý večer už byla bez horečky, zcela pohlcená vánoční náladou. “Maminko, pojď si ke mně sednout a budeme se spolu radovat z toho všeho štěstí,” řekla mi. Dokonce i Lars vypadal spokojeně a klidně. Dostal lyžařské kalhoty, bundu, sportovní i obyčejné ponožky, knížky, peníze pokroutky a fotoalbum. Karin dostala deštník, kabát do školy, rukavice, hromady knížek, kromě jiných toužebně očekávanou Alenku v říši divů, cukrátka, nějaké hračky a tak dále. Letos jsme měli i pravé svíčky, i když tentokrát jen 10 pro Karin. Já jsem ale jako obvykle měla nějaké schované. Jídla bylo dost. Ušetřili jsme si kupony na vepřové - a toto se mi podařilo sehnat: 3,5 kg vánoční šunky, huspeninu, játrovou paštiku domácí výroby, sekanou, telecí ledvinky ze Smalendu (ale ty zmizely ještě před Štědrým dnem). Sturemu se z různých stran podařilo posbírat toto: velkou slepici, uzeného úhoře a pěkný kousek sobího hřbetu. Ze Skane jsme měli dostat zajíce, ale ten nakonec nedorazil, což bylo jediné štěstí, jinak už by to bylo obžerství. Upekli jsme koláče, perníčky, koňakové věnečky a náruč dalšího cukroví přivezla babička.
Zítra k nám přijdou Friseovi na oslavu, budeme mít různé druhy masa (šunku, jazyk a sekanou) s bramborovou kaší, sleďový salát, zapečené uzenáče, játrovou paštiku a uzeného úhoře. Bude to náramná zábava.
Ve světě je bída. Němcům se nedaří v Rusku ani v Africe. Ozbrojená povstání značných rozměrů - to musí přece znamenat začátek konce.
(Astrid Lindgrenová: Válečné deníky 1939–1945, kapitola 1942, str. 151, 152)
Kniha Astrid Lindgrenová: Válečné deníky 1939–1945 je velmi zajímavým pohledem nejen na 2. světovou válku. Jde zároveň o pohled do domácnosti slavné spisovatelky, do její duše i povahy, o pohled do dění a smýšlení obyvatel neutrální země. A v neposlední řadě jde o pohled na Astrid Lindgrenovou nikoli jako na autorku dětských knih, ale svým způsobem jako na obyčejného člověka, který s dokumentární přesností sbírá co nejvíce informací o válce, které následně sám komentuje.
Nenech Rusy přijít sem k nám!
Přestože Lindgrenové Švédsko bylo neutrálním státem, obavy panovaly i tam. Především na základě toho, co se dělo ve Finsku (které bylo napadeno Sověty) a později v Dánsku a Norsku. A Astrid Lindgrenová v tom měla jasno - největší hrozbou byl pro Švédsko Sovětský svaz a jeho armáda. Strach právě z případného příchodu Rusů do Švédska se vlastně prolíná de facto celou knihou.
V tomto ohledu viděla Astrid Lindgrenová určitou ochranu před ruskou armádou v Němcích. Lindgrenová při svých úvahách a myšlenkových pochodech vycházela evidentně především z doslechu od Finů, z hrůz, které při svém obsazení Rusy právě obyvatelé Finska prožívali. A dokazuje to i řada pasáží v knize Astrid Lindgrenová: Válečné deníky 1939–1945.
(...) Nejhorší je, že už si pomalu přestáváme přát porážku Německa, protože Rusové se dali znovu do pohybu. Během posledních dnů obsadili pod nejrůznějšími záminkami Litvu, Lotyšsko a Estonsko. A oslabené Německo by pro nás na severu znamenalo jedinou věc - že Rusové pohltí i nás. To už snad radši budu celý život vykřikovat “Heil Hitler” než tu mít Rusáky. Nic horšího si představit nelze. U Elsy Gullanderové jsem v neděli potkala jednu Finku, vyprávěla příšerné věci o finské válce a o tom, jak se Rusové chovali k zajatcům. Její vlastní bratr se akorát dostal ze zajetí, mlátili ho tak, až mu krev tekla z uší, nosu i úst. Jiného prý zavřeli do místnosti s lustrem o stu žárovkách a tam ho nechali, dokud neoslepl. Působila naprosto důvěryhodně, takže to musí být pravda. Ze všeho nejhorší bylo, když Rusové před sebou do boje proti Finům strkali polské ženy a děti. Finští vojáci, kteří nedokázali unést, že by do nich měli začít střílet, se dobrovolně vzdali - za to je postavili před válečný soud. Stejně jako každého, kdo nevydržel mučení v ruském vězení a vyzradil všechno, co věděl o domácí obraně. Ale když člověku vrážejí pod nehty rozžhavené jehly (a ona přísahala, že je to pravda), asi není tak snadné vydržet. Tři finské bojovnice domobrany Rusové prý ukřižovali. Slyšela to, ale nemůže zaručit, že je to pravda. Pravda je ale to, že Rusové v Pečenze unesli 10 členek domobrany (dívenky mezi 8 a 12 lety). Od té doby o jejich osudu nikdo neslyšel.
Ne, dobrý Bože, nenech Rusy přijít sem k nám!
(Astrid Lindgrenová: Válečné deníky 1939–1945, kapitola 1940, str. 53, 54)
Kdo byla Astrid Lindgrenová
Autorka knihy Astrid Lindgrenová: Válečné deníky 1939–1945, Astrid Lindgrenová (14. 11. 1907 - 28. 1. 2002), byla celosvětově úspěšná švédská spisovatelka. Proslavila se především jako autorka knih pro děti. Psala ale i romány, povídky, divadelní hry, poezii či filmové a divadelní scénáře. Její knihy byly přeloženy do 70 jazyků ve více než 100 zemích světa.
Astrid Lindgrenová obdržela v letech 1944 až 2001 velké množství mezinárodních i domácích vyznamenání a literárních cen. V roce 1958 jí byla udělena Cena Hanse Christiana Andersena, která je považována za nejvyšší možné ocenění autorů dětských knih. V roce 2002 po její smrti švédská vláda zavedla Cenu Astrid Lindgrenové pro spisovatele dětské literatury.
Nejslavnější knižní hrdinka Astrid Lindgrenové - Pipi Dlouhá punčocha - vznikla z příběhů, které Astrid vyprávěla své dceři před spaním. Z dalších známých knih u nás vydaných bychom asi neměli zapomenout například na knihy Děti z Bullerbynu, Skřítek Nils Karlsson, Karkulín ze střechy či Ronja, dcera loupežníka.
Pár slov na závěr…
Kniha Astrid Lindgrenová: Válečné deníky 1939–1945 vezme své čtenáře na exkurs do období 2. světové války, do rodiny Lindgrenových a do Švédska či zemí válkou dotčených prostřednictvím 368 stran deníkových záznamů. Vydalo ji Nakladatelství Slovart, s.r.o. v Praze roku 2017.
Kniha je uspořádána po kapitolách (sedmi) pojmenovaných podle válečných let, tedy 1939, 1940, 1941, 1942, 1943, 1944 a 1945. Dále nechybí ani základní informace (kdo, kdy a kde ji vydal atd.), rejstřík osob, které jsou v denících zmíněny, či vysvětlivky. Předmluvu napsala spisovatelka Kerstin Ekmanová, doslov pak dcera Astrid Lindgrenové Karin Nymanová. Knihu bohatě doplňují fotografie deníkových listů a množství dosud nepublikovaných rodinných snímků.
Ze švédského originálu Astrid Lindgren. Krigsdagböccker 1939-1945 vydaného v roce 2015 nakladatelstvím Salikon Förlag přeložila Jitka Herčíková. Obrázek o této velmi zajímavé deníkové knize Astrid Lindgrenová: Válečné deníky 1939–1945 si už ale jistě každý čtenář udělá sám. Vázanou knihu s přebalem mi k recenzi poskytlo Nakladatelství Slovart, za což děkuji.
Tomáš Králíček
Výjimečný československý boxer Vilda Jakš očima Dalibora Váchy
Byl slavný nejen v Československu, ale i v Paříži, mekce boxu třicátých let 20. století. Na titul mistra světa Vilda Jakš nedosáhl, přesto byl hrdinou, a to i 311. bombardovací perutě RAF v boji proti nacistickému Německu.
Tomáš Králíček
Vražda bezskrupulózního podnikatele rozvíří vody na české vesnici
Vražda na vesnici vždy rozvíří vody mezi místními možná ještě více než ve velkém městě, kde se - řekněme - trochu více rozplyne, ztratí, lidé se mezi sebou neznají tak dobře jako právě na vesnici.
Tomáš Králíček
Trocha té historie je bezesporu zapotřebí. Například z doby Václava IV.
Stará Praha či italský Milán z dob Václava IV. ožívají díky historickým příběhům Františka Niedla a skvělé interpretaci Matouše Rumla. Vznikla tím dokonalá symbióza lahodící uším i šedé kůře mozkové ve chvílích nočního odpočinku.
Tomáš Králíček
Svatý Jakub aneb Pozoruhodný příběh kostela v Poličce a jeho lidí
Byť byl výslovně zmíněn v roce 1321 v listině krále Jana Lucemburského, “pamatuje" i Přemysla Otakara II a založení města Polička. “Zažil” spoustu krásného, výjimečného, ale i požáry a boje místních lidí se Státní bezpečností.
Tomáš Králíček
Zachránil tisíce lidských životů. Sám se dožil 100 let
Zní to až neuvěřitelně. Aktivní účast při vylodění v severní Africe, na Sicílii i v Den D v Normandii. Ray Lambert s nasazením vlastního života v první linii zachránil tisíce spolubojovníků... a dožil se stovky.
Tomáš Králíček
Zdivočelá země v česko-německém pohraničí. Kdysi… A co teď?
Nezdary a pády nejsou důvodem k tomu, aby člověk zůstal nemohoucně ležet, ale naopak by měly být impulsem k nastartování něčeho nového, vzpruhou k boji za šťastný a plnohodnotný život.
Tomáš Králíček
Když městem obchází ďábel… Je to jako v politice
Politika, byznys, honění se za úspěchy, penězi, lidská závist i chamtivost, našeptávání, faleš... A ďábel se svými pomocníky si mne ruce. Spojitostí mezi dneškem a Moskvou před 100 lety bychom našli jistě ještě mnohem více.
Tomáš Králíček
Elitní česká mordparta. Do rukou to bere major Saran
Zavražděná svéhlavá selka, mrtvý muž v poli v kruzích jakoby od UFO, díky bouřkám objevivší se mrtvola muže bez tváře... To jsou některé případy nové hvězdy na poli vyšetřování mordů na Jablunkovsku a Třinecku, majora Romana Sarana.
Tomáš Králíček
Smršť. Čapne a nepustí, dokud vás nezahubí
Silniční úsek na Slovensku, na kterém za 25 let došlo ke 34 smrtelným nehodám, při nichž zemřelo 56 lidí. Nenáročný, přehledný úsek. A fenomén halného větru. Když fouká, stoupá počet násilností, nehod, vražd i sebevražd.
Tomáš Králíček
Jak se hodnotí audioknihy? Interpret a hudba udělá hodně
Máte rádi knihy a audioknihy? Zajímá vás, podle čeho se audioknihy hodnotí? Víte, že o úspěchu audioknihy rozhoduje velmi často vhodný či nevhodný výběr interpreta? Pokud chcete znát odpovědi nejen na tyto dotazy, pak čtěte dál...
Tomáš Králíček
Nebojte se vyřídit si účty s nepřáteli. Zahrajte si na Boha
Často slýchávám, že čeští autoři beletrie nejsou nápadití, že jim to nepíše, případně že se nechávají až příliš ovlivňovat americkými špionážními a konspiračními teoriemi atd. Ale já naopak budoucnost v českých autorech vidím.
Tomáš Králíček
Lidice. Nikdy nezapomeneme! Poučme se z historie
DNEŠNÍ DEN NEMOHU NEŽ VĚNOVAT SVOU VZPOMÍNKU STŘEDOČESKÉ OBCI LIDICE. A NEJEN JÍ. V této souvislosti ji věnuji všem obětem heydrichiády a celkově všem obětem dalších zvěrstev a příkoří, kterých se udála v naší historii celá řada..
Tomáš Králíček
Jak se žije na stromech? Záleží na sousedech
Není nad dobré sousedy. Když kolem vás žijí samí závistivci nebo nepřejové a hlupáci, můžete se snažit sebevíc, ale vždy budete těmi špatnými vy. A neplatí to jen mezi lidmi, tak to prostě na světě chodí.
Tomáš Králíček
Komunistické lágry. Peklo v Česku, kde byste nechtěli být
Komunistický režim zřídil na mnoha místech dnešní České republiky tábory nucených prací, nápravně pracovní tábory, pracovní útvary vězňů a internační místa duchovních. V lágrech strádaly desítky tisíc lidí, mnohdy zcela bez soudu.
Tomáš Králíček
Babiš je ještě nebezpečnější než Zeman, říká v knize Jsme jako oni Martin M. Šimečka
Stav, do kterého se dostala česká žurnalistika, je tou nejhorší zprávou o české společnosti, říká v knize Jsme jako oni novinář a spisovatel M. M. Šimečka. Odpovídá ale i na další témata o české a slovenské politice a společnosti.
Tomáš Králíček
Město v Anglii nepodléhající královně? Vítejte v Opskurnu
Tajemství si žijí vlastním životem. Někdy zůstávají utajena, jindy se provalí jen třeba díky náhodě. A stejné je to i s následky, někdy se vlastně nic moc nestane, jindy jsou až apokalypticky děsivé.
Tomáš Králíček
Hlavně se z toho nepo…
Tato slova jsme před zápasem české fotbalové reprezentace slyšeli z úst repre kouče Šilhavého a samotných hráčů často. Zápas ve Wembley ale ukázal opak. My se z toho po... A tak se moderní fotbal nehraje. Quo vadis, český fotbale?
Tomáš Králíček
Píše se 4. dubna 1968 aneb Atentát na Martina Luthera Kinga jr. trochu jinak
Atentát na Martina Luthera Kinga jr. ze 4. dubna 1968 otřásl nejen Amerikou, ale celým světem. Jak to tehdy bylo doopravdy? Pole pro konspirační teorie zůstává otevřeno.
Tomáš Králíček
Studna je zarámovaná aneb Hitlerovy zbraně odplaty
Adolf Hitler a jeho únik. Jaká spojitost existuje mezi tajnými plány, výzkumem, vývojem nových technologií a Československem, respektive územím tehdejšího protektorátu Čechy a Morava, či Evropskou unií?
Tomáš Králíček
České Vánoce v proměnách času: První republika, protektorát, komunismus...
České Vánoce a jejich oslavy prošly stejně jako naše republika za posledních sto let spoustou úskalí i krásných chvil. Zatímco v protektorátu chtěli Češi věšet na vánoční stromeček Němce, dnes si na něj věší vánoční ozdoby.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 158
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1470x
Od r. 1994 redaktor, editor, šéfredaktor v renomovaných médiích v ČR i na Slovensku, tiskový mluvčí v soukromé i státní sféře, poradce místopředsedkyně PS Parlamentu ČR, člen Komise pro výchovu a vzdělávání RMČ Praha 6 či přednášející na VOŠ. Profesně se zabývá PR a mediální komunikací.
Tituly k recenzím poskytují nakladatelství: Academia, Argo, GRADA, HADART Publishing, Host, Jan Melvil Publishing, JOTA, KATTO, LEDA, Nakladatelství Kazda, Paseka, Portál, Rybka Publishers, Slovart, Vydavateľstvo Veritas či portály Audiolibrix, Audioteka.cz, ebux.cz, Palmknihy.cz, Radioservis, OneHotBook. Děkuji.