Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Oslava Hitlerových narozenin a návštěva amerického prezidenta

4. 05. 2017 14:13:08
Kdyby 2. světová válka dopadla jinak, většina z nás by tu zřejmě vůbec nebyla, některé národy by byly zcela vyhlazeny, řada zemí by neexistovala. Jaký mohl být svět, kdyby skončila 2. světová válka s jiným výsledkem?

Představme si, že se ocitneme v Berlíně v roce 1964. V době, kdy se chystají oslavy 75. narozenin Adolfa Hitlera, který stále stojí v čele země, která 2. světovou válku ale neprohrála. Děsivá představa. Na druhou stranu ale dobrý námět v rámci alternativní historie.

Romány, filmy a hry žánru alternativní historie, konkrétně z období 2. světové války, respektive o pár let později a s jinými výsledky války, jsou v posledních desítkách let velmi oblíbené. A není se čemu divit. Bezesporu na tom má svůj podíl také román Otčina od britského spisovatele Roberta Harrise.

Není tedy až tak překvapivé, že Harrisův román Otčina, kterého se celosvětově prodalo více než šest milionů výtisků a Harris se díky němu mohl stát spisovatelem na plný úvazek, neušel pozornosti ani filmařům a tvůrcům rozhlasových her a dramatizací.

Tajemství třetí říše

Příkladem je tak stejnojmenná rozhlasová dramatizace románu Otčina. Děj se odehrává v roce 1964 v Berlíně, kde se vše chystá na oslavy 75. narozenin Adolfa Hitlera a plánovanou první oficiální návštěvu Německa americkým prezidentem Josephem Kennedym.

Hitler ovládl Evropu od Atlantiku až po Ural. Ostatní evropské státy jsou spojeny do Evropského společenství ovládaného Německem, a to včetně Velké Británie. Té vládne Edvard VIII., zatímco britská královská rodina, král Jiří VI. s princeznou Alžbětou, ale i Winston Churchill jsou v kanadském exilu. Na Sibiři se stále válčí, teroristické útoky v Německu jsou na denním pořádku.

Oslavy Hitlerových narozenin a státní návštěvu nesmí nic narušit. Ale... Vyšetřovatel Sturmbannführer SS Xavier March se nehodlá spokojit pouze s rutinním vyšetřováním nalezeného utopeného muže na břehu Havelského jezera. Právě jeho vyšetřování by mohlo narušit nejen samotné oslavy a návštěvu amerického prezidenta, ale rovněž by mohlo ohrozit i celou třetí říši. Více už ale přibližovat samotný děj nechci a nebudu.

Dobrá práce

Režisérského “kormidla” rozhlasové dramatizace románu Roberta Harrise Otčina se v roce 2016 ujal Aleš Vrzák. Rozhlasovou dramatizaci a průvodní slovo si na svá bedra vzal Vít Vencl. Nutno podotknout, že celý tým odvedl naprosto precizní výkon, Českému rozhlasu se tato hra skutečně povedla.

Co by to ale bylo za dramatizaci, kdyby jí chybělo ještě to reálno mimo interpretačních výkonů herců? Ty totiž dokreslují ještě precizně vybrané a mistrovsky zvládnuté zvuky.

Není to ale jen hudba, která dokáže podle potřeby přidat či ubrat na dramatičnosti té které scény. Nenásilně a velmi vhodně a skutečně působí na posluchače také šplouchání vody, déšť, zvuky parku, přírody, autobusu, dveří, střelby, štěkot psa, zvuky restauračního zařízení, letiště...

Výborné herecké obsazení

V dramatizaci románu Otčina se chopili svých rolí například Jiří Vyorálek (v hlavní roli), dále Jan Vondráček, Tereza Dočkalová, Martin Myšička, Igor Bareš, Ladislav Frej, Jan Dolanský, Marek Holý, Arnošt Goldflam, Miroslav Hanuš, Matěj Převrátil, Dana Černá, Daniela Kolářová, Klára Sedláčková-Oltová, Ivan Řezáč, Hanuš Bor, Jiří Suchý z Tábora, Lucie Juřičková, Jan Vlasák, Valérie Zawadská, Jiří Hromada a mnozí další. Lukáš Hlavica se pak mistrovsky ujal své role v rámci „přednesu“ závěrečného epilogu.

Nutno podotknout, že rozhodně nešlo „o partu sólistů“. Všichni interpreti tu předvádějí výborné výkony, skvělé a uvěřitelné dialogy i monology. Navíc nejde jen o prázdné projevy, nýbrž prožité role se vším všudy. Jejich dialogy jsou zvládnuty s bravurou a noblesou.

Každopádně ale musím podotknout, že výběr Jiřího Vyorálka do hlavní role dramatizace Otčiny byl skutečně velmi dobrým tahem, za který si mohou jeho tvůrci vesele gratulovat. Vyorálek totiž vyšetřovatele Xaviera Marche, hlavního protagonistu Otčiny, svým způsobem povýšil do úplně jiné dimenze, propůjčil mu část sebe a i (nebo možná především) díky němu se hra Otčina dostala snad na nejvyšší možný “level”.

Hitlerovo rádoby velikášství

Robert Harris ani tvůrci rozhlasové dramatizace románu Otčina nezapomněli ani na Hitlerovo rádoby velikášství a předhánění se s ostatními zeměmi v nejrůznějších rekordech a prvenstvích.

Turisté se ve výletním autobusu projíždějícím Berlínem rozhlížejí na všechny strany a poslouchají výklad průvodkyně. „Stavba Vítězného oblouku započala roku 1946 a dokončena byla roku 1950 na Den národní obrody. Návrh oblouku pochází od samotného Führera, je vybudován ze žuly a dosahuje objemu dvou milionů tří set šedesáti pěti tisíc šesti set osmdesáti pěti kubických metrů.

Pařížský Arc de Triomphe by se do něj vešel devětačtyřicetkrát. Oblouk je sto osm metrů vysoký, sto šedesát osm metrů široký a průjezd je dlouhý sto devatenáct metrů. Uvnitř jsou na zdech vytesána jména tří milionů vojáků, kteří v letech 1914 až 1918 a 1939 až 1946 padli při obraně vlasti. Za obloukem nás čeká hlavní úsek třídy Vítězství. Tu navrhl říšský ministr Albert Speer a byla dokončena roku 1957. Je sto dvacet tři metrů široká a na délku měří pět celých šest desetin kilometru, což ji činí širší a také dvaapůlkrát delší než Champs-Élysées v Paříži.“

(Z CD rozhlasové dramatizace románu Roberta Harrise Otčina)

Kdo je Robert Harris

Autorem stejnojmenné románové předlohy dramatizace Otčina je britský spisovatel Robert Dennis Harris (*1957). Harris vystudoval anglickou literaturu na univerzitě v Cambridge a jako novinář, sloupkař a reportér pracoval například pro BBC a list Sunday Times.

Spisovatelskou dráhu si Robert Harris postavil původně na svých počinech v oblasti literatury faktu, kde se jeho knihy mimo jiné věnovaly dějinám chemických a biologických zbraní a kauze údajných Hitlerových deníků - Obchod s Hitlerem.

V České republice není Robert Harris nikým neznámým. Napsal totiž mimo jiné knižní předlohy úspěšných filmů Enigma a Muž ve stínu a také zmiňovanou Otčinu (ta vyšla poprvé v roce 1992), ale také například knihy Pompeje, Impérium, Duch či Důstojník a špeh a řadu dalších.

Pár slov na závěr...

Rozhlasová dramatizace románu Otčina má celkem pět kapitol s názvy Mrtvý v jezeře, Američanka, Švýcarské konto, Dáma s hranostajem a Konečné řešení, přičemž každá kapitola je následně rozdělena na dvě části. Na závěr ještě Lukáš Hlavica přibližuje opravdové osudy skutečných postav, které v Otčině vystupují.

Nahrávku z roku 2016 vydalo v roce 2017 vydavatelství Českého rozhlasu Radioservis, a.s. Celkový čas mp3 tohoto CD je dle údaje na samotném CD nosiči 5 hodin a 31 minut, skutečnost je ale trochu jiná. To je snad jediná “kaňka” spojená s dramatizací románu Roberta Harrise Otčina. CD nosič je graficky velmi zajímavý a nápaditý, je na něm uveden rovněž anglický název Fatherland a vyobrazena orlice.

Osobně mám s tímto počinem Roberta Harrise bohatou zkušenost, protože jsem Otčinu nyní nejen poslouchal v rámci této dramatizace, ale rovněž jsem četl i románovou předlohu a viděl ji i zfilmovanou (točila se v Praze v roce 1994). CD s rozhlasovou dramatizací románu Otčina mi k recenzi poskytlo vydavatelství Českého rozhlasu Radioservis, a.s., za což děkuji.

Autor: Tomáš Králíček | čtvrtek 4.5.2017 14:13 | karma článku: 29.06 | přečteno: 554x

Další články blogera

Tomáš Králíček

Začíná léto! Podívejme se na jeho tradice, svátky a zvyky

Tak, a léto už je tu! Přijde další vlna nesnesitelných veder, kdy žít ve městech je opravdu o přežívání? Ne nadarmo lidé jezdí na dovolené právě v létě. A takové pravé české léto na tradičním českém venkově a v přírodě...

21.6.2017 v 9:14 | Karma článku: 12.74 | Přečteno: 223 | Diskuse

Tomáš Králíček

Sherlock Holmes trochu jinak. Zaplete se s Marxem a anarchisty

Fenomén Sherlock Holmes. I po 130 letech od doby, kdy se tento geniální detektiv z neméně slavné Baker Street dostal mezi čtenářskou obec poprvé, patří Sherlock Holmes k vůbec nejoblíbenějším detektivům.

15.6.2017 v 14:13 | Karma článku: 18.35 | Přečteno: 301 | Diskuse

Tomáš Králíček

Kdo položil Sovětský svaz? Ronald Reagan a Jan Pavel II.

Soupeření Spojených států amerických s bývalým Sovětským svazem vedlo k rozpadu Sovětského svazu v roce 1991. Opravdu tím studená válka skončila? Nebo trvá doposud? A kdo stál za pádem Sovětského svazu?

8.6.2017 v 14:13 | Karma článku: 23.33 | Přečteno: 657 | Diskuse

Tomáš Králíček

Smrt je mým řemeslem aneb Fantastický Norbert Lichý

V historii vyšly tisíce výborných knih, které jsou skvělé samy o sobě. Ale i z vynikající knihy se dá “vyždímat” ještě mnohem více. Něco podobného dokázal herec Norbert Lichý. Občas nedoceněný, ale přitom pan Herec s velkým “H”.

1.6.2017 v 14:13 | Karma článku: 28.24 | Přečteno: 581 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Andrle

Milujeme Česko!

Milujeme Česko. Opravdu?! No nevím, jak velikou láskou k mé vlasti zahraniční řetězec plane, ale pochybnosti mám.

24.6.2017 v 1:35 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 61 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Děti jsou jak prdy – máš rád jen ty svoje

Tak tohle moudro jsem zaslechla docela nedávno a donutilo mě přemýšlet. Přemýšlet i o tom jak ve vlastních, byť nevychovaných dětech, uctíváme kult dítěte a považujeme naše nevychované potomky za dokonalost samu sebe...

23.6.2017 v 20:20 | Karma článku: 17.30 | Přečteno: 538 | Diskuse

Karel Trčálek

Zemanova svině

Nominativ, svině, svině. Genitiv, svině, sviň / sviní. Dativ, svini, sviním. Akuzativ, svini, svině. Vokativ, svině, svině. Lokál, svini, sviních. Instrumentál, sviní, sviněmi ...

23.6.2017 v 18:32 | Karma článku: 20.95 | Přečteno: 1198 | Diskuse

Milan Radek

Uctivý služebníček Macron poslušně hlásí že už těm neposlušným državám vynadal

Mutti mu přece jasně řekla že má těm vidlákům odvedle vynadat, aby už začali poslouchat, a on bez odmluv splnil rozkaz. Mutti přece nebude na vlastní ústa říkat to co může říkat on za ní. Marine Le Pen měla pravdu že ve Francii

23.6.2017 v 18:10 | Karma článku: 39.67 | Přečteno: 1682 | Diskuse

Karel Trčálek

Proč reaguji na články jiných blogerů? Protože jsem parazit!

Blog je, alespoň pro mě, především hra. Může-li jistá „ekonomka“ či jistí blogeři své lži a svou propagandu více či méně podařeně prezentovat jako odhalování „skutečné“ pravdy, pak si já můžu z jejich lhaní dělat legraci

23.6.2017 v 16:37 | Karma článku: 15.15 | Přečteno: 396 | Diskuse
Počet článků 95 Celková karma 25.68 Průměrná čtenost 1167

Od roku 1994 jsem pracoval na pozicích redaktora, editora, zástupce šéfredaktora a šéfredaktora v renomovaných médiích v ČR i na Slovensku (zaměřených především na ekonomiku, finance a politiku). 

Byl jsem tiskovým mluvčím v soukromé i státní sféře, poradcem místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, členem Komise pro výchovu a vzdělávání při Radě MČ Praha 6. 

Učil jsem na ZŠ a přednášel masmédia na VOŠ. Nyní se profesně zabývám PR a mediální komunikací. 

Ve volném čase se věnuji své rodině, literatuře (aktivně i pasivně), historii, češtině, sportu, psaní blogů, ale opět i své práci.

Na blog píši s pravidelnou nepravidelností recenze. Knihy/e-knihy a audia k mým recenzím mi poskytují nakladatelství Academia, nakladatelství Argo, nakladatelství DOMINOnakladatelství GRADA, Nakladatelství JOTA, nakladatelství LEDANakladatelství Slovart, Audioteka.czebux.czPalmknihy.cz a vydavatelství Českého rozhlasu Radioservis, za což všem děkuji.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.